Den bez informací se dá vydržet stejně jako den bez jídla. Asi jako když si zapomenete nakoupit. Nejdřív máte hlad, pořád vás to nějak táhne k ledničce, a když se znovu a znovu přesvědčíte, že je prázdná, tak to nakonec nějak vydržíte. A až večer si řeknete, že on takový jednodenní nucený půst vlastně není k zahození.

Možná bychom podobný pocit měli i po dni stráveném bez velkých webů. To kdybychom se bez nich někdy v budoucnu opravdu museli nějaký čas obejít. Vyzkoušeli bychom si pak taky dietu, byť v tomto případě informační. A třeba by nám došlo, že tak jako žaludky sytíme nekvalitním jídlem, proudí i do našeho mozku spousta zbytečných a nedůležitých informací. O tom je nová knížka jednoho amerického novináře. Jmenuje se Informační dieta.

Nelítostný diktátor Asad a svobodomyslná opozice v Sýrii. Není to jen pohádka?

Zahoďme tu báchorku o krutém diktátorovi a svobodomyslné opozici v Sýrii. Vypovídá o skutečnosti asi tolik jako Krkonošské pohádky o sociálních poměrech v Sudetech minulého…

08.02.2012 - Lubomír Heger celý článek

Ještě jsem ji nečetl, ale zaujala mě její obálka. Je na ní totiž tabulka podobná těm, které známe z obalů potravin. Až na to, že na ní není uvedeno, kolik dotyčný produkt obsahuje „tuků“ či „karbohydrátů“, nýbrž – v duchu informační diety – jaké je v knížce množství anekdot, komentářů, veřejných dat či historie. Považuju to za skvělý nápad!

Zavedl bych něco podobného u každého novinářského útvaru. S povinností uvést obsah zejména škodlivých či nebezpečných látek. Pak byste si na začátku této glosy mohli přečíst: obsahuje 30 procent doporučené denní dávky nepodložených domněnek, 45 procent dávky humoru či pokusu o něj a tři procenta důležitých informací. Ale kdo by to pak četl?