nahoru

První muslim v čele hlavního města Evropy

Benjamin Kuras 12. května 2016 • 00:15
Sadiq Khan porazil konzervativního konkurenta skoro o deset procent
Sadiq Khan porazil konzervativního konkurenta skoro o deset procent
• foto: 
foto profimedia.cz

Ze všech míst na této planetě mně na Londýně záleží nejvíc. Jsem mu vděčný prakticky za vše, co vím a umím, včetně pracovní disciplíny, kulinárního umu a taoistických triků. Fandil jsem dlouholetému starostovi Borisi Johnsonovi, jak město zhumornil po totalitních blábolech svého předchůdce, trockistického Kena Livingstona. Těšili jsme se , že to tak zůstane. Nezůstalo. Jak k tomu došlo?

Přísahám, že za to nemůžu. Volil jsem konzervativce Zaka Goldsmithe a obvolával všechny známé, aby nezapomněli totéž. Schválně jsem na ty volby místo povalečství na své pražské terase přijel.

I bez Borisova humoru by z Goldsmithe byl skvělý starosta: narodil se v miliardách svého finančnického otce a aristokratické matky, takže je nezkorumpovatelný. Jeho anglo-francouzský otec Sir James Goldsmith ze všelijakých svých restrukturací firem, akcií a obligací financoval první euro­skeptickou stranu Referendum Party, když demokratické deficity EU prokoukl jako francouzský europoslanec už před 20 lety. Strana zanikla jeho smrtí v roce 1997 a z jejích trosek se pomalu vyhrabala dnešní Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP).

Po svém strýci Edwardu Goldsmithovi, zcela nemiliardářském altruistickém podivínovi posedlém záchranou planety, Zac zdědil časopis Ecologist, který patřil mezi to nejinteligentnější a nejčtivější, co se kdy o ekologii napsalo, bez sebemenšího sklonu k „ekologismu“ čili ekologii zneužívané k politice. Konzervativními politiky je počítán mezi ty praktické, klidné, nevtíravé, mild-mannered čili jemného vystupování. Poslancem voleným obrovskou většinou je už dvě období. Jako ekolog se těší i úctě zelených. Sympatizanti mu říkají prostě Zac, tak jako končícímu starostovi Johnsonovi říká kaž­dý Boris.

Proč Zac nevyhrál?

Radikálně levicový deník Guardian jeho kampaň označil za nechutně a neodpustitelně „rasistickou“, neboť místo aby prý všechny svou klidnou osobností sjednocoval, rozeštval veřejnost tvrzením o extremistických islamistických stycích umírněného muslima Sadiqa Khana. (Jaká rasa je islám?) „Naorchestroval“ ho prý k tomu sám premiér Cameron, jenž podobné informace o Khanovi přednesl v parlamentě, za což od labouristických poslanců rovněž dostal vynadáno do rasistů. (Jaká tedy rasa je ten islám?)

Zac Sadiqa Khana označil za „nevhodného spravovat Londýn a chránit jej před teroristickým útokem vzhledem k jeho stykům s islamistickými extremisty“. A varoval, že „vyhraje-li Labour, předáme kontrolu nad londýnskou policií a nad národní protiteroristickou politikou straně, jejíž kandidát a vedení záměrně či nezáměrně opakovaně legitimizuje osoby s extremistickými názory“.

Co tedy se na toho Khana vlastně všechno vyhrabalo?

Nejpozoruhodnější – u umírněného muslima – byla přezdívka „Uncle Toms“ (podle strýčka Toma, černocha chovajícího se jako běloch, jehož příběh popsala Har­riet Beecher-Stoweová), kterou pojmenoval ony právě umírněné a integrované muslimy v jednom interview pro islámskou televizi. Vyšlo to najevo pár dní před volbami a Khan se bleskurychle omluvil s přiznáním, že přezdívka je hanlivá (ne náhodou taky rasistická?). Že by tím ale oněm radikálnějším muslimům chtěl dát najevo, že k těm umírněným nepatří a jen to tak na nás kafíry hraje?

No a pak se objevily záznamy a fotografie Khana s osobnostmi hodně razantního islámu. Šajch Suliman Gani – stoupenec Islámského státu. Babar Ahmad – stoupenec Tálibánu odsouzený za spiknutí s cílem poskytovat materiál teroristům. Nejméně čtyři přátelské kontakty na skupiny Hizb-ut-Tahrír, propagující nastolení zákonů šarí’e v Británii. Příbuzenské napojení na skupinu al-Muhádžirún nenávistných kazatelů abú Bakra a Andžema Čaudarího. Ázád Alí, schvalovatel vražd britských vojáků a člen extremistické skupiny Džamá islamíja a Islámského fóra Evropy. Hlavní ideolog Muslimského bratrstva Šajch Jusúf al-Karadáví. A další desítky, z nichž některé navíc Sadiq Khan jako právník hájil. A v roce 2004 navrhoval zavedení některých aspektů práva šarí’a do britského právního systému, jako mnohoženství, které tak jako tak už v britské islámské praxi existuje, s druhou a dalšími ženami oddanými v islámu, ač ne občansky, ale přesto pobírajícími sociální příspěvek.

„To, že jsem se s nimi setkal, neznamená, že sdílím jejich názory, jsem proti veškerému extremis­mu,“ vysvětlil Khan a stačilo to k vítězství.

Roztříštěná pravice

Kdo tedy za to může? Neznámí a pro většinu lidí bezejmenní magoři a šedé myši malých pravicových stran, kteří nedokázali ani v zájmu bezpečnosti metropole překonat svá narcistická ega, a místo aby se srotili za Goldsmithem, šli do trapného boje za procentíčka proti dvěma velikánům, o nichž věděli, že jim nedosáhnou po kotníky. Při součtu prvních preferencí (44,3 % Khan, 35 % Goldsmith) UKIP sebrala Goldsmithovi 3,6 %, Britain First 1,2 %, Ženy za rovnoprávnost (určitě netoužící po zákonech šarí’a) dvě procenta, BNP 0,5 % a podobná procentíčka dalších pidistraniček, jako „Canabis škodí míň než alkohol“ (určitě ne proislámská a pasocialistická,) by možná ten devítiprocentní náskok dohnala. Kdyby liberálové nebyli ještě uražení z nepodařené Con-Lib koalice, bylo by to dalších 4,6 %. A kdyby si zelenáči připomněli Zakovy zásluhy ekologické, mohli jsme to o devět procent vyhrát. Tak jsme to nakonec ve finálovém sčítání druhých preferencí mezi dva vítěze prohráli 57:43. Ale hlavně, zavinilo to těch 55 %, jež se neobtěžovala volit, protože je jim lhostejné, kdo jim vládne. A jak praví demokratická pravidla, kdo nevolí, ten volí automaticky toho, kdo vyhraje.

Co to pro Londýn znamená? Zde za všechny londýnské demokraty slova spisovatele Daniela Johnsona, syna známého historika Paula Johnsona: „Těžko si představit, že Khan tvrdě zakročí proti islamistickým skupinám a bude riskovat nařčení muslimů, že zradil své islámské kořeny. Já jako Londýňan začínám cítit blížící se beznaděj. Londýn teď bude definován britským islámem spíš než britský islám Londýnem. Bojím se o budoucnost Londýna. Nejvíc ze všeho se bojím, že já – a milióny jako já – v té budoucnosti nebudeme mít místo.“ K těm Johnsonovým miliónům Londýňanů samozřejmě patřím i já.

Ale aby to nezůstalo úplně chmurné, trochu komedie do toho vnesla paní Jemima Khanová, kritizující Goldsmithovu kampaň jako nešikovnou a „neobrážející ho tak, jak jej znám“, a zároveň chválící Sadiqa Khana jako „skvělý příklad mladým muslimům“. Co že je na tom komického? Jen to, že Jemima Khanová není nijak spřízněná se Sadiqem, nýbrž je to Zakova sestra, rozená Goldsmithová a vdaná za někdejšího kapitána anglického národního kriketového mužstva Imrana Khana, kterému jednoho dne svitlo, že není Angličan, ale Pákistánec, a šel do Pákistánu dělat politiku. Jemima se po pár letech zhrzené lásky a klidném rozvodu vrátila domů, ale jak vidět, Khanům stále fandí.

 



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,470
20,870
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře