nahoru

Královna ze Sáby

JAN FINGERLAND 19. května 2016 • 00:15
Královna ze Sáby
foto: foto Profimedia.cz (3x), archív

Návštěva, na kterou se vzpomíná i po třech tisíciletích, musela stát za to. Příjezd královny ze Sáby na jeruzalémský dvůr a její setkání se Šalamounem se dostaly do filmů, písniček, pořekadel, dokonce i do ústavy jedné země a mimo jiné také do bible. Setkání dvou orientálních monarchů v sobě spojuje erotiku i politiku, mezinárodní obchod i rasové otázky.

Možná to všechno připomíná spíš pohádky Tisíc a jedna noc než Písmo svaté. Do bible, totiž starozákonní První knihy královské a Druhé knihy letopisů, se zpráva o cestě královny ze Sáby s okázalým doprovodem a nákladem vzácných darů pravděpodobně dostala hlavně proto, aby zpětně zvýšila lesk Šalamounovy doby. V případě královny ze Sáby je tu ale něco navíc. Na dvůr Šalamouna, známého milovníka opačného pohlaví, dorazila žena!

V žáru královské lásky

Šalamoun je jakýsi biblický Karel IV., moudrý vládce, který od svého divokého otce převzal království, o něž se pak dlouhé desítky let staral a po kouscích je zvětšoval a zveleboval. Podobně jako Karel také Šalamoun dával přednost diplomacii před válkami, do čehož patřila i promyšlená sňatková politika. Zatímco se však Karel oženil čtyřikrát, Šalamoun měl „sedm set kněžen a tři sta ženin“. Řada z nich byly cizinky, jež bibličtí autoři považují za zdroj nákazy různými pohanskými nechutnostmi, jako je uctívání model.

Pomineme-li, že údaj o množství žen je biblickou hyperbolou, přece jen se dá odhadnout, že na Šalamounově dvoře bylo mnoho žen a že část manželek a souložnic zahraničního původu nebyla na dvoře ani tak kvůli králově zálibě v exotických krasavicích, jako spíš v rámci jeho sňatkové diplomacie. Zpráva o nebezpečných cizích ženách následuje hned po líčení příjezdu královny ze Sáby. Návštěva záhadné panovnice je ovšem líčena se sympatiemi, a dokonce se dá říci, že se kolem ní vznáší jakási dobrá nálada. Prý přijela, protože se doslechla o kolegově moudrosti a chtěla ji vyzkoušet. Královna vzápětí klade Šalamounovi otázky, které on k její plné spokojenosti zodpoví. Celé setkání se nese v tónu vzájemné úcty. Koneckonců, proč by neměl mít Šalamoun radost z návštěvy někoho, kdo mu byl roven? S kolika lidmi, bez ohledu na pohlaví, si může takový orientální despota jen tak bezstarostně poklábosit?

Ovšem způsob, jakým spolu oba monarchové komunikují, tak trochu působí jako vzájemné dobírání nebo pokoušení. Jejich kontakt je zároveň plný vzájemného obdarovávání nebo obratů, jako že královna „zůstala zcela bez dechu“, že mu sdělila vše, „co měla na srdci“, nebo že jí král „splnil každé přání“. V řecké a syrské verzi biblického textu dokonce královna Šalamounovi dvojsmyslně zalichotí slovy: „Šťastné jsou tvé ženy.“

Tento potenciálně erotický slovník pak skutečně většina tradic, včetně náboženských, vykládala jako příběh o fyzickém sblížení. Nevěří, že královna překonala stovky kilometrů nebezpečné cesty pouští jen proto, aby někomu dávala hádanky. Evropskou, blízkovýchodní i africkou kulturou se už třetí tisíciletí valí vlna komentářů, legend, pohádek, románů, oper, filmů nebo komiksů, které zajímá, jak vypadá královská láska. I některá středověká vy­obrazení ukazují oba jako velmi mladé lidi.

Světice a démonka

Biblický příběh o královně ze Sáby stál u zrodu rozsáhlé ústní i psané tradice, a to nejen z prostředí židovského, ale i arabského (včetně koránu), egyptského, etiopského, a dokonce i jamajského. Ty příběh i jednotlivé postavy přetvářely podle svých potřeb. Například podle muslimské interpretace se královna ze Sáby nechala Šalamounem, totiž vlastně Sulejmánem, přesvědčit, aby se stala muslimkou tak jako on.

Některé z výkladů, jež se na příběh o královně ze Sáby postupně nabalily, k ní mají přinejlepším ambivalentní postoj. Mystická kniha Zohar ji spojuje s Lilith, ženským démonem, jenž ohrožuje muže, kteří se dostatečně neobrní proti jejímu pokoušení. V populární kultuře pak bývá líčena jako nebezpečně svůdná žena. V biblických velkofilmech 20. století je jejím hlavním rysem právě erotičnost. V americké němé verzi z roku 1921 měla herečka tak průsvitný kostým, že se některé scény mohly promítat jen v Evropě. V roce 1959 ji hrála Gina Lollobrigida, později zas v americké televizní sérii Halle Berryová, v obou případech herečky vnímané jako erotické symboly své doby spíše než zájemkyně o řešení rafinovaných hádanek. Filmy byly inzerovány jako „romance nejkrásnější ženy světa“ nebo „největší milostný příběh všech dob“. V obou případech samozřejmě dojde i na milostnou avantýru obou monarchů.

Ve většině verzí je zdrojem erotické hrozby královna. Je tu však jedna výjimka – v etiopské legendě Kebra Nagast je nebezpečným sexuálním predátorem král. Mladá královna, která zavítala na jeruzalémský dvůr, se obává, že ji Šalamoun bude chtít svést. Nechá ho dokonce přísahat, že se o to nepokusí. Avšak Šalamoun se lstí ze slibu vyvlékne přiměje ji, aby strávila noc v jedné místnosti s ním, a nakonec ji připraví o panenství.

V arabských příbězích se královna ze Sáby jmenuje Bilkis a je dcerou muže a džina ženského pohlaví. V různých příbězích se také objevují různé podivuhodné detaily, například že měla nohy porostlé srstí nebo měla na jedné noze kopyto. Tyto náležitosti, osrstěné nohy nebo kopyto, dělají z královny ze Sáby jakousi bytost na hranici – něco mezi člověkem a démonem, případně kráskou a ohyzdou.

Chlupaté nohy znepokojovaly ostatně i Šalamouna. Podle legendy pro královnu vynalezl pastu z hydroxidu vápenatého, jež se skutečně užívala na odstranění vousů nebo chlupů. Moudrý král by tak byl mimo jiné vynálezcem depilačního krému.

Královna a český lev

V bibli ani koránu nemá královna ze Sáby jméno, je určena jen svou politickou funkcí a geografickým původem. Je možné, že ani ne-

existovala, ale existoval stát a kultura, z nichž mohla pocházet. Nejpravděpodobněji by se jednalo o Sábu, jež ležela na jihovýchodě Arabského poloostrova, v dnešním Jemenu. Tuto zem obývali Sabejci, obchodníci a zemědělci, kteří využívali jak určité izolace od okolí horami, pouštěmi a mořem, tak i relativně mírného klimatu. Římané tuto oblast nazývali Arabia Felix, šťastná Arábie.

Během opakovaných pokusů zjistit o Sabejcích víc byly odkryty stovky nápisů včetně seznamu vládců, ale žádná královna v Šalamounově době na nich uvedena není. Přesto zůstala Bilkis, královna ze Sáby, v arabské kultuře přítomná dodnes, i když spíš na jejím okraji.

Pokud je dodnes někde královna ze Sáby opravdu doma, pak je to na opačné straně Rudého moře, v Etiopii. Prý pocházela právě odtud, o jejím životě vypráví již zmíněná oficiální státní legenda Kebra Nagast, sepsaná ve 14. století.

Podle této kroniky odjela etiopská královna jménem Makeda do Jeruzaléma, kde se Šalamounem počala syna. Porodila ho ale až doma, kde se z něj po letech stal král Menelik I., zakladatel etiopské dynastie. Ta vládla až do roku 1974, kdy byl svržen císař Haile Selassie I., 235. pokračovatel této linie. A tak zatímco v Jeruzalémě už dávno žádní židovští králové nepanují, v Africe až do nedávné doby odvozovala vládnoucí dynastie svůj původ z krále Šalamouna a opírala o něj svou legitimitu.

Šalamoun pocházel z královského rodu Judova, jehož symbolem byl lev. Ten býval i na etiopské vlajce a ještě dnes je k vidění v etiopských chrámech i s odkazem na Jeruzalém a Šalamouna. Vzhledem k tomu, že náš Bruncvík potkal svého lva ve Svaté zemi a že šlo vlastně také o odkaz na biblické krále Davida a Šalamouna, je etiopský a český lev jeden a tentýž. Během své návštěvy v Československu v roce 1959 udělil císař Selassie Antonínu Novotnému Řád královny ze Sáby a na oplátku dostal Řád bílého lva, jenž mu musel být povědomý. ČSSR později udělila tentýž řád Mengistuovi Haile Mariamovi, jenž císaře roku 1974 svrhl.

Podle legendy Kebra Nagast navštívil Menelik po dosažení dospělosti svého otce v Jeruzalémě, ten jej s potěšením přivítal a přesvědčoval ho, aby u něj zůstal. Když se hoch vypravil domů, vzal s sebou něco cenného, aniž to tatínkovi řekl. Totiž desky, na něž Bůh na Sinaji zapsal desatero přikázání a které byly uloženy v arše úmluvy v jeruzalémském Chrámu. Tak vlastně pomstil lest, jíž byl sám zplozen. Jak Etiopané věří, desky u nich zůstávají skryty až doposud. Příští Indianové Jonesové a hledači ztracené archy tak mají alespoň přibližnou představu, kde začít s pátráním.

Černá a půvabná

Píseň písní, milostná básnická skladba, o níž tradice říká, že ji sepsal sám Šalamoun, je pozoruhodná svou otevřeností při líčení sexuality i významnou rolí, kterou v symbolickém dialogu milenců přiděluje ženě. Ta hned v první kapitole hovoří o barvě své pleti: „Černá jsem, a přece půvabná.“ Znamená to, že Šalamounova partnerka byla Afričanka?

V etiopském umění je královna ze Sáby automaticky zobrazována jako černoška. Jaké „rasy“ byli jemenští Sabejci, dnes nelze zpětně určit. Pro Etiopany je zřejmé, že královna ze Sáby byla jejich rodačkou a klíčovou postavou tamních dějin, což císař dokonce nechal roku 1955 vepsat do ústavy. Ta už dnes sice neplatí, ale bez ohledu na všechny revoluce zůstala královna matkou etiopského národa.

Verze o „černé královně“ dosáhla velké obliby a objevovala se třeba i v Nigérii nebo v Keni. Existovaly pokusy identifikovat ji s jinými africkými panovnicemi, například egyptskou Hatšepsut. Je to vlastně opak dřívější snahy královnu démonizovat detaily, jako bylo kopyto na její noze. „Královna Makeda“, jak se jí podle etiopské tradice říká, se stala idolem hlasatelů nového, hrdého černošství. Panovnice se stala příkladem černé ženy, nejen krásné, ale také mocné, moudré, bohaté a ctnostné. Jméno Makeda proto dnes nese nejedna americká dcera uvědomělých rodičů.

V evropském umění byla ovšem obvykle zobrazována jako světlovlasá žena, teprve později se její obraz postupně orientalizoval. Zmíněná Gina Lollobrigida ve filmu Kinga Vidora Šalamoun a královna ze Sáby z roku 1959 už představuje typ „snědé“ krásky. V televizní verzi Roberta M. Younga z roku 1995, zvané Šalamoun a princezna ze Sáby a jistě ovlivněné novodobými úvahami o politickém významu královniny identity, už hlavní úlohu hraje Afroameričanka Halle

Berryová, tedy žena tmavé pleti. Její královna už také není nástrojem zlých úkladů, ale mstitelkou svého otce, ochránkyní svého panenství a obránkyní zájmů své malé vlasti proti kapitalisticky uvažujícímu Šalamounovi.

Etiopskou verzi dějin převzali i jamajští rastafariáni, kteří věří, že poslední představitel etiopské dynastie byl očekávaný Spasitel. Bob Marley vítal na koncertech své posluchače ve jménu „Jeho císařské Výsosti, pána pánů, krále králů, následníka Šalamounova a vítězného judského lva“. To byl odkaz nejen na potomka královny ze Sáby, ale vlastně i na českého lva.

 

JAN FINGERLAND


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,470
20,860
28,660
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře