nahoru

„Už jich máme dost”

Petr Holec 11. července 2013 • 00:15
„Už jich máme dost”
foto: Stanislav Krupař

České Budějovice nepatřily na mapu česko-romských konfliktů. Do soboty devětadvacátého června. Demonstrace v centru města spontánně přešla v protiromský pochod na sídliště Máj, který spontánně přešel v pouliční bitku se zraněnými a zatčenými lidmi. Za týden se vše opakovalo, jen za ještě masívnějšího nasazení policie. „Kdyby nezasáhla policie, byly by tu vypálené byty a mrtví cikáni. Ti kožohlavci by to začali a o zbytek by se postarali normální lidi,“ říká Daniel Vyhlídka, obyvatel Máje a účastník demonstrace i pochodu.

„Tohle je cikánské ghetto, tady jich žije nejvíc,“ ukazuje lesní inženýr Vyhlídka na barevné udržované paneláky svírající mezi sebou travnaté plácky, kde si hrají děti. Máj samozřejmě není romské ghetto, přestože tu po víkendové bitce potkáte i přes den několikačlenné policejní hlídky, pěší i v autě; Romové, z nichž zde většina bydlí léta, žijí integrovaní mezi bílou většinou a požívají všechny běžné sociální i komerční služby. Včetně nezbytné herny, nálevny a soudě podle fyziognomie mnoha mužů v tílkách jistě i posilovny. Navíc na dvacetitisícovém sídlišti žijí pouhé čtyři stovky Romů.

Kdyby zdejší bydlení se všemi atributy posledního století viděli  Romové z ústeckých Předlic, které město nejdřív prodalo romským mafiánům a ti pak ukázali, jak vypadá peklo za naše daně, připadali by si jak v exotické reality show. „Kdyby Máj stál v Ústí nad Labem, bylo by to nejlepší sídliště,“ popisuje situaci Miroslav Brož z občanského sdružení Konexe, jenž se romskou problematikou zabývá mnoho let. Přesto lidé mají Romů dost.

V Českých Budějovicích tak dost, že hned po první demonstraci se Facebook dál plnil nejen protiromským rasismem, ale i výzvami k dalším demonstracím. Takže hned za týden lidé demonstrovali proti Romům znovu, tentokrát jen za profesionálnější a masívnější asistence policie, jež zadržela přes stovku účastníků akce.

Lidé ale neprotestují jen na ulici a s tyčí v ruce. Někteří bílí se prostě snaží ze sídliště Máj odstěhovat. Jenže prodat zdejší byt za slušnou cenu téměř nejde. Máj má pověst romského sídliště, takže cena bytů klesla až o třetinu. Za bohatší lidi, kteří si mohou dovolit prodat zdejší byt lacině a připlatit za dražší jinde, se sem stěhují převážně Romové. Podobně kdysi začínala i většina skutečných romských ghett.

Jdeme protestovat!

Relativní klid na Máji není jediný paradox nečekaně výbušné situace. Vlastně spíš naopak: začíná jít o nebezpečný trend a fenomén, nyní umocněný horšící se ekonomickou i sociální situací většinové populace. Střety mezi bílými Čechy a Romy poslední roky eskalují i mimo tradiční oblasti s nejhorším socioekonomickým a etnickým mixem, k nimž chronicky patří severní Čechy a severní Morava, brutální laboratoře obchodu s romskou bídou za státní peníze.

Navíc už nejde jen o hobby Dělnické strany sociální spravedlnosti či jiných part méně šťastných lidí. Stále častěji se protestů účastní i lidé vyznávající méně závadný politický program, včetně vzdělaných dospělých i dětí. Ty českobudějovické například cestou na Máj s gustem křičely: „Cikáni do práce!“, což nebývá obvyklou pubertální kratochvílí. „V čele útočníků stály děti, ne holé lebky nebo náckovští rváči,“ dodává Brož.

A mimochodem: starému náckovskému heslu „Čechy Čechům“ nyní dodal nový a vážnější hlas i senátor Tomio Okamura, ironií sám napůl cizinec. Ten vyzval Romy, aby si založili vlastní stát – veřejně hned stejně populární idea jako většina idejí Moraváka z Tokia, jenž „palčivě“ přemýšlí i v hřebčíně, jak skromně říká v jednom ze svých legendárních videoblogů.

„Na protiromských demonstracích je nové, že už se jich neúčastní jen náckové,“ vysvětluje Brož. „Ti dřív tvořili většinu těchto akcí a zbytek byli normální lidé. Dnes je z tisícovky účastníků nácků třeba jen třetina a většina jsou normální lidé. Anticiganismus začíná být záležitostí stále více lidí a jde skrz celou společnost. I ve Varnsdorfu stála většina demonstrantů mimo náckovské struktury.“

„Jsem typický pravicový extremista!“ usmívá se Vyhlídka, věřící obchodník s venkovním volnočasovým vybavením, jenž mi mezi řečí o Romech a J. A. Komenském věnoval kapesní Nový zákon. „Ještě jako student jsem v Brně zadarmo pomáhal romským dětem. Jsem ten poslední, kdo je rasista. Na demonstraci jsem šel, protože tady máme s Romy problémy. Jsou hluční, sprostí a agresívní. Většina z nich celý den nic nedělá a jsou nadržení na konflikt. Mého známého před rokem bezdůvodně zbili. Lidé kvůli nim chovají bojové psy. Starší paní radši nosí ven dýku.“

Proti všem

Českobudějovická pouliční bitva nezačala v den pochodu. O týden dřív nenápadně vzplála právě zde, na Máji. Na dětském hřišti se tu nejdřív pohádaly a poté i porvaly dvě matky malých dětí; jedna bílá a jedna Romka. Kdyby byly obě ženy bílé nebo Romky, šlo by o obyčejnou občanskou šarvátku, jakých se denně dějí desítky. Takhle se z toho stal rasový incident: bílí Češi řekli, že mají soužití s Romy dost a jdou protestovat; Romů se chytily neziskovky a společně šli protestovat taky. Nakonec to dopadlo hůř, než když hraje Sparta s Baníkem.

Přitom i místní bílí přiznávají: bílá těhotná účastnice šarvátky na dětském hřišti vyznává zhruba stejné sociální návyky jako Romové, s nimiž si to stovky Čechů vyrazily vlastnoručně vyřídit. Navíc situace na sídlišti se v poslední době nezhoršila, ale naopak zlepšila. „Co je přímo na sídlišti policejní stanice, nejsou Romové tak hluční a je to tady klidnější,“ přiznává Vyhlídka. Dlouho do noci už taky nehoří táboráky ani nehraje muzika.

Stejně jako mnozí jiní šel i Vyhlídka na demonstraci, protože čekal, že se jí zúčastní i primátor města Juraj Thoma a společně budou řešit dlouhodobé problémy soužití s Romy, které existují, přestože je mnohé neziskovky přebarvují v politicky korektnější bílý rasismus. „Ke své nelibosti jsem ale zjistil, že tam nejvíc mluví kožohlavci (náckové),“ říká Daniel Vyhlídka.

Přestože už na povolené demonstraci na hlavním náměstí zněla rasistická hesla, vyhlásil její organizátor Michal Choura nepovolený pochod na Máj. „Chceme předat poselství pro romské spoluobčany, kteří mají setkání jen o kus dál,“ vysvětlil svůj záměr. Záhy se od něj musel sám distancovat, když průvod nezastavil u multikina, ale stále odhodlaněji pokračoval do útrob Máje, nejvíce obydleného Romy. Poselství pro romské spoluobčany se proměnilo v tažení na romské spoluobčany.

„To, co se děje v ulicích města, nemá s naší aktivitou nic společného a ani to nemůžeme ovlivnit,“ stihl Choura ještě říct, aniž si možná uvědomil, co spustil. Chvíli nato zažily i České Budějovice to, co známe z Varnsdorfu, Rumburku, Nového Boru, Břeclavi, Litvínova, Šluknova nebo Duchcova: pouliční válku.

„Sakra, tohle jsem nečekal. To se nemělo stát,“ citovaly Lidové noviny pětapadesátiletého Josefa Novotného, nepřímého účastníka pochodu. „Je to celý uměle vyvolaný, přifukuje se to z obou stran,“ řekl mi mladý prodavač v květinářství na sídlišti Máj. I on má s Romy své zkušenosti: občas ukradnou v obchodě květiny, před lety napadli starší ženu a ukradli jí kabelku. Přesto s násilnými průvody nesouhlasí. „Na Facebook už radši nechodím, z toho je mi na blití. Ta demonstrace byl extrém proti extrému.“

Bída pro všechny

Extrémů proti extrému však přibývá. „Nevím, co se děje,“ kroutí hlavou Karol Lesný. Krajský šéf jihočeských zelených zkoušel s pořadateli českobudějovické demonstrace komunikovat přes Facebook a od záměru je odradit, moc ale nepochodil. „Hned jsem byl za Židáka a zrádce vlastní krve,“ říká. „Lidí alergických na Romy přibývá, to je evidentní. Bojí se vlastní budoucnosti, sociální i ekonomické. To vše v nich stupňuje napětí a pak už chybí jen spouštěč. Tady jím byl incident na dětském hřišti.“

Spouštěče bývají různé, skutečné i fiktivní. V Duchcově policejní kamery natočily, jak Romové napadli manželský pár, což policista ve službě vyhodnotil jako legraci a dál se díval na televizi. V Břeclavi si naopak bílý chlapec napadení Romy zcela vymyslel. Jinde bývají spouštěcí incidenty oboustranně manipulované a přibližná pravda se ukáže, až když nikoho nezajímá. Všechny tyto události spojuje jedno: stále více lidí po nich hromadně obrací zlobu proti Romům. Za všechny to lapidárně shrnul obyvatel Máje: „Už jich máme dost!“

S mnohými Romy jistě není snadné soužití. Jako mnohaletý obyvatel pražského Karlína jsem zblízka viděl tolik romských rvaček, že mě nudí i Steven Seagal. Na rušné hlavní ulici zde Rom napadl uprostřed všedního dne mého známého a majitele vinotéky, když neměl oheň na připálení jeho cigarety. Do obchodu s francouzskými delikatesami chodily skupinky Romů krást koňak. Vypadají-li takhle jediné přímé zkušenosti bílé většiny s Romy, nemůže se nikdo divit, že nás až osmdesát procent v průzkumech říká, že máme radši Ukrajince.

To vše není nic nového. Nové je, že nejen Romové, ale nově i bílí upadají do chudoby. Není náhoda, že právě v době českobudějovického tažení na Romy zveřejnil Eurostat, že až pětině českých zaměstnanců hrozí chudoba, protože berou méně než 14 500 korun hrubého. Navíc stále více bílých Čechů postihuje to, co nejvíc nenávidí na Romech: nezaměstnanost a existence na sociálních dávkách, již málokdo dotáhl k takové dokonalosti jako právě Romové, a to nejen v Česku.

Bylo to před dvěma roky, kdy protiromsky vzplál celý Šluknovský výběžek. Kolem oběda jsem tehdy stál na náměstí v Rumburku a mluvil s místním žoviálním padesátníkem. Řekl mi, že mu na Romech nevadí, že jsou Romové, ale že nic nedělají a žijí z našich peněz. Zeptal jsem se ho, co dělá on. „Jsem nezaměstnaný,“ odpověděl.

Spolu až dolů

Zdánlivý klid klame, jak až do poslední červnové soboty ukázaly nejen České Budějovice. Šluknovský výběžek se po intenzívních manévrech těžkooděnců zklidnil a s planými sliby politiků na řešení situace téměř zmizel z médií. Ve skutečnosti se tady však situace nezlepšila, naopak. Je to stejné, jako byste zalepili nádor náplastí a čekali, že zmizí.

„Na Šluknovsku se situace zhoršila,“ říká Brož, jenž tu nějaký čas působil. „Lidi z varnsdorfské ubytovny se přestěhovali na sídliště a místo nich se tam hned nastěhovali jiní Romové. Je to továrna na peníze. Za poslední dva roky tady zchudli všichni, bílí i Romové. Mnozí na sobě mají exekuce, jiní ztratili práci. Takže je teď ještě víc dráždí, že na podporu Romů jdou velké peníze.“

A sami Romové jim frustraci úplně neulehčují: v den vyplácení dávek jezdí do obchodů svými starými mercedesy a kupují kartóny dobrého pití a cigaret. Podle Brože nekvete ve všeobecné bídě pouze obchod s romskou chudobou ve formě lichvářského bydlení, ale i byznys s jejich integrací.

„Funguje úplně stejně jako byznys s romskou chudobou, spousta peněz taky končí mimo Romy,“ vysvětluje Brož. „Neziskovky v Praze sepíší projekty na prevenci a integraci a za granty se instalují bezpečnostní kamery nebo postaví dětská hřiště. Jenže Romům nepomůže prevence kriminality. Navíc mnohé projekty lidé vnímají jako mrhání jejich penězi, které teď sami nemají. Romům pomůže jen to, když se budou sami podílet na své integraci do většinové společnosti. Musíme zapojit Romy, kteří sice nemají formální vzdělání, ale mají potenciál pomoct.“

Lidi štve i mediální pokrytectví. Z vlastní zkušenosti vím, že většina novinářů nemá ráda Romy úplně stejně jako většina lidí, takže o nich i stejně mluví. Jenže pak se vrátí do redakcí a mluví a píší politicky korektním jazykem neziskovek, jež problematiku často obracejí naruby. I Vyhlídka mi řekl, že šel na českobudějovickou demonstraci i proto, aby viděl, jak to je ve skutečnosti. Z médií si totiž připadal jako rasista, což mu přišlo divné: stále se účastní letních křesťanských táborů, kam jezdí i romské děti. „Nestačil jsem se divit, jak o tom novináři psali,“ kroutí hlavou. „Měl jsem pocit, že jsem byl na úplně jiné akci.“



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,310
20,610
28,610
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře