nahoru

Přelet nad denimovým hnízdem

Šimon Šafránek 17. března 2016 • 00:15
Přelet nad denimovým hnízdem
foto: Foto profimedia (6×)

Denim nosí rebelové s příčinou i bez. Oblékají ho kovbojové i holky, které vědí, co chtějí. Zejména v americkém filmu pak BLUE JEANS symbolizují nezávislost, pracovitost a víru v americký sen.

Je to jedna z nejznámějších filmových scén vůbec. Spisovatel Paul má ruce na psacím stroji, ale ze dvora ho něco vyruší. Tklivá písnička. Vyhlédne z okna a dole na římse vidí Holly, tedy Audrey Hepburnovou, v turbanu, kterak na kytaru brnká Moon River. Vypadá zranitelně a křehce. Až potom kamera ukáže, že Holly má na nohou úzké džíny. Právě ony vyvolávají pocit, že se dívka dokáže se životem porvat – není jenom ztracené klubíčko emocí...

Nebyla jím ani sama Audrey Hep­burnová. Když totiž na kontrolní projekci Snídaně u Tiffanyho (1961) šéf produkčního studia Paramount prohlásil, že písnička musí z finální verze ven, herečka se mu postavila: „Jen přes mou mrtvolu!“

Nádech rebelie měly džíny už od padesátých let, kdy se v nich promenovali beatnici a kluci od motorek; skutečně odbojný náboj jim však ve filmu dodal až Miloš Forman, konkrétně v Přeletu nad kukaččím hnízdem (1975). Film se odehrává v psychiatrické léčebně – do klinicky čistého, pořádkumilovného prostředí bílých plášťů ovšem přichází Jack Nicholson v džínech a džínové bundě. Je okamžitě jasné, že chlapík v nepoddajném materiálu udělá v areálu rotyku, na jakou svět nezapomene. A skutečně nezapomněl: film byl oceněn pěti Oscary ve všech hlavních kategoriích, což se mu povedlo jako teprve druhému v historii.

Beverly Jeans 90210

O dvacet let později už je džínovina v západním světě s přehledem nejoblékanější kalhotou, ve filmech si ale stále udržuje svoje významotvorné specifikum. Stačí se podívat na jakoukoli z epizod ikonického devadesátkového seriálu Beverly Hills 90210 o studentech prominentní střední školy. Džínovinu tu nosí všichni, jenže každému z hrdinů pomáhá definovat jinou společenskou roli. Když nosí džínové mrkváče Brenda, podtrhuje tím, že je obyčejná, ale upřímná dívka, jež nemá na životní styl svých kamarádek, především blonďaté Kelly – ta naopak obléká džínovou bundu coby znak rebelství vůči sociální skupině, z níž pochází. A surfaři Dylanovi s jeho pečlivě zastřiženými kotletami, tílkem a svaly džíny dodávají vůni dálek a ležérní svůdnosti. Na druhou stranu, právě tenhle nekonečný seriál pro teenagery je důkazem, jak moc už byl duch džínů v devadesátých letech zředěný a jejich užití šablonovité, předvídatelné.

John Wayne 501

Zejména v americkém filmu džíny pomohly formovat hned několik žánrů a začaly s tím už v době, kdy plátno k divákovi poprvé promluvilo. Filmoví producenti začali denim kostymérům ordinovat zejména ve třicátých letech, kdy se ve velkém natáčely levné westerny. Nic nevadilo, že se třeba odehrávaly v době, kdy džíny ještě neexistovaly – dle mýtu o Divokém západě si prostě kovboj musel džíny obléknout, i kdyby ho to mělo stát život.

Trvalo ale celou dekádu, než si kovbojského filmu a s tím i outfitu opravdu někdo všiml: John Ford v roce 1939 natočil fenomenální western Přepadení, v němž John Wayne coby Ringo Kid spolu s dalšími pochybnými existencemi jede v dostavníku, který se chystají přepadnout Indiáni. Přepadení patřilo ke komerčně nejúspěšnějším titulům své doby a přeneslo povědomí o džínech i do Evropy. Wayne tu totiž oblékal Leviho klasický typ 501. A kalhoty revolučně jistil páskem i kšandami!

V osidlech denimu

Za války se ve Státech využití džínoviny významně rozšířilo, nešlo ale o nějaký módní výstřelek: levný a pevný denim slavil úspěch jako pracovní uniforma. Po vítězství Spojenců se společnost vrátila k měkčím a poddajnějším látkám, ovšem pár kluků a holek vidělo v denimu symbol odporu, nesouhlasu se společenským středním proudem. Patřil mezi ně Jack Kerouac a beatnici stejně jako motorkářské party. K tomu, aby se svobodomyslný, rebelský duch džínů rozšířil mezi mládež, však bylo potřeba natočit film. Anebo spíš hned několik filmů. Džínové třeštění předznamenává snímek Fritze Langa V osidlech noci (1952), kde vidíme Marilyn Monroeovou coby dělnici v konzervárně. Chodí tam v ohrnutých džínech a sluší jí to náramně. Stejně jako o devět let později ve westernu Mustangové.

Skutečnou revoluci však znamenaly až dva filmy o mladých ztroskotancích; o mužích, kteří džíny oblékají jako obranu proti světu. Jeden z nich natočil maďarský rodák László Benedek. Bylo mu už skoro padesát, když obsadil mladého elegána Marlona Branda do hlavní role filmu Divoch (1953). Brando tu s příkladně vybroušenými kotletami a existenciálně zamračenou tváří hraje šéfa motorkářského gangu, jenž s velkým elánem vtrhne do usedlého maloměsta. Brando obléká koženou bundu a ohrnuté džíny, model, který uhrane kluky a holky válečné generace.

Rebelující Jeans Dean

Navíc jen o dva roky později mělo premiéru romantické drama Nicholase Raye Rebel bez příčiny o generačním problému dětí a rodičů s Jamesem Deanem a Dennisem Hopperem. Hlavní hrdina se po plátně pohybuje v červené bundě a džínových rourách poněkud shrbeně, jako kdyby na ramenou nesl celou tíhu světa… A najednou je celá džínová póza jiná než dřív. Jestli džínoví kovbojové vypadali jako rovní chlapi zocelení tvrdou prací, Marlon Brando i James Dean byli především dobrodružně přitažliví.

Fascinovali odvážné povahy ze všech stran kontinentu; i proto, že na rozdíl od předválečných kovbojů oblékali džíny také v civilu. Našli věrné publikum ve válečných veteránech, kteří křižovali Státy na motorkách, a vůbec ve všech, jimž se oficiální kultura zdála příliš úzká. Všichni ostatní kouzlu denimu podlehli, když si černé džíny navlékl Elvis Presley v muzikálu Vězeňský rock (1957) a rozpumpoval své boky. Holky omdlévaly, chlapci šíleli. A všichni vzali útokem obchody Levi’s, kde se začaly prodávat černé Elvis Presley Jeans.

Jeans rulezz

Prodej džínových kalhot se během let 1957–1960 zečtyřnásobil a změna v šatníku neušla ani bohabojným slušným lidem. Někteří z nich viděli v džínech satanáše a neváhali tlačit na školy, aby je zakazovaly. Vždyť je přece nosí pásci a kriminálníci! O to víc děti po džínech prahly. Argument „správná školní kalhota“ razila nejznámější džínová firma Levi’s dokonce i ve své reklamní kampani.

Díky tomu se džíny v šedesátých letech staly tváří sociální revoluce. Najednou je nosili všichni, od jedničkářů po levičáky, od motorkářů po mladé rodiče. Ve filmu pak pomohl denim vytvořit obraz elegantního nemluvného zabijáka, jak ho představoval Clint Eastwood v násilných, prudce zábavných, revizionistických westernech Sergia Leona, jako Pro hrst dolarů nebo Hodný, zlý a ošklivý.

Jak se láskyplný duch šedesátých let postupně kazil do syrového vystřízlivění, rostl význam denimu jako oblečení pro tvrdé chlapy. Robert De Niro v nich šílí v Taxikářovi (1976). Clint Eastwood je oblékal ve svých filmech plných rvaček. Symbol tvrďáctví džínoviny pak podtrhuje to, že když Eastwood připravoval svého Drsného Harryho (1971), nejtvrďáčtějšího detektiva rozsévajícího zkázu tou nejmaskulinnější zbraní ze všech, totiž revolverem Smith & Wesson model 29 kalibru .44 Magnum, oblékl se raději do kvádra.

U konce s dechem

Na konci sedmdesátých let pak džínovému adrenalinu došel dech. V roce 1978 se do kin dostal muzikál Pomáda s mladým fešákem Johnem Travoltou. Film se odehrával v prostředí pouličních gangů, ale měl zcela jinou náladu než všechny předchozí – chlapci v džínech tady stříhali nohama a tančili a zpívali. A to byl konec kultu. Jen o pár let později se začaly džínovinou zabývat velké módní domy, denim se stal výbavou šatníků i těch, kteří by o něj dosud nezavadili pohledem. Důkazem budiž krimikomedie Riskantní podnik (1983) o mladíkovi, jemuž bohatí rodiče nechávají na týden volný byt. Kluka sehrál Tom ­Cruise a jeho trable se odvíjejí od toho, že mu kamarád domů pozval prostitutku. A přestože Cruise v Riskantním podniku nosí všechny ty klasické džíny značek Levi’s nebo Lee, v jeho postavě nezbylo nic z rebelie předchozích generací. Vzal by si snad kdokoli z jeho předchůdců k džínům mokasíny?

Jistý návrat k původnímu étosu džínů jako oblečení, jež evokuje svobodu a volnost, znamenala road movie Ridleyho Scotta Thelma a Louise (1991), kde se Susan Sarandonová a Geena Davisová vydávají na dobrodružný výlet do hor. A švih nezkrotné, nepoddajné látky mají džíny také v thrilleru Drive (2011), kde je obléká Ryan Gosling. Ten tu zároveň nosí i džínovou bundu, oblíbený to doplněk hrdinů, kteří mají dát divákovi najevo, že jsou asi nebezpečnější, než se zdá. Takhle působí například Javier Bardem coby psychopatický vrah Chigurh ve čtyřoscarovém thrilleru Tahle země není pro starý (2007).



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,470
20,860
28,660
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře