nahoru

Špinavá hra s lihem

Adéla Knapová, Tomáš Šmíd 17. března 2016 • 00:15
Špinavá hra s lihem
foto: Jan Ignác Říha

Bývalý policista Stanislav Švábenský nahrál na video šestihodinovou zpověď a spáchal sebevraždu. Časopis Reflex se především zastavuje u jeho svědectví ve věci lihové aféry, o níž byl elitní Útvar pro odhalování organizovaného zločinu podle dostupných svědectví předem informován, ale nekonal. Jaké bylo zákulisí celé akce?

Bývalý detektiv brněnské expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Stanislav Švábenský spáchal sebevraždu loni dvacátého srpna; zabil se plynovou bombou kousek od domu v jihomoravských Těšanech, v němž žil. K tomuto krajnímu činu se odhodlal jen několik hodin poté, co mu vrchní soud v Olomouci potvrdil šestiletý trest odnětí svobody za korupci a zneužití pravomoci úřední osoby.

 

Švábenský do posledního dechu tvrdil, že je nevinný. Těsně před tím, než si sáhl na život, natočil zhruba šestihodinové video (postupně zveřejňujeme na reflex.cz), v němž sděluje nejbližším svou verzi událostí, jež vedly až k jeho kriminalizaci, odsouzení a následnému konečnému tragickému vyústění.

 

Hlavním leitmotivem Švábenského videozpovědi je jeho krátké angažmá v ÚOOZ. Tam byl zprvu samotným šéfem Robertem Šlachtou chválen a finančně odměňován. Poté Švábenský podle vlastních slov nechtěně strčil nos, kam neměl: například do nestandardního vyšetřování Toflova gangu, který, jak se později u soudu prokázalo, neexistoval. Nebo když přinášel poznatky o několika kauzách (mimo jiné i o takzvané lihové mafii), s nimiž se dál nic nedělo, a on po svých nadřízených požadoval vysvětlení. V tu chvíli odměny skončily a bylo mu doporučeno, aby si hledal místo jinde.

 

Některé informace, jež Stanislav Švábenský ve své předsmrtné nahrávce sděluje, se po ověření Reflexu ukázaly jako zavádějící, nepřesné či (ať již úmyslně, či nikoliv) nepravdivé. Jiné se naopak podařilo potvrdit z dalších nezávislých zdrojů. A jedním z nejvýbušnějších případů tohoto druhu je možné fatální selhání ÚOOZ v boji s nelegálními výrobci a prodejci alkoholu.

 

Dvě verze pravdy

 

Švábenský ve své nahrávce tvrdí, že přinesl již v roce 2010, tedy v době, kdy byl v brněnské expozituře Šlachtova útvaru úplným nováčkem, poznatky o pančování lihu.

 

„Toto obvinění je absurdní a urážející. Neexistuje žádný záznam o tom, že by pan Švábenský přinesl již v roce 2010 nějaký poznatek ke kauze,“ odmítl v nedávném tiskovém prohlášení tvrzení Švábenského ředitel Šlachta. Popřel všechna obvinění s tím, že Švábenský přinesl informace pouze o daňových únicích a padělání kolků, nikoliv o pančování.

 

Ovšem když se Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), jež řešila Švábenského kauzu, celníků dotázala, zda bývalý elitní detektiv Švábenský mluví pravdu, celníci verzi zesnulého policisty potvrdili.

 

Šlachta také ve svém vyjádření zdůraznil, že se kauzou nezabýval jeho útvar, ale speciální tým Policejního prezídia. To je ovšem pravda jen částečně a jen zpočátku. Podle informací od některých na kauze pracovně přímo zainteresovaných osob (utajených zdrojů Reflexu uvnitř policejních složek, jejichž totožnost redakce zná) tomu tak ale bylo proto, že Šlachtu tato kauza jednoduše nezajímala.

 

Zajímat ho začala, až když média přinášela téměř každý den zprávy o tom, kdo další zemřel po požití kontaminovaného, nelegálně vyrobeného alkoholu, a celé kauze se dostalo logicky hysterické pozornosti široké (na životech ohrožené) veřejnosti a politiků. Tehdy Šlachta zavelel k akci a se svým útvarem vykázal „záslužnou činnost“.

 

Není líh jako líh

 

Šlachta může mít pravdu v tom, že o pančování jeho útvar neměl poznatky. Také relevantně upozorňuje, že padělání kolků, černý obchod s lihem a utajené sklady nezdaněného lihu (tedy částečně ony nevyslyšené Švábenského poznatky) nejsou totéž co kauza Metyl, kde docházelo ke skutečnému pančování – smíchání (nelegálního) lihu s nekvalitní metanolovou směsí.

 

Zkrátka: zlínská (hlavně černý obchod s lihem, o němž přinesl informace Švábenský) a opavská (samotné pančování a prodej jedovatého alkoholu) větev lihové aféry jsou dvě oddělené linie příběhu. Ovšem ty se v určitý moment sešly – když vražednou směs namíchala opavská větev za použití „zlínského“ nelegálního, ale zdravotně vesměs nezávadného lihu.

 

Robert Šlachta to celkem logicky využívá pro svou obranu. Není samozřejmě možné dokázat tvrzení, že kdyby ÚOOZ lihovou zlínskou mafii neodbyl mávnutím ruky, ale pustil se do jejího šetření hned v roce 2009 po Švábenským přinesených poznatcích, mohl by zabránit následným desítkám „metanolových“ úmrtí.

 

Není ale také možné dokázat opak.

 

Na to Šlachta spoléhá.

 

Šlachta se proto Švábenského obvinění brání – on by mohl mít (ale i to odmítá) na svědomí maximálně daňové úniky, rozhodně ne padesát otrávených mrtvých občanů.

 

Oddělit zrno od plev

 

Je potřeba znovu zdůraznit, že Švábenského video obsahuje plno neověřitelných informací. Některé jsou nesmyslné, další naznačené zkratkovitě, jiné snad i (úmyslně?) nepravdivé, což celý záznam činí místy nedůvěryhodným, byť v řadě případů mluví bývalý detektiv pravdu. To vše je ale vzhledem k situaci, v níž Stanislav Švábenský záznam natáčel, pochopitelné; zanechával poslední vzkaz a jakési vysvětlení pár minut před smrtí svým nejbližším, nepodával ofi­ciální svědectví soudu.

 

Co se týče Švábenského informace o tom, že jeho poznatkům o lihové mafii nebyla věnována pozornost, je třeba ji považovat za zavádějící. Už skutečnost, že mu podle jeho slov nadřízení řekli, že má informace postoupit celnímu ředitelství v Olomouci, ukazuje na fakt, že k naprosté ignoranci jeho zjištění nedošlo.

 

Švábenský má ale pravdu v tom, že vedení ÚOOZ celou kauzu velmi podcenilo a dlouho o ni nejevilo zájem. A má také pravdu v tom, že to podezřele kontrastuje s hektickou aktivitou téhož vedení téhož útvaru o několik let později, kdy začali umírat lidé na otravu nekvalitním pančovaným alkoholem.

 

Profesní selhání

 

Nejpodstatnější a nejvíc alarmující je fakt, že Šlachta nemůže popřít, že jeho útvar disponoval poměrně věrohodnými a opakovaně po­tvrzovanými poznatky o zlínské větvi lihové mafie již dlouho před tím, než propukla kauza, na jejímž konci bylo několik desítek mrtvých a jejíž mediální ohlas uvedl Šlachtu a následně celý útvar do stavu enormní činorodosti.

 

Až v okamžiku, kdy vypukla panika a do nemocnic dorazili první otrávení lidé, začal ÚOOZ mimo jiné kapitalizovat poznatky o zlínské větvi lihové mafie okolo Radka Březiny, které získal prostřednictvím operativní činnosti některých svých detektivů (jak dokazují dokumenty, jež má redakce Reflexu k dispozici) poprvé již na konci roku 2009. Tedy v roce, kdy Švábenský na ÚOOZ teprve přišel.

 

Což znamená, že zdaleka ne jen Švábenský se v rámci práce pro ÚOOZ nějakým způsobem se zlínskou větví lihové mafie setkal a nejen od něj přišly na vedení ÚOOZ ony pro Šlachtu tehdy „nezajímavé“ informace.

 

Šlachta dokonce sám přiznal, že poznatky, které přinesl Švábenský v únoru 2010, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu prošetřil. Ovšem nebyly pro jeho vedení zjevně nijak hodnotné, proto se jimi dál nezabýval. Podle informací Reflexu od zdrojů v řadách policistů obeznámených s dlouhodobým průběhem takzvané lihové kauzy ale prostě vedení ÚOOZ, a hlavně Šlachtu osobně tato kauza v danou dobu (tedy v letech 2009 a 2010) nezajímala. Podle těchto utajených zdrojů byla důvodem malá mediální zajímavost (což je pro Roberta Šlachtu zásadní kritérium) a také složitost a komplikovanost případu; prostě příliš mnoho práce a času a malý výsledný a spektakulární efekt.

 

Šlachta coby vedoucí elitního policejního útvaru v zemi s téměř neomezenými pravomocemi profesně selhal, neboť špatně vyhodnotil možný dopad na společnost, podcenil nebezpečnost a upřednostnil hledisko osobní popularity – ÚOOZ rovná se Robert Šlachta.

 

Typická šlachtovina

 

Poznatků k činnosti obchodníků s nelegálním alkoholem obíhalo léta před propuknutím metanolové aféry nejen v písemné podobě v rámci ÚOOZ opravdu hodně. A to především napříč expoziturami Brno a Ostrava, místně příslušnými útvary. A Šlachtovo celorepublikové vedení ÚOOZ o nich bylo bez jakýchkoli pochyb informováno vedoucími těchto expozitur. K reakci ze strany Šlachtova útvaru a přetavení poznatků do realizace došlo až v souvislosti s kauzou Metyl.

 

Proč až poté, co začali umírat lidé?

 

Přitom – a zde si Šlachta ve své kostrbaté obhajobě protiřečí – podstata fungování zlínské větve lihové mafie se s úmrtími oněch nešťastných konzumentů zásadně nezměnila. Radek Březina a jeho lidé onu smrtící směs opravdu nemíchali; přesto jejich činnost najednou zásadní a nebezpečná pro společnost podle ÚOOZ byla – i když původně Šlachta podle svědků poněkud pohrdavě tvrdil, že je to kauza „tak maximálně pro ­celníky“.

 

Díky velkému mediálnímu zájmu tedy spustil ÚOOZ bleskové a intenzívní vyšetřování toho, co léta ignoroval. Kauza se stala ze dne na den vysoce společensky závažnou, činnost lihové mafie extrémně nebezpečnou. Což potvrdily následně vynesené exemplární tresty. Nejednalo se sice o doživotí, ke kterému byli odsouzeni „míchači“ smrtící směsi a hlavní členové opavské větve Křepela a Fian, ale i tak je třináct let odnětí svobody pro Radka Březinu, šéfa zlínské větve, jenž zpočátku podle ÚOOZ vlastně nic moc nedělal, vysokým trestem, který se u nás leckdy uděluje i za vraždu.

 

Informace byly dávno

 

ÚOOZ mohl začít s intenzívním okamžitým šetřením mimo jiné také proto, že Šlachtovi lidé měli už léta dostatek poznatků, z nichž ty Švábenského byly pouze malým střípkem. Reflex má k dispozici materiály, z nichž jasně vyplývá, že o firmě Morávia-Chem věděl ÚOOZ minimálně již od konce roku 2009, přičemž prvotní poznatek se skutečně týkal daňových úniků při výrobě a prodeji lihu.

 

Díky operativní činnosti detektivů, kteří o činnosti firmy sepisovali hlášení a posílali je „nahoru“ na vedení ÚOOZ, byla známa i skutečnost, že se tam poměrně jednoduchou chemickou reakcí z technického lihu vyrábí líh potravinářský.

 

Vědělo se také o existenci podzemních skladů. Stejně tak byla známá jména Radka Březiny a jeho pravé ruky Radka Menšíka, který za firmou oficiálně podle obchodního rejstříku stál, ač ji fakticky řídil Březina. Likérka Drak a vazby na úplatné celníky ze Zlína patřily k těmto operativním poznatkům také. Přesto vazbu Březiny na celníky začíná ÚOOZ řešit až v roce 2015. Úřední záznamy s těmito poznatky ale existují již na sklonku roku 2009. Následně dokonce v rámci operativního šetření tyto informace potvrdil i blíže neurčený celník, který také přiznal, že v celní správě mají nelegální obchodníci s lihem už léta své lidi. Další informace se sbíhaly na ÚOOZ i během roku 2010: informace, že Březina falšuje kolky na alkohol, že jistí otec a syn Pražanové (na počátku letošního roku také nepravomocně odsouzeni k dlouholetým trestům odnětí svobody) mají alkohol rozvážet, že k přepravě tohoto zboží jsou používány i námořní kontejnery. Údaje byly v průběhu roku doplňovány a potvrzovány dalšími poznatky.

 

Šlachtův ÚOOZ ale veškeré tyto informace využil a přetavil do trestního řízení až poté, co se zlínská a opavská větev propojily a opavští míchači zavraždili svou směsí desítky lidí.

 

A to je něco, co Šlachta popřít nemůže. A nemůže to ani hodnověrně vysvětlit.

 

P.S.: Reflex požádal Roberta Šlachtu o vyjádření, ale do uzávěrky jsme odpověď neobdrželi.

 

Co je lihová a metanolová kauza

 

Na začátku září 2012 ­zemřeli v Havířově na otravu metanolem po požití alkoholického nápoje první dva lidé. O týden později vyhlásilo ministerstvo zdravotnictví po­prvé v dějinách České republiky prohibici – na alko­holické nápoje s obsahem ­alkoholu ­vyšším než dvacet procent.

 

Tou dobou už počet mrtvých otrávených metanolem dosáhl téměř dvaceti, další desítky postižených ležely v nemocnicích. Na konci září policie oznámila, že zná původ metanolu a pančovaného alkoholu s jeho příměsí. Podle jejích odhadů bylo v oběhu patnáct tisíc litrů nebezpečného alkoholu.

Celkově si tato metanolová kauza (tedy pančování alkoholu smrtelně jedovatým metanolem a jeho následný prodej koncovým uživatelům) vyžádala do dnešních dnů padesát lidských životů. Hlavní míchači smrtící směsi Tomáš Křepela a Rudolf Fian byli odsouzeni za obecné ohrožení k doživotí, hlavní distributor Jiří Vacula stráví ve vězení let patnáct. V rámci této metanolové kauzy (někdy také označované jako opavská/ostravská větev lihové aféry) bylo k několikaletým trestům za mřížemi odsouzeno ještě sedm lidí.
Poznatky objevivší se při vyšetřování metanolové kauzy vedly ke spuštění šetření takzvané lihové kauzy. Radek Březina ze Zlína-Kostelce byl šéfem organizované skupiny (v níž figuroval i jeho bratr Tomáš), která v letech 1998 až 2013 upravovala technický líh, aby mohl být následně použit k výrobě alkoholických nápojů. Samozřejmě bez zaplacení příslušné daně. Stát měli okrást přibližně o 6,7 miliardy korun. Tato lihová mafie podle odhadů nezdanila zhruba jedenadvacet miliónů tun alkoholu.

Kromě bratrů Březinových bylo v kauze lihové mafie odsouzeno ještě dalších šest osob – nejvyšší trest, 13 let nepodmíněně, dostal Radek Březina. Obžalováno za maření ­úkolu úřední osoby z nedbalosti bylo i několik celníků ze Zlínska, kteří měli s Březinovou mafií spolupracovat.
Původně se předpokládalo, že tato lihová kauza s metanolovou nijak nesouvisí. Posléze se ale ukázalo, že zlínská lihová mafie dodávala alkohol i výrobcům smrtící pančované směsi. Proto je také někdy tento případ nazýván jako zlínská větev lihové aféry (lihová aféra pak mnohdy označuje jak kauzu metanolovou, tak kauzu zlínské lihové mafie).
Není vyloučeno, že pokud by někdo již dříve tuto zlínskou lihovou mafii pořádně vyšetřoval, odkryl by i její odběratele, a tedy budoucí míchače smrtících nápojů.

 


Adéla Knapová, Tomáš Šmíd


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,470
20,860
28,660
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře