Norský Královský palác sice stojí v Oslu, ale to pravé královské město najdete o pět set kilometrů severněji: v místech, kde řeka Nidelva ústí do Trondheimfjordu. V Trondheimu jsou norští králové korunováni i pohřbíváni. A jsou zde uloženy norské korunovační klenoty.
Turisté dnes v Trondheimu (čti tronhejm) mnohdy končí svou okružní pouť po norských fjordech. Oslněni přírodními krásami vstupují do kamenné temnoty, aby spatřili jednu z nejcennějších norských vzácností. V areálu městské katedrály Nidaros si lze bez dlouhých front prohlédnout norské korunovační klenoty. Jsou tu totiž vystaveny dlouhodobě. A je to hodně pestrá sbírka. Vždyť jen koruny čítá tři: jedenapůlkilovou královskou, kilovou královninu a půlkilovou pro následníka trůnu. Ta nejmenší je přitom možná paradoxně nejzajímavější: jako jediný předmět z celé sbírky byla totiž vyrobena v Norsku (vše ostatní vzniklo ve Švédsku) a k její výzdobě patří kromě obligátních drahých kamenů také norské sladkovodní perly.
Ačkoli je Norsko stále monarchie, královská koruna doprovází panovníka sporadicky - kromě korunovace s ním už zpravidla putuje pouze na poslední cestě coby ozdoba rakve. Do sbírky norských korunovačních klenotů patří také dvě žezla, dvě jablka a meč. Katedrála je jasnou dominantou tisíciletého města i bez cenností, jež ukrývá. Zatímco zvenku ji zdobí důkladná práce kameníků, vnitřní výzdoba je ze dřeva a postaral se o ni populární norský sochař Gustav Vigeland. Katedrála je zasvěcena legendárnímu vikinskému králi Olafovi, patronovi Norska, a jeho válečnické kariéře se věnuje i značná část výzdoby.
Výtah pro cyklisty
Jiného Olafa - zakladatele Trondheimu z roku 997 - uvidíte na hlavním náměstí, ráji trhovců Torvetu. Jeho socha tam shlíží na město z vysokého pylonu. Náměstí bývalo obklopeno řadami typicky severských dřevěných staveb, ale dnes už z nich zbyla v blízkosti Olafova pylonu pouze rozlehlá královská rezidence Stiftsgarden. Je to prý největší dřevěná obytná budova světa - čítá 140 pokojů! Některé z nich si můžete prohlédnout, pokud zrovna není v Trondheimu na návštěvě někdo z královské rodiny, to se pak dovnitř nedostanete. Další řady dřevěných domů, často stojících na kůlech, najdete podél břehů řeky Nidelvy.
Historické centrum Trondheimu působí překvapivě vzdušně. Ačkoli je srdce města místy staré i několik staletí, temné úzké uličky tu nehledejte. A jestli tu někdy byly, tak shořely už roku 1681 při velkém požáru. Po něm vybudoval nové město plné širokých bulvárů, v němž se najde i místo pro zeleň, Lucemburčan jménem Caspar de Cicignon. Jeho vize se pak drželi i další stavitelé v době hospodářského rozkvětu v devatenáctém století.
Dnešní Trondheim patří k nejpřátelštějším městům světa vůči cyklistům - tedy pokud si odmyslíme vrtochy severského počasí. Má to hned několik příčin: třeba široké ulice, dědictví Cicignonových projektů. Výhodou je také skutečnost, že prostor není nijak zvlášť zahlcený auty - za vjezd do města se totiž vybírá mýtné. Výhodou jsou i stojany s veřejnými bicykly.
Můžete se tu na kole také nechat vyvézt do kopce! Ve městě totiž provozují i cosi jako cyklistický vlek. Nebo je to spíš výtah? Tohle bizarní zařízení usnadňuje cyklistům výstup strmou ulicí od starého dřevěného mostu, pod nímž můžete spatřit dovádějící vydry, k pevnosti Kristiansen na vršku nad městem. Funguje to tak, že po zaplacení pomocí čipové karty vyskočí z rýhy v silnici jakási zarážka, o kterou zapřete jednu nohu, druhou a rukama se držíte kola a rychlostí dva metry za vteřinu bezpracně stoupáte na kopec. Na konci zarážka zajede pod zem a podobně jako sklopené schody u eskalátoru v metru se „spodem“ vrátí zase na začátek.
Trondheimské katovny
Z pevnosti se otevírá dech beroucí výhled na město i na trondheimský fjord. Samotná stavba se zapsala do dějin slavně i smutně: nejdřív v roce 1718 zabránila invazi Švédů do města, ale pak v letech 1940 až 1945 sloužila jako popravčí areál, kde Němci vraždili bojovníky norského odboje. Jejich statečnost dnes připomíná pamětní deska.
Mimochodem - abyste se třeba na vrcholek nedrápali zbytečně, existuje jednoduchá pomůcka, jak poznat, zda má pevnost otevřeno: je-li vyvěšena vlajka, račte vstoupit. Ovšem počítejte s tím, že dovnitř se každopádně dostanete pouze v letních měsících.
Opravdová trondheimská katovna však leží jinde - v moři. Na ostrůvku Munkholmen, dobře viditelném ve vodách fjordu od městského nádraží, se popravovalo už před tisícem let. Legendární král Olaf tam už kolem roku 1000 nechal nabodnout hlavy svých protivníků na kůly, snad aby odstrašil případné agresory připlouvající po moři. Posléze na ostrůvku fungoval klášter a vězení.
Dnes sem jezdí z města lodičky. Munkholmen je v létě totiž oblíbenou plovárnou s dobrou restaurací. Vůbec nevadí, že na polární kruh je to odsud jen něco přes pět set kilometrů.
