Strašné neštěstí v dílně na šití oděvů v Dháce má celou řadu viníků. My, Češi nakupující levné oblečení šité v Asii, patříme mezi ně.
Když v troskách továrny na šití v Dháce zahynulo šest set lidí, davy místních okamžitě začaly volat po potrestání viníků – provozovatelů a stavitelů oné zřícené budovy. Zhroutila se díky nelegálně postavené přístavbě několika pater a díky neustálým vibracím šicích strojů a generátorů. Bangladéšská justice hledá toho kdo za to nese zodpovědnost, a přitom je zřejmé, že za to můžeme my – Američani a Evropané.
Jak vypadá práce v podobných je všem dobře známé. Stejně tak víme, že v asijských textilkách šijí děti. Přesto od nich ty výrobky, vyrobené za cenu otrocké dětské práce, s chutí kupujeme.
Viníkem tragédie není zlý bangladéšský kapitalista, který nutí lidi pracovat v otřesných podmínkách a v chatrné stavbě, ani zlé nadnárodní koncerny, které tam (z cenových důvodů) šijí. Viníkem je například Evropská unie, která neumí na tyhle výrobky vyrobené otrockou prací (a tudíž nesmírně levné) napařit takové clo, aby byly stále konkurenceschopné i naše továrny, které vyrábějí dráž, protože nezaměstnávají děti a dbají o bezpečnost práce. A když už to Unie nedělá, jsme viníky my všichni, kteří v Asii šitý levný textil kupujeme. Protože o podmínkách v bangladéšských továrnách je průměrný Evropan dobře informován z pohoršených článků z medií. Přesto ty v Dháce ušité tepláky rád koupí. Jsou totiž levné.
Viníkem tragédie tedy není ani nadnárodní kapitál, ani bangladéšský kapitalista, ale my všichni, kteří levné asijské zboží s plným vědomím podmínek, ve kterých vzniká, kupujeme.
