Navahové jsou hlavně pastevci.

Navahové jsou hlavně pastevci. Zdroj: Profimedia.cz

V současnosti jsou indiánské rezervace volně přístupné.
Babičky kontrolují kvalitu vlny.
Na jedné straně uvidíte prvky původních tradic a na straně druhé můžete pozorovat vliv americké kultury. Někdy je pohled na takovou hybridní společnost až tragikomický.
Indiánský chlapec u stříbrných šperků - častého prodejního artiklu indiánů.
Navahové i jiné indiánské kmeny mají vlastní vládu a parlament, tedy kmenovou radu. Správa jejich rezervací je zcela nezávislá na vládě Spojených států a oni sami jsou osvobozeni od placení daní.
7
Fotogalerie

Za původními obyvateli USA: Jak se ztratil západ

Jak se ztratil západ? To je nostalgická otázka tzv. Native Americans, tedy původních Američanů, kteří už po staletí zápasí o zachování vlastní kultury poté, co evropští mořeplavci objevili „Nový svět“ – Ameriku.

Staré a nové. Zvláštní kaleidoskop dnešního života v indiánských rezervacích. Snaha nevzdat se vlastní identity, a přesto převzít od bílých prvky nové kultury. Dlouhodobý nerovnocenný boj přivedl indiány na hranici ohrožení jejich důstojného života a možná právě to odstartovalo novou vlnu obrození. Boj za sebeurčení, který je a bude charakteristický pro 21. století.

Vztahy mezi Native Americans, jak jsou dnes indiáni v USA oficiálně označováni, a Američany byly dlouho dramatické a komplikované. Američané píší svoji historii od roku 1492. Native Americans přišli na americký kontinent mnohem dříve. Obyvatelstvo asijského původu přišlo přes Beringův průliv z Asie díky suchozemskému mostu v čase poslední doby ledové (před 40 000–20 000 lety). Hladina oceánu tehdy klesla a přirozený suchozemský most umožnil přesun obyvatelstva z Asie.

Tito první obyvatelé byli primitivní lovci a rybáři. Na svém putovaní za potravou se v průběhu řady století přesouvali pobřežní, tichooceánskou a vnitrokontinentální větví ze severu přes dnešní Střední Ameriku až na americký jih. Nejvyspělejší kultury se vyvinuly v civilizaci Mayů na Yukatánském poloostrově v Mexiku, na výšinách Guatemaly a v andské říši Inků.

Způsob kolonizace Severní a Latinské Ameriky probíhal odlišným způsobem. Španělé si nová území ve Střední a Jižní Americe podmaňovali kvůli moci a obohacení španělského trůnu. To indiánům vcelku nevadilo. Věděli, že vojáci nemají zájem obdělávat půdu, takže jim půda zůstane. Až násilné obracení na křesťanství přivedlo indiány k prudkému odporu.

Slzavá cesta

Zcela jiné záměry měli Angličané, Francouzi a Nizozemci. Nejtvrdší zásah do indiánské kultury přišel po vzniku USA, kdy se osadníci přišli nejen usadit a vyvlastnit půdu, ale i zbavit indiány práva na život podle vlastních hodnot a tradic.

Indiáni nebyli nikdy sjednocení, což kolonizátorům jen ulehčilo přivlastnění si jejich půdy. Evropané pronikali od východu na západ a součástí jejich kolonizace bylo i vyhlazování a přesídlování indiánů. Tento proces přetrvával století, nejdramatičtější však bylo období let 1820–1864. Násilný exodus neslavně známý pod názvem Slzavá cesta byl už jen špičkou ledovce. Tyto hromadné deportace se dotkly téměř každého kmene a pro některé z nich byly důsledky obzvlášť tragické. Například kmen Čerokiů v roce 1838 při přesunu za extrémně špatných podmínek ztratil čtvrtinu svých členů. I pro kmen Navahů se toto období řadí do historie existenčního boje o přežití. Vyvražďování americkou armádou a následně poté Long Walk, jak Navahové nazvali 600 kilometrů dlouhý přesun ze svého území do Fort Summer v Novém Mexiku, značně snížil početní stav kmene. Pro Navahy však bylo nemyslitelné opustit svůj domov a tím změnit i způsob života. Silné nomádské kořeny je po čtyřech letech přivedly zpět na místo jejich současné rezervace.

Až Dawesův plán v roce 1887 vrátil indiánům jejich půdu, samozřejmě v jiném poměru než před rokem 1492. Od roku 1924 jsou indiáni prohlášeni za občany USA a osvobozeni od placení daní státu. Výrazný zvrat nastal až po roce 1975 přijetím zákona o sebeurčení indiánů (The Self Determination Act) a v roce 1978 uznáním práva na své vlastní náboženství. Tím pro indiány začala nová éra.

V současnosti jsou indiánské rezervace volně přístupné. Je dobré si uvědomit, že vcházíme na území s vlastní vládou, jež je nezávislé na americké vládě. V USA je 326 federálních rezervací a 11 státních rezervací, kde trvale nebo přechodně žijí dvě procenta indiánů. Jelikož se rezervace často nacházejí uprostřed jednotlivých států, nejednou k nim vedou hlavní silniční tahy, kde je vliv americké kultury nejsilnější. Pokud chceme zažít skutečnou atmosféru rezervace, je potřeba dostat se do odlehlejších částí.

Čtyři kouty

Je jen málo tak magických míst na americkém kontinentu, kde bezprostředně vnímáme přesah indiánské historie a dnešní americké kultury. Takzvané Four Corners není jen pomyslný střed čtyř současných států (Arizona, Nové Mexiko, Colorado, Utah), je to i spirituální centrum amerického jihozápadu, kde indiáni Navahové, Hopiové, Zuniové a další udržují a chrání své zvyky a tradice, jež vytvořili jejich předkové před stovkami let.

Kulturní hranice těchto národů však nerespektují hranice států. Množství všudypřítomných indiánských ruin a zároveň každodenní rytmus života v současných rezervacích jednoznačně prozrazují, že Native Americans si i dnes zachovávají svou identitu. Z těchto důvodů se jihozápad USA považuje za spirituální centrum indiánů. Oblast Four Corners je místo, kde díky početnosti rezervací máte stále ještě možnost zažít trochu z původní atmosféry „země rudého muže“, i když pocity tu často budete mít velmi smíšené.

Na jedné straně uvidíte prvky původních tradic a na straně druhé můžete pozorovat vliv americké kultury. Někdy je pohled na takovou hybridní společnost až tragikomický. Často potkáte indiána, který je napůl oblečen v tradičním oděvu, ale zbytek má v moderním americkém stylu. Není nic zvláštního, když vám nabízejí „navažský hamburger“ v blízkosti tradičního hoganu ověšeného několika satelitními anténami. Jsou to dva světy, které se nedají od sebe oddělit.

Novodobým zdrojem finančních příjmů pro indiány jsou kasina. Je to rozhodně jeden z největších kontrastů a paradoxů. Herny a peníze byly doménou bílých v době, kdy přicházeli na indiánská území. Tehdy to bylo pro indiány zcela nepřijatelné a nepřirozené, a dnes se to stává podstatnou častí jejich příjmů. Z celkového počtu 562 federálně uznaných kmenů vlastní čtyřicet procent z nich herny binga nebo kasina, které dohromady vynášejí zisk až patnáct miliard dolarů ročně. Nejvíce z nich vlastní kmeny Čerokijů, Čipevajů a Apačů. Pozitivní je, že část těchto peněz směřuje na podporu kmenového rozvoje (školství, administrativa, opětovné zakoupení půdy, kterou vlastnili předtím...).

Nikdo není prorokem, aby odhadl, jaký by byl vývoj amerického kontinentu bez zásahu Evropanů. Jedno je však jisté: původní Američané byla přirozeně silná komunita, jež měla vlastní dynamiku vývoje, lišící se kmen od kmene. Zachovávali si velmi těsné sepětí s přírodou i soudržnost uvnitř klanů. To vše bylo násilným vstupem evropských kolonistů přerváno a ohroženo. Zároveň se ale ukázalo, že odpor a odhodlání původních obyvatel Ameriky se zcela zlomit nedá. Je možné, že pád severoamerických indiánů se dotkl dna, které mu znovu pomáhá obnovit vlastní identitu.