Ostře sledovaným tématem návštěvy papeže Františka v Myanmě (dřívě Barma) se stalo téma Rohingyů, muslimské menšiny, jejíž osud plní již několik měsíců světová média. Veřejnost očekávala, jak se Svatý otec k problematice postaví a zda bude tak trochu provokovat vyslovením jména této pronásledované menšiny. Během jeho proslovu však ani jednou nepadlo slovo Rohingyové.
Ještě před půl rokem až na pár zasvěcených o Rohinzích nikdo neslyšel, ale v posledních měsících nářky rohingských uprchlíků plní stránky předních světových novin. Poslední výbuch násilí, který od srpna 2017 zanechal na útěku přes půl miliónu lidí, je skutečně těžké ignorovat. Jde o nejrychlejší lidský odsun od časů rwandské genocidy a OSN jej označila za ukázkový příklad etnických čistek. Ani Svatý otec se tomuto tématu během své návštěvy Myanmy nemohl vyhnout.
Su Ťij stále kráčí po tenkém ledě
Během své rozmluvy však používal termín Bengálci, což jde ruku v ruce s terminologií, kterou používá barmská vláda se záměrem poukázat na ilegální status Rohingyů jakožto „bengálských přistěhovalců”. To, že papež neužil slovo Rohingyové, kterým se tato menšina sama označuje, ale Bengálci, v podstatě naznačuje příklon k narativu barmské vlády, což zklamalo mnohé, kteří očekávali razantnější odsouzení její politiky.
Stejné vlně kritiky již nějakou dobu čelí představitelka země Aun Schan Su Ťij. Mezinárodní publikum je hluboce pohoršeno neochotou této nositelky Nobelovy ceny míru čelit problému a odsouzení se na její hlavu sypou stejnou měrou, jakou ji předtím zasypávala chvála.
Není to ovšem tak jednoznačné. Situace v Myanmě je velmi složitá, a dokonce i Aun Schan Su Ťij stále ještě kráčí po tenkém ledě. Sama strávila desítky let v domácím vězení. Ačkoliv se v roce 2015 konečně dostala k moci civilní vláda a Su Ťij se stala neoficiální představitelkou země, vojsko, které zemi dlouho vládlo, má stále ještě obrovskou reálnou moc. Kdyby se Su Ťij veřejně vyjádřila ve prospěch nepopulárních muslimských Rohingyů, armáda by ji mohla zase velmi lehko odstavit. Křídla Tatmadawu se nad Myanmou stále ještě rozevírají a odmítají ji pustit ze své moci. Tatmadaw je název barmské armády, která zemi po desetiletí vládla. Právě během její éry se v zemi rozpoutala jedna z nejdéle trvajících občanských válek světa. Rozepře mezi etnickými menšinami mají kořeny ještě v britském imperialismu a politika Tatmadawu, protežující majoritní barmánské etnikum, ještě přilila olej do ohně.
Bengálští imigranti
V Myanme žije 135 etnických menšin, z nichž velká část je z větší či menší míry perzekuována. Rohingyové žijící ve státě Rakhín na západě země dokonce nejsou ani počítáni mezi jednu z menšin, a to navzdory faktu, že na tomto území žijí již po staletí. Je to paradoxně většinová barmánská populace, kdo přišel do Barmy jako poslední (v 9. století). Rohingyové na území rakhínského státu žili již dávno předtím a i v relativně nedávné historii měli mnohem větší práva než dnes. Až do roku 1982 byli legálně uznávanými občany, a dokonce měli zástupce ve vládě.
Dnes jsou jen bengálskými imigranty a armáda se jich jako nežádoucího problému velmi úspěšně zbavuje. Dobré ale je, že se svět začíná o situaci zajímat. Nejen o Rohingye, ale také o Barmu, odkud pocházejí. Je to země, o které ještě hodně uslyšíme.
