nahoru

Zámek Kravaře: Šlechtické sídlo alchymisty, který zde ukryl devět zlatých kachen

Kamila Šimková-Broulová22. prosince 2017 • 12:30
Zámek Kravaře: Šlechtické sídlo alchymisty, který zde ukryl devět zlatých kachen
foto: Vladimír Šimek

V zámeckém parku v Kravařích stojí mohutný strom ořešáku černého. Statnému velikánu je už prý bezmála tři sta let, a tak je jedním z nejstarších pamětníků historie tohoto místa. Podle jedné z pověstí údajně právě pod ním seděla Marie Terezie a hořce plakala, když v roce 1742 prohrála v bojích s pruským králem Bedřichem Velikým milované Slezsko…

Podle historických záznamů však císařovna v Kravařích nikdy nebyla, ale ať už je původ příběhu jakýkoli, návštěva tohoto malebného koutu opavského Slezska určitě stojí za to. Již samotný název obce napovídá, čím se zdejší lidé v minulosti převážně živili - chovem dobytka a pěstováním nejrůznějších plodin. Kravaře proslavil ve svém názvu i starobylý moravský šlechtický rod pánů z Kravař, avšak nejvíce obec proslula až mnohem později, díky baroknímu zámku s přilehlým anglickým parkem.

Majitel alchymista

O Kravařích, jako někdejším centru nevelkého panství ve východní části Opavska, jsou první písemné zmínky z roku 1224. Nejstarší dokument, který dokládá existenci šlechtického sídla, je však až z druhé poloviny 14. století. Píše se v něm o tvrzi, která za dob pánů z Kravař stávala údajně v místech dnešního kostela svatého Bartoloměje. Původní tvrz však později zanikla a z roku 1533 se dochovala zpráva o jiném panském sídle - jisté „tvrzi s dvorem“. Tím se pravděpodobně rozuměly objekty, jež dříve stávaly právě v místech dnešních zámeckých prostor. Podrobnější záznam o tomto místě však pochází teprve z roku 1632.

V dobovém urbáři sepsaném pro nového majitele Michala Sendivoje ze Skorska se totiž píše už o „rytířském sídle ležícím na pěkném novém místě, vystavěném z kamene a cihel a obklopeném valem, k němuž náležely stáje, dva mlýny, pivovar a palírna, chmelnice, rybník, ovocná a květinová zahrada“.

Zámecký pán však více než životu šlechtice holdoval alchymii, a tak se raději než zvelebování sídla věnoval hledání kamene mudrců a tajemství výroby zlata. Však se také po jistou dobu usadil na dvoře císaře Rudolfa II., od něhož dokonce získal titul dvorního rady. Právě úzké kontakty na císařský dvůr mu umožnily získat kravařské panství zkonfiskované po Bílé hoře tehdejšímu protestantskému majiteli Kašparu Macákovi z Otenburka.

Výraznějšího zásahu do architektury se stavba dočkala až v roce 1721, kdy se započalo s její přestavbou ve stylu vrcholného baroka. Tehdy zámek obýval Jan Rudolf Eichendorff a výsledek jeho snažení můžeme dodnes obdivovat. Do majetku rytířského rodu Eichendorffů se dostal díky dceři alchymisty Sendivoje Marii Veroniky. Ta se totiž po smrti svého otce provdala za příslušníka braniborské šlechty Jakuba z Eichendorffu, čímž začala bezmála sto padesát let dlouhá éra tohoto rodu, který na kravařském zámku zanechal nejvýraznější stopu.

Možná by se celý objekt dočkal ještě větších proměn, kdyby si Eichendorffové nezačali žít nad poměry a poslední z majitelů Adolf Theodor nemusel nakonec zadlužený zámek i s přilehlými pozemky roku 1782 prodat. A i když se po nich střídali v Kravařích další majitelé, do stavebních úprav, s výjimkou hraběnky Eufémie Renardové, příliš nezasahovali.

Po připojení Hlučínska k Československé republice koupil zámek roku 1920 nově vzniklý stát. Když však v lednu roku 1937 došlo neopatrností k požáru, byl takřka celý zámek s výjimkou kaple zničen. Chystanou rekonstrukci přerušila druhá světová válka a události bezprostředně po ní, a tak k opravám došlo až o dvacet let později. Komunistická moc pak využila interiéry po svém a zřídila v nich zpolitizovanou expozici nazvanou Ostravská operace.Teprve pád režimu nastartoval novou éru v dějinách kravařského zámku. Dnes spadá pod město Kravaře, které ho využívá ke společenským a kulturním účelům.

Zachráněná kaple

Nejstarší částí celého objektu a zároveň i tou nejvýznamnější je už zmiňovaná osmihranná kaple překlenutá vysokou kopulí. Je totiž jediným místem, které jako zázrakem uniklo ničivému požáru před sedmdesáti lety a které se tak dochovalo ve své původní podobě. Je zasvěcena archandělu Michaelovi a první zpráva o ní je už z první poloviny 17. století. Barokní výzdoba je ale mladšího data, pochází z doby celkové rekonstrukce zámku, tedy z první poloviny 18. století.

Stropní freska představuje Nanebevzetí Panny Marie s alegorickými výjevy čtyř světadílů a postavami svědků a mučedníků. Jejím autorem byl František Řehoř Ignác Eckstein, považovaný za nejvýznamnějšího představitele barokní nástěnné malby na Moravě a ve Slezsku.

Oltář s olejomalbou Pád andělů (pravděpodobně Jiřího Sterna) vytvořil další z významných barokních umělců, sochař Jan Jiří Lehner. Kaple je zpřístupněna veřejnosti a kromě toho dodnes slouží svému účelu. Někdejší sudetská oblast má ve městě mnoho přátel Německa, a tak se tu pravidelně konají i mše v německém jazyce.

O zlatých kachnách

Nebyl by to vpravdě pohádkový zámek, kdyby se k němu nevázaly různé mýty a pověsti. Kromě legendy o plačící Marii Terezii a tajné podzemní chodbě vedoucí ze zámku až do kaple svaté Maří Magdalény na Štítině je nejznámějším příběhem kravařského zámku pověst o „devíti zlatých kačicích“.

To bylo tak. Onen alchymista Sendivoj prý ulil devět kachen ze zlata a nechal je zazdít v nejtajnějším zámeckém sklepě. Rozmarná hraběnka Fontaine však po zlatě velmi toužila a dlouho poklad po celém zámku hledala, až ho konečně našla. Zavolala čtyři zedníky, dala jim zavázat oči, a vodila je po zámeckých sklepích tak dlouho, aby nevěděli, kde jsou. Pak jim šátky sundala a poručila zlaté kačeny vykopat. Když každý jednu vykopal, hraběnka jim znovu zavázala oči, vodila sem a tam, aby nevěděli, kde je poklad ukrytý. Čtyři kačeny vyměnila za dukáty, aby mohla rozmařile žít, ale těch pět tam zůstalo dodnes. Nikdo však neví, kde je hledat…

Park v anglickém stylu

Součástí zámeckého areálu je i anglický park o rozloze dvacet hektarů. Byl založen na místě původního lužního lesa před bezmála třemi staletími. Z dochovaného plánu z roku 1782 je zřejmé, že byl koncipován tak, aby byly dodrženy paprskovité průhledy na zámeckou kapli.

Dnes tu roste více než sto druhů listnatých a jehličnatých stromů a původní záměr zahradních architektů je patrný už jen na několika místech. Snahou dnešního vedení zámku je však vzhled parku z 18. století obnovit. Zalesněný areál je rozložen mezi dvě strouhy a spolu s uměle vytvořenými rybníčky tak byl přímo ideálním prostředím pro romantické projížďky na lodičkách někdejších urozených pánů a šlechtičen.

Dnes už tu sice žádné plavidlo neuvidíte, avšak příležitostí k procházkám, jízdě na kole, či dokonce hraní golfu na devítijamkovém hřišti na kraji parku je tu dost. Ostatně, přijeďte se do Kravař sami přesvědčit.


Neobvyklá expozice

Zatímco na většině zámků uvidí návštěvník, jak si žil ten či onen šlechtický rod, v Kravařích nezapomněli ani na prostý lid. Do zámeckých prostor vestavěli proto kompletně zařízenou venkovskou chalupu s doškovou střechou. Na zámku tak neuvidíte jen panské pokoje, ale i původní zařízení hlučínské domácnosti z konce 19. století se vším, co tehdy lidé potřebovali ke každodennímu životu. A protože Hlučínsko bylo převážně zemědělský kraj, jsou zde ukázky nástrojů k obdělávání půdy. I mezi nimi najdete zajímavé exempláře. Například dřevěný burdak, pomocí kterého lidé na zdejším venkově oddělovali zrno od plev, nebo tzv. kipu, nůši podomních obchodníků. Právě ti totiž ve 2. pol. 19. století tímto způsobem prodávali textilní zboží po celém kraji.

Kamila Šimková-Broulová




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země