nahoru

Na véče s Coelhem

Kateřina Kadlecová 24. března 2016 • 00:15
Na véče s Coelhem
foto: čtk, profimedia

Jeden z nejprodávanějších spisovatelů světa slavil v Praze – a Reflex jedl a pil s ním Text Kateřina Kadlecová Foto Richard Klíčník

Brazilský prozaik Paulo Coel-

ho, jehož jméno leckteří neumějí vyslovit a jehož knihy mnozí nedokážou pro samé „vnitřní světlo“ a „hledání smyslu života a osobního štěstí“ dočíst, uspořádal v Praze své výroční svatojosefské mecheche pro 150 nejbližších přátel a příznivců. Já tam šla, i když nepatřím k těm ani oněm. V tuzemském tisku se v souvislosti s Coel-hovou čtyřdenní návštěvou psalo, že v Česku prodal neuvěřitelný milión knížek plných nesmírných a vesmírných mouder, že neposkytuje rozhovory a že nadevše touží setkat se s malířem, který mu roku 1982 ve Zlaté uličce prodal obrázek a portrétoval jeho ženu Christinu. Poslání prostě musí bét, Maryšo, a poklad najdeš zakopaný pod vlastním prahem, kdyby tě to zajímalo.

Už třicátou slavnost k poctě svatého Josefa, svého patrona, tentokrát autor Poutníka a Alchymisty připravil v honosném barokním Lobkowiczkém paláci, jen pár kroků od Pražského hradu. Jako jediná novinářka jsem se prosmýkla mezi pozvanou honoraci, z níž dobrou polovinu tvořily brazilské plastické krasavice s modrou krví a jejich manželé se zlatými kreditkami. Placku s nápisem „Coelho? Ne, radši knihu!“ jsem si na sako nakonec nepřipnula. Ani nikdo jiný.

Při mystikově více než hodinovém, bohužel nepříliš srozumitelném proslovu (pointy vtipů rozvyprávěných v základní angličtině myslím neměly zaznít v květnaté portugalštině) si dámy stojící pod pódiem ve společnosti šlechticů a kulturních atašé vyzuly luxusní lodičky, nenápadně větraly těžké róby i příčesky a odhalovaly nečekané exotické kérky. Kdyby jedna nebožačka neomdlela, čímž možná nejpřesněji vyjádřila pocity mlčící většiny, poslouchali bychom životní pravdy dodnes… Mimochodem, působilo vcelku absurdně, že modlitbu a slova o chudobě a vyšším smyslu Coelho pronášel k zástupu boháčů stojících v dech beroucím sále, v ovzduší prodchnutém „starými penězi“. Asi jako kdybyste na pouť do Compostely vyrazili rolls-roycem v doprovodu služebnictva.

K opulentní pětichodové večeři s Paulem Coelhem a jeho charismatickou paní (uznávanou výtvarnicí) posléze nečekaně zasedl i v úvodu zmíněný malíř-portrétista, pan Mareš, který se přes svou stydlivost nakonec dostavil. Zeptali jsme se ho, co byly ty dvě věci, jež mu údajně Coelho před čtyřiatřiceti lety na ulici daroval. „On všem tvrdí, že mi dal cigarety a zapalovač, ale tak to nebylo. Dostal jsem dvě půldolarovky, abych si měl čím otáčet mezi klouby…“ Po kachýnce si hosté zazpívali All You Need Is Love, protože Paulo Coelho Nonstop Michala Davida nezná, zamáčkli slzu, vyslali do nebe modlitbu ke svatému Josefovi za lepší prodeje Coelhových knih a za stabilnější světovou burzu a šli se uklidnit na neobarokní diskotéku. Krásný večer to byl, užila jsem si ho rozhodně víc než Nevěru (tak se jmenuje Coelhův zatím poslední román). Obavy z toho, že se ctitel Pražského jezulátka a ikona všech věčných hledačů bude celý večer holedbat a mlátit prázdnou slámu, byly plané.



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,470
20,860
28,660
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře