„Toto je nejkrásnější země, jakou lidé kdy viděli.“ Přestože tento zápis slavného mořeplavce Kryštofa Kolumba vznikl před více než půltisíciletím, čas mu nijak neubral na pravdivosti.

„Toto je nejkrásnější země, jakou lidé kdy viděli.“ Přestože tento zápis slavného mořeplavce Kryštofa Kolumba vznikl před více než půltisíciletím, čas mu nijak neubral na pravdivosti. Zdroj: Isifa

Pro Kolumba bylo toto místo nejkrásnější na světě.
Co láká davy cizinců právě do Dominikánské republiky? Bílé pláže, palmy, tyrkysové moře a příjemně teplé počasí najdou i jinde, ale tady mohou strávit nejlacinější dovolenou se službami all inclusive v celém Karibiku!
Vzduch je plný křiku a prachu. Santo Domingo je hektické a hlučné.
Dominikánci jsou podnikaví a na turistech se snaží vydělat, co to dá.
Všechny prestižní značky cigaret se dnes překvapivě vyrábějí ze zdejšího tabáku.
6
Fotogalerie

Dominikánská republika: Ostrov, do kterého se Kolumbus zamiloval

„Toto je nejkrásnější země, jakou lidé kdy viděli.“ Přestože tento zápis slavného mořeplavce Kryštofa Kolumba vznikl před více než půltisíciletím, čas mu nijak neubral na pravdivosti.

Po deseti hodinách letu nad vodami Atlantického oceánu náš velký boeing hladce přistál v tropické vegetaci Dominikánské republiky. Jako zhypnotizovaná upírám oči na dosud neznámou zemi.

Štíhlé palmy se ladně vlní ve větru, sklánějí své střapaté hlavy pod modrou oblohou a jejich těla obrůstají zelené keře. Uprostřed panenské přírody se krčí malá budova letiště. Většina turistů, kteří chtějí strávit dovolenou v Karibiku, směřuje právě sem. Vlastně za to mohou Američané: když na sousední Kubě zvítězila Castrova revoluce, přestěhovali své dovolenkové aktivity na východní polovinu ostrova Hispaniola, kterou zabírá tento malý stát. Před třiceti lety zde postavili první hotel pro turisty a dnes je jimi poseto celé pobřeží.

Rumový pitný režim

Co láká davy cizinců právě do Dominikánské republiky? Bílé pláže, palmy, tyrkysové moře a příjemně teplé počasí najdou i jinde, ale tady mohou strávit nejlacinější dovolenou se službami all inclusive v celém Karibiku! Je tu hodně míst, kde můžete prožít fantastickou dovolenou: na severu ostrova leží středisko Puerto Plata a Samaná, na jihu zase Juan Dolio a Boca Chica. Těmi nejopěvovanějšími plážemi však jsou Punta Cana a Bávaro na východním pobřeží, pro množství palem často přezdívané „Kokosové pobřeží“. Dominikánští podnikavci se ho vzdali bez mrknutí oka - odprodali ho turistům a zámožným byznysmanům, kteří tu vybudovali rozlehlé rekreační resorty s luxusem nejvyššího kalibru.

Hned po příchodu vám na recepci navlečou na ruku plastikový náramek, který vás opravňuje v průběhu celé dovolené čerpat služby all inclusive. Můžete jíst tuny grilovaných steaků, lososů, jehněčího, langust a jiných drahých pokrmů a nezaplatíte ani cent navíc. Všechno je už totiž v ceně pobytu. Kvalitní rum a koktejly, jako jsou piňa colada, coco loco nebo mama juana, si zdejší hosté rádi zaměňují za vodu a v rámci pravidelného pitného režimu je pijí na hektolitry. Vždyť je to zadarmo, tak jako kurzy potápění, jízda na koni, diskotéka, lukostřelba, vyjížďky na člunech nebo lekce karibských tanců. Při tak širokém výběru člověk ani nestihne vyzkoušet všechny aktivity a ještě aspoň občas chytat bronz a čvachtat se v moři. Když vidím, jak se po pláži Bávaro promenádují Němci a Američané, uvědomuji si, že kromě zaměstnanců hotelu tu není žádný domorodec. Plážové ráje patří výhradně cizincům.

Ostrov dva v jednom

Karibský ostrov Hispaniola je netradiční už jen tím, že na něm neleží jeden, ale hned dva státy - západní polovina patří Haiti, východní Dominikánské republice. Zatímco Haiti je nejchudší a nejzaostalejší zemí celé Ameriky, jeho „sousedka“ profituje z turismu. Její hlavní město Santo Domingo je hospodářskou „mašinou“ a la USA: rozlehlé, hektické, hlučné a k tomu ještě špinavé. Vzduch je plný křiku a prachu, všude se válejí odpadky a zbytky jídla, které kola aut a nohy chodců rozmačkávají na bláto. Tisíce otlučených aut a místních gua-gua busů neustále vytrubují, jako by chtěly demonstrovat sílu svých klaksonů.

V tomhle blázinci a puchu mi k uším dolehne dětský hlásek. „Dinero, dinero!“ žebrá o peníze asi šestiletá dívenka v parku Enriquillo. Jen co jí podám peso, hned se vedle ní objeví její kamarádka a žadoní rovněž. Žebrající děti se přilepí na každého turistu. Půjdou za vámi kamkoli a budou čekat jakkoli dlouho, jen aby z vás vytáhly aspoň minci.

Dlouholetý vliv Američanů způsobil, že se tu cítím stejně jako v New Yorku nebo Los Angeles. Bezdomovci, žebráci, veksláci, prostitutky i restaurace McDonalds stojí na každém rohu. Jen v ulicích zní španělština. Santo Domingo bylo odjakživa středobodem španělské kultury. Zásluhou kolonizátorů se pyšní první nemocnicí a první univerzitou na americkém kontinentě i pozoruhodnými katedrálami ve starokatalánském stylu. Najdete je v koloniální zóně nad přístavem řeky Ozamá. Její dominantu, výstavný Kolumbův palác Alcázar de Colón, byste si v žádném případě neměli nechat ujít.

Mořská kráva

Stopuji na dálnici. Po úmorné hodině, strávené na poledním tropickém slunci, mi konečně zastavuje džíp velký jako tank. Šofér v obleku je advokát a míří do San Pedra. Divím se, že mi vůbec zastavil, protože mimo město se vám spíše podaří uvidět dinosaura než stopnout nějaké auto. Cestou mě vyloží u Národního akvária. Je to zvláštní pocit, procházet se pod obrovskými plexisklovými nádržemi s dvoumetrovými žraloky, kteří vám zlověstně krouží přímo nad hlavou…

Ve zdejším bazénu chovají i jedno prapodivné stvoření, posměšně nazývané „mořská kráva“. Není to ani velryba, ani tuleň, ani hroch: čtyřmetrový mořský živočich se jmenuje kapustňák a patří mezi ohrožené druhy. V roce 1993 jistému rybáři v Barahoně na jihozápadním pobřeží země zkřížilo pár kapustňáků na moři cestu. A i když je zakázáno je zabíjet, rybář samici skolil mačetou a její mládě nechal napospas osudu. Téměř na smrt vyhládlé ho objevili záchranáři a včas ho převezli sem. Dnes už je z něj „velký kluk“. Váží půl tuny a rád se předvádí před svými obdivovateli. Když uvážím, jak lehké musí být ulovit tato neohrabaná zvířata, ani se nedivím, že kapustňáci postupně vymírají. Jejich maso, podobné jehněčímu, je stále ještě na jídelníčku mnohých dominikánských restaurací.

Vzácný kámen

Kdo má slabost pro romantická zákoutí a scenerie, vřele mu doporučuji návštěvu Altos de Chavón, vesničky umělců pár kilometrů za ospalým městečkem La Romana, vysoko v kopcích nad řekou Chavón. Vesnička s nádherným amfiteátrem a kamennými domy, postavenými podle vzoru středomořských vil z 16. století, je plná zvědavých návštěvníků i umělců ze všech koutů světa. Žijí tu a tvoří. Klepu na dveře domečků, kde mají své ateliéry, kochám se pohledem na jejich olejomalby. Obrazy francouzského malíře jsou inspirovány dominikánskou přírodou, jeho soused, umělec z Mexika, zase kreslí působivé, i když trochu kýčovité západy slunce. Ceny obrazů jsou tady k mému údivu poměrně vysoké, pod pět set dolarů tu nic nekoupíte.

V místním obchůdku se suvenýry jsem natrefila na zajímavé šperky z modrého jantaru, ale mnohem více mě zaujal modrý drahokam jménem larimar. Odlehlé vrchy jihozápadního regionu jsou jediným místem na světě, kde lze najít tento pozoruhodný kámen. Svůj název dostal kuriózním způsobem: jeho objevitel spojil zkratku jména své dcery Larissy Lari se španělským výrazem pro moře, mar. Dominikánci však nejezdí do Altos de Chavón nakupovat, ale bavit se. V amfiteátru s asi pěti tisíci míst k sezení se pravidelně konají velkolepé koncerty nejlepších zpěváků z Dominikánské republiky a Portorika.

Chlapská záležitost

Cestovní ruch jako zlatý důl příjmů a pracovních příležitostí se stal pro zdejší ekonomiku zcela prvořadým, ale hned po něm následuje produkce cukrové třtiny, z níž se vyrábí rum. A teď se podržte! Dominikánci vyvážejí pouhých pět procent vyrobené lihoviny a vše ostatní, co vyrobí, zvládnou sami vypít! Kromě třtiny se zde ve velkém pěstuje i rýže a kvalitní tabák. Poté, co se na Kubě dostal k moci Fidel Castro, mnoho bohatých majitelů továren na cigarety si sbalilo kufry a přestěhovali se sem. Dnes se všechny prestižní značky cigaret (mezi nimi například i Davidoff) vyrábějí ze zdejšího tabáku.

Dominikánská republika ale neprodukuje jen skvělý tabák, rum a světoznámé hudebníky. Je také domovem spousty umělců a sportovců, třeba obdivuhodných hráčů baseballu. Ten je zde národním sportem a jeho „hrdinou“ se stal Samy Sosa. Jeho podobizna visí v domech domorodců stejně často jako plakáty s Ježíšem Kristem. V každém městě najdete hřiště, na nichž se už malí chlapci prohánějí za baseballovým míčkem.

Podobné je to i s kohoutími arénami. Dominikánští muži milují adrenalin a jeho pravidelný přísun jim zabezpečují právě nedělní kohoutí zápasy. Šelest bankovek naznačuje, že příznivci těchto barbarských her uzavírají ve prospěch svých kohoutích favoritů vysoké sázky.

Do Jurského parku

Vnitrozemí Dominikánské republiky je hornaté. V národním parku Armanda Bermúdeze se nachází nejvyšší vrch celé karibské oblasti, 3170 metrů vysoký Pico Duarte. Množství bujných tropických rostlin okouzlilo i režiséra Stevena Spielberga, který si zdejší dominikánskou džungli vybral pro natáčení svého filmu Jurský park.

Nejlacinější dopravou je pronájem auta, ale ani zkušení šoféři se nevyhnou dopravní srážce, protože pravidla provozu zde tak nějak neexistují. Co by však návštěvník Kolumbovy nejkrásnější země neměl vynechat, je výlet helikoptérou, rafting na divokých řekách nebo vysokohorská turistika.