nahoru

Na návštěvě ve Vietnamu: Až se zátoka homolí promění

Zdeněk Mihalco2. července 2018 • 06:00
Na návštěvě ve Vietnamu: Až se zátoka homolí promění
foto: Jan Hořínek

Z moře se zvedají tisíce skalnatých homolí. Mezi nimi malé, opuštěné pláže. Skála, vlna, hausbót. Skála, vlna, hausbót. K tomu, aby byla krajina krásná, stačí málo. Zátoka Bái ú Long leží padesát kilometrů na sever od prý nejkrásnější zátoky světa - Ha Long. Zátoka Bái ú Long vypadá úplně stejně. Turisté ji ale neznají a nikdo sem nejezdí. Zatím.

V přístavu Cái Rông, který leží uprostřed zátoky, stojí čtyři prázdné hotýlky a pár hospod. Cenu si stanovíte sami. Nebude o moc vyšší než sto korun za pokoj a noc. Město je tak akorát veliké, obyčejné. Štíhlé opravené domy s balkony, štíhlé Vietnamky, ulice rozbitá. Motorky a bicykly, tržiště plné pomerančů, mandarinek, banánů, žlutého manga, mušlí, hlemýžďů, růžových ponožek, podprsenek s jahůdkami, stříbrných šusťákových bund, plazmových televizí, elektronických teploměrů, autosoučástek, vykřikujících prodavačů a tužkových baterek.

Rodinka z venkova s plnými taškami, kluk drží v rukou zářivě oranžového angličáka. Stejně jako ostatní nemá tušení, že za pár let se jeho život změní.

Pomalý čas

Nejrušněji je v Cái Rôngu ráno, kdy na mrňavých nestabilních bárkách připlouvají rybáři. Nebo spíš rybářky ve špičatých kloboucích. Ženy umějí ovládat lodě a veslovat. Proplouvají kolem domků postavených na hladině, v jednom z nich je i hospoda, v dalším obchod. Černooká dáma si před zrcadlem rozčesává krásné, pevné, dlouhé vlasy. Pak pere prádlo. Její muž opravuje lodní motor. Přitom má puštěnou malinkatou televizi, snad na baterky. Hraje se fotbal a ten ve Vietnamu zbožňují stejně jako jinde na světě. Vietnamci často sledují evropské soutěže, dnes však hraje národní tým. Zrovna dal gól. V přátelském utkání vede nad Zimbabwe 1:0. Vietnamci nepatří ke světové špičce.

Lidé žijící na vodě mají skoro všechno. Na vlnách si vaří, usínají, probouzejí se, jedí, hádají se a milují. Ale chybí jim to nejméně pravděpodobné: voda. Kanystry s pitnou vodou si vozí na lodích z pevniny. „Okolo vody a ryb se tady točí všechno, jenže za pár let to bude jinak. Budeme bohatší a bude se nám lépe žít. Díky projektu naší vlády. Ukážu vám víc,“ naznačuje vlastník některých dopravních lodí, který se představil jako Man.

Těsně za hausbóty trčí desítky metrů vysoké skály. Na vrchol se nedá nijak vylézt, vlastně se na ty ostrůvky většinou vůbec nedá vstoupit. Lze se jich nanejvýš dotknout. Jsou strmé a zarostlé. Čas v Cái Rôngu běží vietnamsky pomalu. Po snídani děláme jediné: chystáme se na oběd.

Na hovězí maso po vietnamsku, to znamená hodně narychlo osmahlé, skoro syrové, s čerstvou zeleninou a koriandrem. Jindy jsou na jídelníčku ryby, krabi, olihně, humři. Vyjdou vás tu na pár desetikorun. Pro experimentátory jsou v nabídce larvy bource morušového či zákusky zabalené v banánových listech - obsah je vždy neznámý. Někdy jsou to hutné rýžové bochánky s masovou náplní, jindy lepkavá hmota, jakýsi rýžový pudink. A v Cái Rôngu se po rozbalení banánových listů objeví hnědé banánové zákusky. Vzhledem připomínají trus, ale chuti jsou dokonalé, i když hodně exotické. Voní po banánech a chutnají... zvláštně... skvěle!

Všechno se změní!

Za Cái Rôngem se městečko mění ve venkov, kde jsou hlavním tématem všech hovorů rýže a její úroda, ryby a jejich množství, buvoli a jejich zdraví a čaj a jeho chuť. Tady se posedává u točeného piva a potkáte tu rozšafné školáky, co se chtějí nechat vyfotit, pak koukají na elektronický displej a smějí se sobě navzájem.

Škola je nejbohatší stavba široko daleko. Okolo jsou chudá přízemní stavení a za nimi zase ty homole. Jsou všude a za chvíli zevšední. Mezi nimi leží malé pláže, kam můžete doplout leda chatrnou loďkou.

Na sever od Cái Rôngu jsou však i dostupnější pláže, velké pískové plochy osázené jednoduchými slunečníky. Ta poslední je největší a nejkrásnější, plná mušlí, s několika bungalovy. Všude okolo, kam se člověk otočí, jak jinak - homole. Za pláží už není nic. Cesta končí, začínají útesy. Tak jedeme zpět. Patnáct výrostků vyřvává v autobuse a pojídá pomelo. Pecky plivou nenuceně na zem. Autobus vytrubuje, prudce brzdí, prudce zrychluje. Zatím se sem na pláže do zátoky Bái Té Long jezdí koupat hlavně vietnamská mládež z moderního města Ha Long. To se však změní.

U jedné z opuštěných pláží stojí velká cedule, na které je obraz města jako z francouzské Riviéry. Jde o jeden z megalomanských projektů vietnamské vlády. Má proměnit zdejší venkov v prosperující centrum turistiky. Vláda zatím postavila novou silnici, mosty a do zátoky jezdí každou půlhodinu autobus.

Man, který vlastní několik lodí a provozuje přepravní společnost, je z chystaných změn nadšený: „Všechno se změní. Lidem se tady bude žít lépe. Nové město bude městem pro všechny lidi. Pro Vietnamce i pro cizince. Stavět začneme ještě letos,“ říká.

Tak rychle na poslední vycházky po zátoce homolí, polozapomenuté, poloprázdné a stále ještě - krásné.

Zdeněk Mihalco




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země