nahoru

Vynález, co naučil uklízet vítr

Milan Tesař 4. září 2014 • 00:15
Vynález, co naučil uklízet vítr
foto: Profimedia.cz

Znám člověka, který sbírá houby prapodivným způsobem. Založením systémový inženýr si rozdělí les na sektory, které pak prochází způsobem, jenž bere dech. Každý čtverec rozparceluje na dvoumetrové pásy a chodí jím od kraje ke kraji, dokud není prostor dokonale pročesán. Když se vrací s naditými košíky domů, říká vždycky: „Les je vyluxován.“ A je patrné, že tím myslí řád, jenž mu nedovolí minout ani metr lesního porostu. Les je vyluxován, je čistý!

Přiznám se, že pokaždé, když zapojuji do zásuvky svůj vysokovýkonný vysavač značky, kterou nesmím prozradit, těším se, až to budu mít z krku. U vysávání bolí záda, nábytek za vás nikdo nepřešoupne, hubice luxu šátrává i v zákoutích, kde může být shnilé rajče, a pokud není poblíž holka v minisukni, kterou bych z ní vysál jako Karel Heřmánek ve filmu Smrt krásných srnců, je to vlastně pěkná nuda. Přesto nepovolím. A postupuju stejně jako můj systematický přítel. Rozdělím si koberec do pruhů a vyloženě mě vzrušuje sledovat, jak jeho perský vzor začíná být zase pestrobarevný, jak vysoký výkon postupně postaví do pozoru všechny chlupy, jako by byly na kůži slečny, když se jí dotkne ruka pohledného muže.

Trumfem mého vysavače je průhledná sběrná nádoba na smetí. Rád se dívám, jak v ní, v prudkém větrném víru, přibývá bordel. Vyloženě mě baví zkoušet, jak těžké předměty dokáže vtáhnout a jestli je síla vysavače udrží v levitaci. Můj lux už dokázal požrat i propisovačku. Můj lux je nekompromisní a i můj pes z něj má respekt. Můj lux je silný jako býk, stál mě patnáct tisíc korun a společně s penzijním připojištěním u banky, kterou nechci jmenovat, to byly nejlépe investované peníze mého života.

Proč mi ho teď chtějí vzít?

Kapesník před pusu

Do konce devatenáctého století hospodyňky v měšťanských salónech, jakož i ženské v chatrčích bídáků vzývaly při generálním úklidu pouze dva živly: vodu a oheň. Vodou z kýblu opláchly, co mělo být čisté. Konečně charismatické spojení vody s hadrem bylo do té doby největším vynálezem v historii gruntování. Na druhou stranu sloužil oheň jako spolehlivý element likvidace, mizely v něm věci, které chtě nechtě dosloužily.

Až vysavač vtáhl do hry třetí živel – vzduch. Proměnil vítr v organizované proudění, které dokázalo vsát do vnitřností mechanismu veškerou špínu a prach. Rokem nula je pro historii vysávání rok jedna – tedy rok 1901, kdy vstoupil na scénu zajímavý šílenec jménem Herbert Cecil Booth. Ve skutečnosti vstoupil na nástupiště londýnského nádraží St Pancras a zaujalo ho, jak tu údržbáři čistí vagóny – dmychadlem odfukovali prach ze sedadel a podlah. Tento způsob mu rozhodně neučaroval (jevil se mu dosti prašným), ale donutil jej přemýšlet. Když doma pozoroval vlastní koberec plný popela z doutníků a drobků z proslulých anglických keksů Derby’s, rozhodl se jít opačnou cestou. Přiložil si k ústům kapesník a pokoušel se přes něj vysát prach z koberce. Bylo to o průdušky, ale kapesník vskutku zafungoval jako filtr.

Rok nato představil Booth vůbec první vysavač na světě.   

Vypadal jako nějaký neuvěřitelný stroj z Julesa Verna. Byl tak těžký, že jej musel táhnout koňský povoz a hadice byla dlouhá 250 metrů, takže Booth mohl jeho služby nabídnout i sousedům. Ještě téhož roku byl ve Westminsterském opatství korunován král Eduard VII.

a Booth této slávy dokonale využil. Svým vysavačem dokázal zbavit prachu veškeré koberce v budově opatství, což panovníka oslnilo natolik, že si u vynálezce objednal hned dva vysavače. Jeden pro Buckinghamský palác, druhý pro zámek ve Windsoru.

A pak do vysávání vstoupil proud. První elektrický vysavač s vakem na prach vynalezl správce obchodního domu v Cantonu ve státě Ohio jménem James Murray Spangler. Se svůdným designem si hlavu nelámal. Zhotovil jej ze dřeva a z pocínovaného plechu, násady na koště a starého povlaku na polštáře. Přesto jeho zařízení fungovalo kvalitně a spolehlivě. A tak se v roce 1907 podnikatel W. M. Hoover, majitel společnosti The Hoover Suction Sweeper Company, pustil do sériové výroby elektrických vysavačů, které na tu dobu vážily neuvěřitelně málo – ani ne 18 kilogramů.

V roce 1912 nastal skutečný ­přelom, když Švéd Axel Wenner-Gren založil společnost Electrolux a vyrobil první elektrický vysavač s ventilátorem, nesoucí název Lux 1.

Byla to stejná revoluce, jako když Microsoft vrhl na trh první osobní počítače.
nezapomenutelná kreace Firma Electrolux byla a dodnes je ve světě výkonných vysavačů pojmem a vždy z hlediska vývoje kráčela o krok před konkurencí. V roce 1921 přišla s prvním pojízdným modelem číslo V, jenž znamenal revoluci z hlediska velikosti a snadné obslužnosti. V tu chvíli jej mohla začít třímat i křehká žena. Vytvořila neodolatelně svůdné panoráma s hadicí, které se pak v dalších letech objevovalo v nesčetných variantách na reklamních plakátech.

A byl to Leo Popper, zaměstnanec firmy Electrolux, jejž jeho nejmladší syn Ota uvedl na stránky té nejkrásnější literatury. Zasloužil si to. Stal se mistrem světa v podomním prodávání luxů prostě proto, že dokázal přesvědčit o nezbytnosti luxování i domácnosti bez proudu. Vzpomeňme jen na nezapomenutelnou kreaci Karla Heřmánka s vysypaným a vzápětí vyluxovaným pískem, umístěným v kapse v podšívce saka, kterou předváděl pro obveselení svých budoucích zákazníků (zejména dam) ve filmu Smrt krásných srnců.

A pak už to šlo ráz na ráz. 1928 – první vysavač s ochranou proti elektrošoku, první použití páry. 1930 – první zachytávač bakterií. 1934 – první vysavač s kónickou tyčí, která umožňuje vyšší proudění vzduchu. 1951 – první nožní pedál pro zapnutí, první zařízení pro zavěšení na zeď. 1956 – první papírové sáčky na prach. 1958 – první teleskopická trubka, 1961 – první kolečka, 1966 – první automatický naviják kabelu, 1972 – první naprogramovaný sací výkon, 1975 – první otočné doplňky pro čištění nábytku, 1980 – první účinnost sání 23 procent, první oficiální známka, označující tichý provoz a šetření energií, 1994 – první devítimetrový kabel, první speciální filtr na miniaturní prachové částečky. 2000 – první lux s dvanáctimetrovým operačním rádiem. 2009 – první lux s elektrickým ovládáním Intelligence.

Špína je relativní pojem

Postupem času začal být vysavač vlídný i k dětem. Vzpomínám si, že když naši odešli do kina, tak jsme se sousedem, vrstevníkem Bourou, odpalovali tyčí od luxu tenisák jako při baseballu tak dlouho, dokud jsme nerozbili okno u balkónových dveří. Pak už posloužila víceúčelová luxovací tyč jako rákoska. Pamětníci samozřejmě vědí, jak mocně vysavač přispěl k utužení mezilidských vztahů. Mému blízkému příteli našel lux druhou maminku. Vyrůstal s otcem-vdovcem a jednoho večera, když se dívali na hokej, jim přes obraz zápasu zase běžel rušivý pruh opatřený nepříjemným vrčením, přes který nebyl slyšet hokejový komentář Luďka Brábníka. Táta zbrunátněl a vydal se k sousedce, jež se ten den přistěhovala, se slovy, že „ta kráva teď snad luxuje“. Vrátil se za chvíli i s paní a byl jako vyměněný. Společně se dodívali na hokej (vyhráli jsme) a Jituška od nich už nikdy neodešla.

Je opravdu smutné, že přesně půl století po tom, co se u vysavačů objevil první samonabíjecí kabel, přichází z Bruselu nařízení, které direktivně určuje horní hranici síly sání. Bohužel: až daleko nad jejím limitem zůstanou psí chlupy, rozsypaná rýže anebo ocelové kuličky z ložiska. Celé jedno století, až do nešťastného bruselského nařízení 666/2013, jsme měli možnost likvidovat prach s obrovskou převahou. Kdybych byl paranoik, směle bych tvrdil, že se bruselská byrokracie stala obětí lopatkovsko-smetáčkovské lobby, kterou vysavače kdysi připravily o kšeft. Anebo jen své vlastní hlouposti?

Co bude teď? Rozhodně se z podlah už večeřet nebude. Nikdo navíc neví, co pana Magora a spol. napadne v Bruselu příště. Možná z ekologických důvodů zakážou elektřinu úplně, vrátíme se ke kahanům, loučím, ke košťatům a kýblům s vodou. Ti odvážnější si pak ilegálně drženým luxem vysají byt s pocitem studentíka, jenž právě podepsal petici za propuštění Václava Havla, a aby nebyl slyšet motor, pustí si z ekodesignové hi-fi soupravy píseň Karla Plíhala: „Špína je velmi relativní pojem, někdo je čistej, i když smrdí třeba hnojem. Někomu nepomůžou mejdla a louhy, kam sáhne, všude dělá černý šmouhy.“



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,470
20,880
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře