„Já udělám všechno na světě, ale musí se na mě někdo dívat,“ cituje Pavel Landovský (73) hrdinku své divadelní hry Supermanka. Herec sám jako by byl ze stejného těsta. Sedí na zápraží své usedlosti ve středočeském Kytíně, řve jak na lesy, hrozí pěstí projíždějícím traktorům, kleje česky, rusky i německy, nadává na poměry a vůbec strašně špačkuje. Není mu úplně nejlíp – po osmnácti letech začal znovu kouřit. Co ho k tomu dohnalo? „Nervozita, vztek a samota.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
