Monika Smutná se svým „rankem“, elektromechanickým zabezpečovacím zařízením, které dělá z dopravních kanceláří mnoha nádraží polomuzeum

Monika Smutná se svým „rankem“, elektromechanickým zabezpečovacím zařízením, které dělá z dopravních kanceláří mnoha nádraží polomuzeum Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Jako mnozí herci touží po angažmá v Národním divadle, snem Tomáše Hartmana bylo vždycky pražské hlavní nádraží
Monika Smutná se svým „rankem“, elektromechanickým zabezpečovacím zařízením, které dělá z dopravních kanceláří mnoha nádraží polomuzeum
Ondřej Brzák tvrdí, že když všechno funguje, člověk na počítač nemá. Ale jakmile vypnou proud, je proti přírodě lepší člověk než stroj. Je odolnější.
Pavla Jelínková se bojí jenom netopýrů. A taky trochu toho, co si počne, až bude nádraží řízeno automaticky.
Karel Našinec se svou sbírkou nádražáckých čepic a svatební fotografiií. Pochopitelně, ženil se na nádraží v dopravní kanceláři.
6
Fotogalerie

Poslední výpravčí

V lednu vstoupilo do zkušebního provozu Centrální řídící praco­viště v Praze na Balabence. Do konce roku dokáže každý ze sto šesti dispečerů sedících u monitorů ve třech patrech přehodit kliknutím myši výhybku sta kilometrů vzdálenou a postavit jakoukoli dopravní cestu. Výpravčích, přes půldruhého století patřících k nádražím stejně neodmyslitelně jako „fíra“ do lokomotivy, už nebude zapotřebí. Ze čtyř tisíc lidí, kteří ovládli značně specifickou a jinam nepřenosnou činnost, jich zbude třetina a hovoří se o tom, že do roku 2020 zmizí „plácačky“ z nástupišť úplně – stejně jako v Německu nebo Itálii.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!