nahoru

Toulky po Kanárských ostrovech: Tenerife - ostrov nesmrtelných borovic

Irena Páleníčková29. listopadu 2017 • 12:10
Toulky po Kanárských ostrovech: Tenerife - ostrov nesmrtelných borovic
foto: Jiří Páleníček

Požáry postihují sluncem rozpálené a vysušené kanárské lesy odnepaměti. Bohužel ani dnes nejsou vzácné a jejich stopy nesou všechny ostrovy (jen na Tenerife jich bylo v letech 1968-1994 zaznamenáno na čtrnáct set).

Za dlouhá tisíciletí se příroda opakovaným požárům i nájezdům housenek přizpůsobila a kanárské borovice jsou schopny po požáru obrazit, i když jim oheň sežehne všechno jehličí a spálí povrch kůry. Většina jehličnanů potřebuje pro dýchání jehličí ze čtyř posledních let, a proto se poté, co jim ohoří větší část jehličí, v podstatě udusí. Jasným důkazem jisté formy nesmrtelnosti zdejších borových lesů (a zároveň i péče lidí o ně) je to, že současný rozsah lesů na Tenerife téměř odpovídá stavu, jaký byl před příchodem španělských dobyvatelů.

Kanárská borovice není jedinou zvláštností místní fauny. Díky izolovanosti ostrovů je velké procento rostlin endemických, tzn. že se ve volné přírodě nikde jinde nevyskytují. Další procento fauny je alespoň enormně velké. Například drobný keřík vřesovec, známý skalničkářům jako erika, si své drobné bílé květy na Kanárech zachoval, ale v místech s dostatkem vláhy dorůstá podoby dvacetimetrového stromu (hlavně na ostrově La Gomera).

Zvláštní je i kanárská datlová palma. I když jsou její datle nakyslé a ke konzumaci se nehodí, zkusili je vysadit na pevnině na jihu Španělska. Výsledkem byl totální neúspěch. Na pevnině palmy pochytaly všechny stromové nemoci a parazity, které se v jejich okolí vyskytly. (Ze stejného důvodu by pravděpodobně nebylo možné exportovat kanárské borovice na řecké ostrovy, které požáry zachvacují stejně pravidelně, ale jejich pinie a borovice tuto revitalizační schopnost nemají.) Tzv. dračí strom, správně dračinec - Dracaena draco - se stal kanárským symbolem.

„Zasadil jsem ho u domu před dvaceti lety, když jsme se sem přestěhovali,“ začal svůj výklad německý starousedlík. A protože byl původním povoláním přírodovědec, s chutí pokračoval. „Jinak bych nevěděl, jak je starý, nemá totiž letokruhy. Věk dračinců je záhadou - když vesničané budou tvrdit, že je jejich velkému „drago“ několik set let, nemůže jim to nikdo vyvrátit. A možná, že mají pravdu, kdo ví…

Dračí se jim říká kvůli jejich červené míze. Díky barvě se jí přisuzovaly až magické účinky, ale používala se i prozaicky, jako barvivo, přidávala se do likérů. Duté kmeny dračinců sloužily zase jako včelíny.“ Náš náhodný instruktor v sobě nezapřel to, že nyní pracuje jako průvodce, a dodal : „Naší přírody se nemusíte bát, není tady nic jedovatého, jen někdy narazíte ve skalách na hada, kterého tam vypustil nezodpovědný chovatel. Na jiných ostrovech se na opuštěných, suchých pastvinách občas najde pavouk černá vdova, jinde je pár jedovatých stonožek. A k jídlu je toho spousta - vystoupejte trochu od moře a najdete místní ředkvičky, salát, bylinky. Podívejte se, například rododendron má plod, který je trochu jako ananas. Ale ten není odsud,“ upřesní na závěr.

Specializováno na Slunce

Pod národním parkem Teide jsme se potkali s Juanem Vicentem, zaníceným hvězdářem, který na místní střední škole vyučuje volitelný, ale o to důležitější předmět - životní prostředí a ochranu přírody. Na náhorní planinu nepřijel náhodou. Obloha nad vrcholky Kanárských ostrovů je hodně čistá, přestože se na ní odráží znečistění z místních měst, jak Juan tvrdil. Pro něho i ostatní astronomy je důležité hlavně to, že díky jižní poloze Kanárských ostrovů je nad nimi vidět i kus jižní oblohy a jejích souhvězdí.

Na ostrovech jsou dvě astronomická centra, se kterými spolupracuje i naše ondřejovská hvězdárna. Okolo nejvyššího vrcholu La Palmy, 2426 m vysokého Roque de Los Muchachos, stojí komplex observatoří zaměřený na pozorování noční oblohy. Na Tenerife, východně od hranic Teide, se ve výšce přibližně 2400 m bělají další futuristické hvězdářské stavby. I jako laiky nás na nich něco zarazilo. Jejich teleskopy byly zvláštně široké. Juan vysvětlil, že tenerifská observatoř je specializovaná na pozorování Slunce (bohužel je jen vzácně přístupná).

Probíráme spolu hlavně změny počasí a na svém notebooku nám tenhle hvězdářský sympaťák, který vypadá jako Reinhold Messner, ukazuje družicové snímky loňských požárů i záběry východního větru kalima, který přináší ze Sahary prach a písek. Pak se ale musíme rozloučit, jeho skupina turistů už čeká. Nejprve pozorovali hru světel na svazích Teide při západu slunce, pak je čekala večeře v místním hotelu Parador a teď si je Juan odvedl do tmy, aby jim vyprávěl hvězdné mytologické příběhy.

Nám ještě stačil říct alespoň jednu místní pranostiku - má-li Teide čepici z mraků, bude silný vítr. Promítli jsme si v hlavě počasí pár dní zpět a pranostika nelhala - den po čepici přišla pořádná vichřice. Ale ten den, kdy jsme se vydali v parku na společný výlet s Armandem, vítr ani mraky naštěstí nebyly.

Domácí i cizinci

I Armando pracoval jako průvodce, a kupodivu nebyl Němec. (I když se říká, že Němci na Kanáry přestávají jezdit, jsou to stále jejich ostrovy a mnoho německých usedlíků pracuje díky svým jazykovým znalostem právě jako průvodci.) Potkali jsme se v Návštěvnickém centru národního parku Teide. To, že byl založen roku 1954, jsme se dověděli z bezplatné příručky rozdávané v centru stejně jako to, že v parku je 1052 druhů rostlin a kráter na vrcholu Teide je malý, jen 80 m v průměru. Proto je počet jeho návštěvníků omezen na 150 denně, bez ohledu na to, jdou-li pěšky po nejobtížnější a nejdelší cestě č. 9, která zabere osm hodin, nebo po lehčí pětihodinové č. 5, případně vyjedou od parkoviště lanovkou a mají před sebou už jen půlhodinku stoupání do 3718 metrů, na nejvyšší bod celého Španělska.

Proč ale musí pro povolení až do hlavního města, když je stejně zadarmo? To nám opravdu vrtalo hlavou. „Úřady vědí, že je to daleko, ale předpokládají, že si tam pro povolení zajede jen ten, kdo má o výstup vážný zájem. Vydávat povolení tady v parku, hrnuly by se tam davy lidí a ničily by přírodu,“ odpověděl rozumně Armando.

Podle údajů z centra žije ve zdejší přírodě jen málo druhů savců, ale na různorodost hmyzu a ptactva si národní park stejně jako celé Kanárské ostrovy nemůže stěžovat. Původními savci jsou jen netopýři, kteří mohli na ostrov přiletět. S prvními obyvateli, Guanči, se dostaly na ostrov ovce a kozy, ke konci 15. století připluli na lodích s bělochy krysy a králíci. Oficiální přírodovědecká místa se o králících zmiňují málokdy.

„Proč se o nich normálně nemluví, když jsou ve volné přírodě k vidění nejčastěji?“ „Nejsou domorodí, tak proč jim věnovat velkou pozornost,“ stručně vysvětlil Armando, tenerifský domorodec po všech svých předcích. Kdo se na Tenerife nenarodil, je považován za cizince, i kdyby pocházel z nejbližšího ostrova La Gomera. To platí na všech Kanárských ostrovech a vztahuje se to i na králíky nebo kočky domácí, které jsou na ostrovech největší šelmou, stejně jako na přítulné veverky, jejichž jediný párek někdo před dvaceti lety vypustil na Fuerteventuře do volné přírody.

Irena Páleníčková




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země