Poslední prázdninový víkend je před námi, už to zase začne: dětem, rodičům, učitelům a všem více či méně odhodlaným reformátorům zdejšího školství. Čeká je největší změna od roku 1990, hlásí dnešní tisk.
Státu předáme děti do výchovy už v jejich pěti letech. Povinná školní docházka nebude devět, nýbrž deset let – poslední rok v mateřinkách budou muset absolvovat všechny děti, ať už rodiče chtějí, anebo nechtějí. Bude to převratné a bude to hned, již od školního roku 2016/17, koalice totiž s návrhem ministryně Valachové souhlasí, píše MF DNES. Důvod? Většina dětí sice do školky před vstupem do základní školy už chodí, ale „jde o to, dostat do školek i děti ze sociálně znevýhodněných rodin“, opakuje ministryně argumenty svého předchůdce Chládka. Ale: „Předškoláci by nemuseli pravidelně chodit do školky, pokud by jejich rodiče zajistili domácí vzdělávání,“ dodává v Právu.
Shrňme si to: školky jsou pro děti dobré, protože se v nich naučí spoustu věcí, získají sociální návyky, nemají pak problémy ve škole. Pětadevadesát procent dětí přitom už dnes školky navštěvuje. Celý ten prodlužovací manévr se dělá jen kvůli čtyřem pěti procentům dětí, většinou ze „sociálně znevýhodněného prostředí“, jež do školky často nechodí a později za vrstevníky zaostávají. Jejich rodiče by mohly motivovat třeba obědy zdarma (proč tedy nejsou obědy zdarma i ve škole?). Zní to tak bohulibě! Jenže kvůli tomu, že si stát neví rady s tím, jak pomoci několika procentům dětí, převelí pro jistotu rovných sto procent pětiletých do povinné školky. Se vším, co k tomu patří: s nemožností jezdit k babičce, kdykoli si rodiny usmyslí, s psaním omluvenek, s jejich kontrolou, se sankcemi. Nedej bože, aby nějaká maminka chtěla být s robátkem doma až do šesti, třeba jen proto, že školka je daleko a ona doma pečuje o menšího brášku či sestřičku. Je jen otázkou času, kdy stát zavelí, že povinně musí děti do školek napochodovat už od čtyř let. Odborníci totiž tvrdí, že jeden předškolní rok k vyrovnání handicapu znevýhodněných dětí nestačí. Tak, milá děťátka, vyrovnat řady, bačkorky do sáčku a pochodem v chod!
Pochvalu si naopak paní ministryně zaslouží za odklad povinné maturity z matematiky. Píše o tom v krátkosti Blesk. Deníky se tématu nijak obšírně nevěnují, ohlášené změny v maturitách se totiž ve zdejších krajích střídají pomalu častěji než ministři školství, tak jaképak vzrušení. Paní ministryni šokovalo, jak bídná je podle matematiků úroveň znalostí dnešních maturantů. Lidové noviny v komentáři k tomu dodávají pár pěkných čísel: Z matiky propadne čtvrtina dětí, přičemž z ní maturuje ani ne třicet žáků ze sta. Nejen to: více než polovina z oné necelé třetiny dostala čtyřku nebo pětku. Zbylé dvě třetiny studentů se matiky bojí…
Za tak tristní situace by povinná maturita z matiky pro všechny studenty byla opravdu šílenstvím.
A Hospodářské noviny v komentáři připomínají: „Člověk nemusí být extrémní levičák, aby konstatoval, že pokud stát vyžaduje povinnou školní docházku, má zajistit jistou úroveň: tak, aby se nemuseli stresovat rodiče a posléze ani děti.“ Zlatá slova — jenže uslyší je ten stát v zápalu boje za naše dobro?
Milión receptů navíc. Kvůli konci poplatků. Tak zní titulek na první stránce Lidových novin. Žádné překvapení. Od slavného zrušení třicetikorunových poplatků – dalšího dobra naděleného lidu současnou koalicí — lékaři potvrzují, že se ordinace znovu plní. A z české ordinace pacient málokdy odchází bez předpisu na nějaký lék, třeba i na banální kašel, pro nějž si předtím chodil rovnou do lékárny bez doporučení lékaře. „Množství pacientů, kterým byly předepsány léky na recept, se meziročně za období leden až duben zvýšilo o 287 tisíc,“ vyčísluje podle LN Všeobecná zdravotní pojišťovna. Víc nemocní přitom nejsme. Jen uvažujeme ekonomicky – když je to grátis, na pojišťovnu, bez regulačního poplatku v ordinaci, tak proč to nevyužít?! Lze si tipnout, za jak dlouho ministr Němeček požádá o další státní miliardy pro zdravotnictví, protože už zase „nestačí“ a je „ohrožena lékařská péče“.
Zdraví, sílu by však člověk neměl hledat jen v ordinaci, ale i na svém talíři. Prezident Zeman, jak informuje Právo, promluvil na toto vážné téma při zahájení výstavy Země živitelka. Ve své řeči propagoval dobrou českou kuchyni. Podle prezidenta se my Češi za svou kuchyni spíš stydíme: „Tváříme se šťastně, když pojídáme některé odpornosti ze zahraničních kuchyní, a já si myslím, že bychom si měli jasně říci, že jídlo je součástí kultury a ten, kdo dobře jí, je kulturní člověk.“
Jaké „odpornosti ze zahraničních kuchyní“ měla hlava státu na mysli? Při pohledu na štíhlá a pružná česká těla, včetně těl předních politiků, se člověk musí chtě nechtě ptát, kde jsme při zdejším kulturním stravování udělali chybu. Snad to pan prezident osvětlí už při pondělní tiskové konferenci, jež bude podle mluvčího Ovčáčka rekordně dlouhá a hlava státu zodpoví úplně všechny položené otázky. Jakékoliv, protože, jak kdysi mluvčí prohlásil, „pro prezidenta neexistují hloupé otázky“. Ptáme se tedy: Odporné krevety, anebo kulturní prorostlý bůček?
