Údolí Vilales je rozbrázděno mohutnými masivy z vápence porostlými tropickou vegetací.

Údolí Vilales je rozbrázděno mohutnými masivy z vápence porostlými tropickou vegetací. Zdroj: Profimedia.cz

Kdo navštíví tato místa, nediví se, že nesou přívlastek nejkrásnější krajina na Kubě...
Údolí je obdařeno úrodnou červenou půdou a obklopeno zelenými hřbety kopců.
Listy se předsuší a pak se uloží do tabákové stodoly.
Casa de tabaco - zde se tabák skladuje a suší.
Tabákové listy se musí nějakou dobu sušit a brzy se podrobí složitému procesu fermentace, aby se potom roztřídily podle kvality.
9
Fotogalerie

Fenomén jménem Kuba: Voňavý tabák mezi sloními hřbety

Viňales se rozkládá v pohoří Sierra de los Órganos, vzdáleném téměř dvě stě kilometrů západně od kubánského hlavního města Havany v provincii Pinar del Río. Nejvyšší hory tohoto pohoří jsou v krasové oblasti, v jejímž středu leží údolí Viňales, které tvoří několik dlouhých údolí rozdělených vápencovými horskými masivy zaoblených tvarů porostlými tropickou vegetací, takzvanými mogoty. Některé připomínají hřbety slonů. Vyrůstají z údolní roviny a jejich ostré skalní výstupky obroušené erozí brání lidem na ně lézt, takže jsou porostlé kapradinami a vzácnými rostlinami, z nichž mnohé jsou endemické - jinak by už dávno zmizely. A mezi těmito mohutnými mogoty mají svůj ráj zemědělci, kteří tam na velmi úrodné půdě pěstují nejdůležitější kubánskou rostlinu - tabák.

Údolí je staré asi sto šedesát milionů let a leží v nadmořské výšce 300 až 400 metrů. V éře druhohorní jury byla tato oblast součástí mořského dna. Asi před čtyřiceti miliony let prošla tektonickým zdvihem. Tyto přírodní unikáty vznikly po tropické erozi, kdy se hrany měkkého vápence působením dešťů a větrů během milionů let obrušovaly, až získaly dnešní podobu. Eroze způsobená průtokem řek a prosakující dešťovou vodou vyformovala jejich strmé valy a protkala je množstvím jeskyní. Většina se jich zhroutila a dnes se jejich zbytky podobají jakémusi monstru spícímu na dně údolí.

Všude převládá zeleň v nejrůznějších odstínech, která je barevně doplňována červenou železitou půdou políček, která jsou v zimních měsících porostlá zeleným kubánským zlatem, rostlinami tabáku. V té době klima není příliš vlhké, ani suché. A to jsou právě nejpříhodnější klimatické podmínky pro pěstování tabáku, který má pověst toho nejlepšího na světě.

Maličké bohatství

Jeli jsme po asfaltové silnici po svahu směrem k městečku Viňales kolem polí, na nichž začínala růst malanga, kukuřice a yuca. Zastavili jsme u domku početné rodiny farmáře. Před stavením stály vzrostlé zelené cykasy, typické rostliny tohoto kraje, podobné palmičkám. Postarší muž nás přivítal s pravou kubánskou pohostinností. Na písčité prostranství před usedlostmi se vyhrnuly polonahé děti a za nimi se objevilo několik žen v šortkách a barevných blůzkách.

„Musíte se podívat na náš tabák,“ řekl chlapík a ukazoval na casa de tabaco. Byla to zvláštní uzavřená šedá stodola s kostrou ze dřeva a střechou i stěnami ze suchých palmových listů, která stála opodál za usedlostmi. „Teď v květnu máme všechen tabák už uložený v casa de tabaco,“ pokračoval chlapík. „Několik tabákových rostlin tu ale máme na záhonu na semena, abychom měli co vysévat.“

U vysokých rostlin s bílými květy vytáhl z kapsy kalhot jakousi skleničku od léků a na dlaň vysypal hromádku maličkých zlatavých semínek. „To je naše bohatství,“ řekl s úsměvem a pokračoval: „Na podzim semínka necháme vyklíčit, a když rostlinky vyrostou do výšky asi dvaceti centimetrů, což bývá v listopadu, vysazujeme je na pole. Za tři měsíce pak začíná sklizeň. Listy se otrhávají a vážou do svazků, ty se věší na dřevěné trámy, které se pak odnášejí do casa de tabaco k usušení. Ale nedovedete si představit, co je za tím vším práce a starostí. Podílí se na tom celá naše velká rodina.“

Jeho syn v casa de tabaco vysadil malá dvířka a mohli jsme vstoupit do tmy stodoly. „Teď se tabákové listy musí nějakou dobu sušit a brzy se podrobí složitému procesu fermentace, aby se potom roztřídily podle kvality. Po druhé fermentaci už budou tabákové listy připraveny k odvozu do továrny na doutníky,“ vysvětluje mladý pěstitel.

Jeho žena uvařila na propanbutanovém vařiči překapávanou kávu, aby nás pohostila. Řekla, že musí vařit na plynu, protože sem ještě nezavedli elektřinu. Tu mají jen v městečku Viňales. Prý nemají peníze na transformátor a vedení až sem. „Svítíme petrolejkami, jsme bez ledničky a chtěli bychom se dívat na televizi, ale bez proudu to nejde,“ postěžovala si smutně venkovanka.

Tajemné jeskyně

Nakonec jsme se vydali k jedné z mnoha zdejších jeskyní. Je to Cuerva del Indio, jeskyně Indiána. Uvnitř na stěnách byly před časem nalezeny předkolumbovské malby, které dokládají, že ostrov byl osídlen již před rokem 4000 př. n. l. Postupovali jsme úzkými průchody několika sály se stalaktity a stalagmity. O této jeskyni se vypráví legenda, že kdysi byla útočištěm syna náčelníka indiánského kmene, který se zde scházel se svou dívkou, dcerou náčelníka sousedního nepřátelského kmene. Jeskyně byla znovu objevena až v roce 1920. Zbylou část jeskyně lze proplout po ponorné řece San Vicente. Celkem je dlouhá asi jeden kilometr. Další jeskyně, zvaná Palenque, je zajímavá tím, že se v ní v koloniálních dobách skrývali černí otroci, kteří uprchli od nelidských otrokářů. Tady v jeskyni žili a pohřbívali i své mrtvé.

Údolí Viňales s mohutnými bizarními mogoty, tabákovými poli a tajemnými jeskyněmi je jedno z mála míst na Kubě, kde člověk žije v harmonii s přírodou, a právem bylo v roce 1999 zařazeno do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví lidstva pod patronátem UNESCO.


Choulostivý požitek

Tabák Evropané „objevili“ již při první objevitelské cestě Kryštofa Kolumba v listopadu 1492. Dva španělští zvědové byli svědky zvláštního domorodého obřadu, kdy indiánský šaman prováděl rituál, při němž sál a vdechoval kouř z doutnajících usušených listů zvláštní rostliny a pak vyfukoval dým z úst a nosních dírek. Domorodci listům říkali kohíba. Španělům se tento zvláštní rituál zalíbil a Kryštof Kolumbus listy a semena tabákové rostliny přivezl do Evropy, kde se její pěstování rozšířilo a kouření tabáku se stalo módou. Lidé začali balit tabákové listy do ruličky a vznikl doutník.

Na Kubě pěstovali domorodí obyvatelé tabák už od nepaměti. Plantáže tabáku pro komerční účely tu ale zavedli až španělští kolonizátoři na konci 16. století. V té době byla značná část Kuby neobydlená, a tak kolonizační úřady nabízely přistěhovalcům různé výhody. Pro práce kolem tabáku byla vybrána skupina přistěhovalců z Kanárských ostrovů, kteří se usadili právě v západní části Kuby na území dnešní provincie Pinar del Río i v údolí Viňales. Vznikly první osady a časem i města. Pro práci používali farmáři černé otroky. Pěstování tabáku bylo založeno na pevných zemědělských tradicích a láska k půdě, zručnost a dokonalé znalosti pěstování, sklizně a ošetřování tabáku se dědily po celá staletí z generace na generaci. Tabák je choulostivá rostlina, která vyžaduje od pěstitelů neustálou péči.


Původní obyvatelé Kuby

První obyvatelé přišli na Kubu přes Bahamské ostrovy kolem roku 6000 př. n. l. Po nich přicházely migrace z míst dnešní Nikaraguy, Hondurasu a z Floridy. Od 6. století př. n. l. připlouvali přistěhovalci od severního pobřeží Jižní Ameriky přes ostrovy Malých a Velkých Antil. V době před Kolumbovým příchodem žilo na Kubě kolem dvou set tisíc indiánů. Tvořili tři hlavní skupiny. Západní stranu Kuby obývali Guanahatabeyové, kteří žili v jeskyních a byli nejzaostalejší skupinou. Neobdělávali půdu a živili se rybolovem. Dále to byli o něco více rozvinutí Siboneyové. Na nejvyšším stupni vývoje byli Taínové, kteří na ostrov začali přicházet z Malých a Velkých Antil v pozdějších vlnách od roku 1250 n. l. Byli výrobci keramiky a staviteli člunů. Představovali nejpočetnější skupinu a žili ve střední a východní části ostrova. Byli to především zemědělci a ve výrobě keramiky dosáhli vysoké úrovně.