nahoru

Češi mění životní hodnoty

Miloš Kozumplík 2. května 2013 • 00:15
Češi mění životní hodnoty
foto: Profimedia.cz

Mohlo by se zdát, že české ženy ovládla nezkrotná touha rodit děti nebo nečekaný záchvat křesťanské morálky, ale není tomu tak. Osmdesátiprocentní pokles počtu potratů od roku 1990 přesto se změnami životních postojů souvisí. Stále hlasitější část společnosti se přestává podřizovat konzumnímu způsobu života a uvědomuje si, že řeči o dramatickém dopadu interrupčního zásahu do těla a psychiky ženy nejsou pánbíčkářská klišé.

Poslední dubnový čtvrtek rozvířila ostravskou třídu 17. listopadu poněkud divoká událost. Za použití „donucovacích prostředků“ odtud policisté v poutech odvedli Jana Vránu, hlavního organizátora řádně ohlášené demonstrace za zastavení potratů. Lidé z občanského sdružení Stop genocidě, jehož je Vrána předsedou, se údajně dopustili „hrubé neslušnosti“ tím, že v místě konání akce rozmístili informační panely zobrazující oběti umělých potratů – nenarozená dětská tělíčka. Nebyl to jistě pěkný pohled, ale zřejmě ani oprávněný důvod k policejnímu zásahu. Rozhodne soud, na který se Stop genocidě obrátilo. 

 

Rozpuštění poklidné protestní akce za nedůstojné policejní asistence je poměrně výstižnou ilustrací schizofrenního postoje českých úřadů k otázce potratů. Stát interrupce povoluje zákonem a zároveň v poutech vláčí ty – a teď rozhodně není řeč o protipotratových teroristech –, kteří průběh i výsledek tohoto legálního lékařského zákroku bez příkras a diplomatických okolků přibližují široké veřejnosti.

 

Je až paradoxní, že v zemi, kde i v dynamických demografických a sociálních podmínkách třetího tisíciletí stále platí starý, socialistický potratový zákon z roku 1986 a oficiální diskuse na toto téma prakticky neexistuje, má počet potratů dlouhodobě klesající tendenci.

 

DOŽIVOTNĚ ZRANĚNÁ

Z 107 131 potratů za rok na 23 032 – za posledních dvaadvacet let klesl počet uměle ukončených těhotenství o více než 88 tisíc. Na klesajících číslech se nepochybně dominantním způsobem podepsal boom snadno dostupné, spolehlivé hormonální antikoncepce v 90. letech, změna definice potratu a ekonomické tlaky, kdy si stále uvědomělejší ženy chtějí udržet dobré zaměstnání a nehazardují s možností neplánovaného otěhotnění.

 

Za potratovými statistikami je ovšem nutné vidět i další, nové vlivy. Na snížení čísel se sice nepodílejí závratnými procenty, ale leccos naznačují o tiché změně postoje společnosti k interrupcím. Jako by se po individualistické porevoluční éře s huráheslem „Urvi, co můžeš“ část lidí vracela k hodnotám duchovnějšího rázu. A i kdyby ne, mnoho žen si dnes uvědomuje, že potrat není jen zbavení nechtěného závazku, ale také obrovský zásah do jejich fyzického a mentálního zdraví. „Změnu názorů ve své ordinaci pozoruju ve velké míře. Mnoho mých pacientek, a myslím, že nejde o žádné fanatické věřící, se mnou mluví o psychologickém aspektu těhotenství. Přibývá lidí nematerialistického smýšlení,“ uvádí postřeh ze své praxe pražský gynekolog Tomáš Bednář. V oboru pracuje třiačtyřicet let a má možnost srovnání.

 

Podobnou zkušenost potvrzuje i Zdeňka Rybová, vedoucí poradny pro ženy, které absolvovaly potrat, a místopředsedkyně Hnutí Pro život ČR. „Posun v myšlení matek je nezpochybnitelný, nemůžeme ho neregistrovat. Mladí lidé hodně přemýšlejí, jestli chtějí žít jako jejich rodiče a věnovat život jen honbě za materiálními jistotami – mít dvě auta v garáži a domek v satelitním městečku. Nastala změna ve vnímání životních hodnot,“ nepochybuje terapeutka Rybová.

 

K úvahám o etických a zdravotních dopadech potratů mají dospívající generace tolik dostupných podkladů jako dosud nikdy. Mohou je individuálně, bez cenzury vyhodnotit a v případě nechtěného těhotenství se poučeně rozhodnout. Zatímco takzvané Husákovy děti ve svém náctiletém období neznaly internet a s angličtinou jen mizerně koketovaly, současní dorostenci zacházejí s webovými vyhledavači zcela rutinně – zadat do nich slůvko „potrat“ není nejmenší problém. Spolu s fotografiemi nebo filmovými záběry, jež dají zabrat i nejotrlejším, jsou k dispozici i weby s výpověďmi matek, které interrupci podstoupily. Z většinou bolestných zpovědí vyplývá, že „potrat kromě zabitého dítěte znamená i doživotně zraněnou mámu,“ jak shrnuje Rybová. „Neznám ženu, která by z potratu byla šťastná. To není věc idejí, ale přirozený fakt. Vyhnout se interrupci je nejlepší,“ dodává. A internet jí dává za pravdu. Potratům jsou věnovány stovky, ne-li tisíce stránek a i přes anonymitu, kterou světová síť skýtá, v ní vysloveně pozitivní zmínky o potratech nejsou k dohledání.  

 

SVĚTOVÁ VZPOURA

Pokles počtu potratů je celosvětovým trendem, a tak tuzemské postoje pochopitelně konfrontují a utvářejí i podněty přicházející z jiných zemí a kultur. A že celosvětová diskuse nabírá grády!   

 

„Potrat považuji za vraždu,“ vloni v květnu veřejně vyhlásil turecký premiér Recep Tayyip Erdogan a ve své zemi vyvolal bouřlivé diskuse. Na přísnějších pravidlech pro umělá přerušení těhotenství pracuje také španělská vláda, katolické Polsko, kritičtěji než dřív se k interrupcím stavějí i Američané – výzkum Gallupova ústavu zveřejněný v roce 2009 ukazuje, že za ochranu nenarozeného života (pro-life) se poprvé od roku 1995 vyslovila většina občanů – 51 procent. Pro svobodu volby (pro-choice) hlasovalo 42 procent dotázaných. „Mám za to, že úkolem všech lidí dobré vůle je zajistit, aby k potratům nedocházelo. Pokud se na něčem pro-choice a pro-life shodnou, tak v názoru, že potrat je špatně a že zdravotní stav ženy spíše zhorší, než zlepší,“ upozorňuje na svém blogu Marek Vácha, katolický kněz a přednosta Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Karlovy univerzity, že spor mezi pro-choice a pro-life není ani tak pří o podstatu potratu, jako spíše o svobodu volby.

 

Sílící hlasy proti potratům dostaly v nedávné době do specifické situace zdravotnický sektor v Jihoafrické republice – stále více tamních lékařů odmítalo interrupce provádět. Ministerstvo zdravotnictví přiznalo, že některá zdravotnická zařízení musela být kvůli nesouhlasnému postoji zdravotníků k potratům zavřena. Zdravotnické úřady v provincii Západní Kapsko dokonce požádaly o pomoc soukromá zařízení, která by byla schopna provádění potratů ve státních nemocnicích zajistit. Ať už za motivací jihoafrických lékařů byly důvody náboženské, či jinak osobní, argumentovali „výhradami svědomí“ a využili zákonného práva výkon interrupce odmítnout. „Poměrně znepokojující je skutečnost, že negativní přístup k interrupcím v současnosti zastává většinou mladší generace zdravotníků. To může vést k vážným problémům, až starší lékaři odejdou do důchodu,“ potvrdil ministr zdravotnictví JAR Craig Househam, že trend odmítání interrupcí přichází s novým hodnotovým žebříčkem mladé generace lékařů.

 

Drobná pikanterie: k tématu potratů se začínají vztahovat i lidé ze světa takzvaných celebrit. Podpora ohrožených zvířat či nadací pro zatoulané domácí mazlíčky už zřejmě nefrčí, „in“ tématem se stávají interrupce. Vymezuje se vůči nim třeba matka herce Brada Pitta a nejnověji matka populárního zpěváka Justina Biebera Pattie Malletteová. Podílela se na produkci filmu Crescendo, s nímž chce letos objíždět veřejná zdravotní a sociální zařízení a shánět peníze na protipotratové kampaně.

 

Politici a showbyznysové hvězdičky českého rybníčku jsou v tomto ohledu nepřekvapivě zdrženlivější, a tak se debatu o umělém přerušení těhotenství snaží udržovat především občanské společnosti. Například už zmiňované sdružení Stop genocidě, které za posledních pět let uspořádalo téměř čtyři sta petičních výstav, nebo Hnutí Pro život ČR, jež má na kontě každoroční Pochody pro život – letošního se zúčastnily tři tisíce lidí.

 

Nepochybně hlubokým zářezem do obecného povědomí byla drsná billboardová kampaň Svoboda volby. Obří plakáty zobrazovaly utrženou dětskou ručičku menší než špička tužky, to vše v kontrastu s radostně se tvářícími mladými lidmi, kteří se „mohli narodit, protože je rodiče chtěli“. Vypovídající je i fakt, že na nekompromisně přímočarou kampaň přispěla několikamiliónovou částkou nejmenovaná rodina. Z přesvědčení.      

 

STRACH, ŽE NEPOČNU

Zejména v USA má na pokles počtu potratů vliv taktika adolescent friendly (přátelská k dospívajícím), kterou používají některá zdravotnická zařízení, a zvýšená tolerance náctiletých maminek. Psychickou podporu – a podprahově i lekce mateřské výchovy – jim společnost poskytuje třeba i prostřednictvím televizních seriálů 16 a těhotná a náctileté maminky 2. České republiky se fenomén teen moms prakticky nedotýká. Těhotné dívky do dvaadvaceti let jsou v ordinacích gynekologů raritou.

 

Překvapení nabízí zjištění z opačného věkového spektra žen schopných plození. Známý je fakt, že zhruba každý šestý český pár se v dnešní době setkává s potížemi při snaze otěhotnět. Zkušenosti lékařů potvrzují, že tato skutečnost nezanedbatelně ovlivňuje rozhodování českých žen i v otázce potratů – třicátnice, které ještě nejsou matkami, daleko více zvažují, jak se v případě neplánovaného početí zachovat. Mají strach, že ve svém věku už neotěhotní nebo samovolně potratí (statistiky za minulý rok evidují 13 516 samovolných potratů; podle gynekologů je to vysoké číslo), a tak se mnohé z nich i v případě nechtěného početí rozhodují proti potratu. „Takových případů mám dokonce hodně. Ženy okolo pětatřiceti, poprvé těhotné ... A i když partner dítě nechce, ony si ho dokážou vydupat,“ potvrzuje gynekolog Tomáš Bednář.  

 

Aktuální historické minimum potratů není v žádném případě signálem, že statistiky budou i nadále klesat. Na základě zahraničních zkušeností lze přepokládat, že čísla potratovosti se pro příští roky příliš lišit nebudou. Teoretické možnosti, jak toho docílit – třeba nový zákon, jenž by těhotným ženám v životní tísni vedle potratové varianty nabídl i vstřícné konstruktivní řešení –, existují, ale vzhledem ke zjevné nechuti zákonodárců se ožehavým tématem zabývat s nimi nelze v dohledné době počítat. Vždyť i to málo, co stát v oblasti potratové politiky dělá, vzbuzuje nedůvěru – petici proti registraci potratové tablety Mifegyne (známé také jako RU-486) podepsalo sedmdesát tisíc lidí. Nejsou mezi nimi jen principiální obránci života počatých dětí, zasvěcená část petentů upozorňuje, že uvedení tablety na lékárenský trh je v zásadním rozporu s platnou legislativou. Ta neumožňuje, aby umělé potraty byly ve zdravotnických zařízeních jen vyvolány (podání tablety) a fyzicky se udály (následné vypuzení mrtvého plodu se všemi hrozícími riziky) mimo ně.     

 

Zřejmě zcestné jsou i úvahy o striktním zákazu potratů. Taková změna by jen nahrála nelegálním praktikám andělíčkářek a Češi by se s ní stejně neztotožnili. Sedmdesát dvě procenta lidí – i těch, kteří mají k potratům negativní vztah – nechtějí jiným brát možnost svobodné volby. Myslí si, že žena má právo se o umělém přerušení těhotenství sama rozhodnout. „Vysoké procento lidí, zejména dospělých osob ve věku, kdy vychovávají své děti, říká k tématu potratů u nás zhruba tohle: Potraty jsou špatné, jsou zlem a mělo by jich být co nejméně. Neměly by se ale stát nedostupnými, protože někdy se prý situace nedá řešit jinak. V žádném případě by podle nich neměly být zakázány zákonem,“ říká Zdeňka Rybová s tím, že takový postoj vnímá jako rozporuplný.  Ať už jde o schizofrenii, nebo o pojetí osobní svobody, současné historické minimum potratů bude na řadu dalších let zřejmě standardem. Drsně řečeno: česká potratová norma je předvídatelná – šedesát sedmdesát uměle přerušených těhotenství denně. 

 

Přehled umělých potratů od roku 1990 do roku 2012

1990    107 131
1991    103 124
1992    93 435
1993    69 398
1994    53 674
1995    48 286
1996    46 506
1997    43 261
1998    40 935
1999    37 157
2000    34 623
2001    32 528
2002    31 142
2003    29 298
2004    27 574
2005    26 453
2006    25 352
2007    25 414
2008    25 760
2009    24 636
2010    23 998
2011    24 055
2012    23 032

Miloš Kozumplík


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,310
20,610
28,620
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře