Bývalé skleníky dnes poskytují útočiště ohroženým motýlím druhům.

Bývalé skleníky dnes poskytují útočiště ohroženým motýlím druhům. Zdroj: Ludmila Korešová

Za křehkou krásou barevných křídel do votického motýlária

Rozkvetlé louky plné motýlů plošně mizí z české přírody. Nahrazují je zemědělské plochy a anglické trávníky. Unikátní motýlárium ve středočeských Voticích se snaží na tento fakt upozornit a nastínit možnosti nápravy.

Ještě před třemi lety byly obrovské skleníky bývalého zahradnictví ve Voticích zarostlé křovinami a pokryté rozbitým sklem a sutí. Kdysi nevzhledné a zapomenuté místo dnes opět žije a hýří barvami díky motýlům, o které se stará Ochrana fauny ČR.

Ve chráněném přístěnku lezou černé housenky s dlouhými ostny a s hlasitým chroustáním požírají kopřivy. Za několik dní se zakuklí a začne jejich proměna v babočku paví oko. O několik metrů dál v květináči s bramborou odpočívá pod zemí kukla lišaje smrtihlava. „Housenku jsme dostali od starosty Opařan. Na obecní úřad ji přinesla paní, která ji našla v bramborách,“ usmívá se nad přírůstkem ředitel obecně prospěšné společnosti Ochrany fauny ČR Pavel Křížek, který byl před téměř třemi roky u zrodu motýlária.

Motýli českých luk

Skleníky bývalého zahradnictví ve Voticích na Benešovsku chátraly skoro čtvrt století. „Nápad udělat tady motýlárium jsem dostal na konci roku 2014. V roce 2015 jsme zahájili přípravné práce, vyklízeli jsme náletové dřeviny, likvidovali rozbité sklo a vyřezávali rezavé trubky,“ popisuje Pavel Křížek.

Nyní už v prostoru skleníků létají desítky motýlů, které láká květinová a bylinková zahrada, mokřady a step. Tedy lokality, kterých v přírodě plošně ubývá. Motýlárium začalo fungovat v červenci 2016. I přesto, že se jednalo o zkušební provoz a projekt byl stále v rozvoji, motýli i návštěvníci si cestu do skleníků našli rychle. „Zájem je velký a je to tak trochu zadostiučinění mým spolupracovníkům Ondřejovi Sedláčkovi a Pavlu Zadražilovi, kteří mají lví podíl na současné podobě motýlária,“ říká Pavel Křížek, který je původně ornitolog.

Dodává, že většina návštěvníků je spokojených. „Zhruba jednomu ze sta se nelíbí, že to tu není jako výstava tropických motýlů, ale to my dělat nechceme. Netvrdíme, že nám tu budou létat tisícovky motýlů. Neděláme motýlárium pro byznys, ale chceme upozornit na ubývání motýlů z naší přírody a obecně na negativní změny v krajině, které ohrožují nejen rostliny a živočichy, ale i nás,“ vysvětluje Pavel Křížek.

Návštěvníci uvidí různé fáze života motýla.Návštěvníci uvidí různé fáze života motýla.|Ludmila Korešová

Motýlárium se neustále rozvíjí. Zatímco loni byly skleníky motýlária volně otevřené, letos na střechu nově přibylo zasíťování. Housenky a kukly mohou návštěvníci pozorovat v takzvané odchovně. Chrání je pletivo, ale i tak se k nim někdy dobývají nezvaní hosté. „Ve světě hmyzu existuje obrovská, až fascinující predace. Jednou se například vosa miniaturním okem v síťovině půl dne pomalu soukala dovnitř a potom hned nalétla na kukly a napichovala je žihadlem. Jindy se ještěrka podhrabala pod zemí, běhala po síťovině a sbírala čerstvě vylíhnuté motýly,“ vypráví Pavel Křížek.

V odchovně má každý druh housenky svou živnou rostlinu. „Například pro babočku je to kopřiva, pro bourovce ostružina. Každý druh je vázaný na jinou rostlinu, proto je vždy důležité u nalezené housenky zjistit, o jaký druh se jedná. Jinak nepřežije,“ vysvětluje jedné ze skupin návštěvníků lektorka. Počet housenek v motýláriu se rozšiřuje díky příznivcům, kteří je přinesou, nebo přímo v odchovu od vajíček již vyklubaných jedinců.

Mizející pestrost

Návštěvníci mohou fascinující život housenky, kukly i motýla pozorovat z bezprostřední blízkosti. „Teď tu máme housenku lišaje vrbkového, bourovce ostružiníkového nebo běláska zelného. A spoustu housenek babočky pavího oka. Ty už se budou za několik dní kuklit,“ ukazuje na zavalité housenky na kopřivách lektorka.

Po vylíhnutí z kukly motýl urovnává křídla a osychá. V přístěnku má k dispozici vše, co potřebuje: bezpečí a potravu, třeba čerstvý meloun. Po několika hodinách, když je připravený, ho vypouštějí ven. Poté žije zhruba dva týdny.

Votické motýlárium se zaměřuje výhradně na domácí druhy motýlů. „Přestože jsou u lidí oblíbení, prozatím se nepodařilo zpomalit tempo, kterým motýli z naší přírody ubývají. Důvodem je zalesňování a zarůstání stepí a mokřadů, vytváření monokultur, intenzivní zemědělství na velkých plochách včetně plošného kosení luk, chemizace a přehnojení krajiny. Původní pestrost krajiny z přírody mizí. Všude je řepka nebo kukuřice a květnaté louky, kde motýli mohou přežívat, ubývají a mění se v průmyslové,“ vysvětluje Pavel Křížek.

Některé druhy jsou kvůli tomu kriticky ohrožené, další už dokonce vyhynuly úplně. Motýlárium má podle Křížka také lidem ukázat, že podobnou motýlí zahradu mohou mít i sami doma. „Tím, že nebudou mít všude anglický trávník, ale nechají například jednu třetinu zahrady neposečenou a vyčlení ji pro hmyz. Anebo budou zahrady sekat mozaikově,“ radí Pavel Křížek.

Šance pro přírodu

Ochrana fauny zároveň plánuje rozšiřování motýlích rezervací na Sedlčansku, Voticku a Příbramsku. „S vlastníky vhodných pozemků se chceme dohodnout na pronájmu nebo prodeji pozemků. Zároveň na projektu chceme spolupracovat s obcemi. V každé vesnici jsou například myslivci, hasiči nebo skauti a vždy je lepší, když tato území ochrání místní lidé a ještě si přivydělají na spolkovou činnost. Budou si jich pak víc vážit,“ je přesvědčený ředitel Ochrany fauny ČR.

V areálu se pro motýly snaží vytvořit ideální podmínky, které jim mnohdy v přírodě chybí. Postupně na ploše 1091 metrů čtverečních vznikají mokřadní a stepní biotopy, kterými vede labyrint cestiček s naučnou stezkou. „Také bychom se chtěli pokusit o odchov nejenom obyčejných druhů, ale i vzácnějších a ohroženějších,“ plánuje Pavel Křížek.

Kromě motýlů už skleníky začaly lákat i další živočišné druhy. K vidění je tu také brouk zlatohlávek, užovka, ropuchy do jezírka nakladly vajíčka. Když dáte přírodě šanci, daří se jí,“ usmívá se Křížek.

Motýlárium ve středočeských VoticíchMotýlárium ve středočeských Voticích|Ludmila Korešová

Ani v deštivých dnech, kdy motýli nelétají, návštěvníci nepřijdou zkrátka. K motýláriu přiléhá budova ekocentra se zapůjčenými sbírkami motýlů z muzeí a od entomologů, a především unikátní výstavou fotografií, kde si mohou návštěvníci prohlédnout všechny druhy domácích motýlů. Ve venkovním prostoru ekocentra se sdružení stará o několik křepelek a také o handicapovaná zvířata, která kvůli zraněním mohou žít už jen v péči lidí. Ochrana fauny má ve Voticích výra, puštíka, motáka a jiné druhy ptáků.

Projekt zatím nenašel zdroj financování. Nyní žije z prostředků dárců, sponzorů a Ochrany fauny. „Projekt vyšel na zhruba dva miliony korun. Nějaké peníze jsme dostali od Středočeského kraje a jinak vše táhneme z našich peněz a od sponzorů,“ říká Pavel Křížek. Vstupné je symbolických 50 korun. Kromě toho mohou návštěvníci na motýlárium přispět zakoupením upomínkových předmětů.


Tipautorky

Sdružení Ochrana fauny ČR založil Pavel Křížek v roce 1998 za účelem ochrany volně žijících živočichů. Původně sídlilo ve Voticích v objektu sousedícím s dnešním motýláriem. Později se z kapacitních důvodů přestěhovalo do Hrachova u Sedlčan, kde má dnes centrum a zároveň velkou záchrannou stanici pro zraněné živočichy. Areál je jedním z nejmodernějších zařízení na ochranu zvířat v republice. Má veterinární kliniku, rozletové voliéry i expozice zvířat. Návštěvníci si mohou v areálu za odborného výkladu lektora prohlédnout zachráněná handicapovaná zvířata. Například sovy, dravce, lišku, kunu nebo čápy a volavky. Výjezdová záchranná služba ročně absolvuje zhruba osm stovek výjezdů ke zvířatům, která jsou poraněná po střetu s autem, po zásahu elektrickým proudem či jinak. Činnost zaměstnanců spočívá nejenom v odchytu zvířete, ale především v odborné péči a jeho uzdravení. Pokud si návštěvníci nějaké zvíře oblíbí, mohou se stát jeho sponzorem či adoptivním rodičem a přispět tak na jeho péči a potravu.