nahoru

Toulky po Kanárských ostrovech: Pravé duny a umělé pláže Gran Canarie

Irena Páleníčková27. listopadu 2017 • 09:20
Toulky po Kanárských ostrovech: Pravé duny a umělé pláže Gran Canarie
foto: Jiří Páleníček

Kanárské ostrovy leží sice na pomezí tropů, ale pravidelné pasátní větry a chladný Atlantik upravují jejich podnebí do perfektní snesitelnosti. Minimum dešťových srážek, dokonale čistý oceánský vzduch, každodenní sluneční svit… Ideální prostředí na relaxaci v mořských vlnách a paprscích slunce. Ale - kam si vlastně lehnout?

Kde se vzal mýtus zlatých pláží, panující o Kanárských ostrovech v obecném mínění? Vždyť třeba takoví obyvatelé Tenerife řeknou: „Zlaté pláže u nás nehledejte, náš ostrov nabízí jiné věci. Máme všechno, ale pláže nejsou to hlavní.“ Přitom nemají úplně pravdu, hned vedle hlavního města Santa Cruz de Tenerife mají nádhernou zlatou pláž osázenou palmami. Nejsou u ní žádné velké hotely, jen malá vesnička San Andres a dostatečně velké parkoviště.

Kdo nechce cestovat autem, může deset kilometrů z centra přijet na kole po jedné z mála kanárských cyklostezek. Pláž má ale jeden malý háček - není původní, je umělá. Je neuvěřitelné, že ten dlouhý a široký pruh bezchybného písku sem byl přivezen loděmi až ze Sahary (aby ho vlny neodplavily, v moři podél břehu byl nasypán umělý kamenný val).

Ve srovnání s Tenerife je Gran Canaria, kterou se právě chystáme prozkoumat, trochu pokrytecká a o původu svých pláží mlčí. Když se ptáte, pak se přizná. Přitom se právě tento ostrov za své pláže stydět nemusí, přestože jedna z jeho tří nejznámějších a nejčastěji fotografovaných pláží je také uměle navezená a mnohé pláže jsou pouze z černého nebo šedivého sopečného písku. Ty přirozeně zlaté ovšem stojí za to a například u pláže Canteras na severu města Las Palmas de Gran Canaria začala v 60. letech kanárská turistika a objevily se první hotely.

Slavné duny

Kdo se chce projít po fantastických tvarech větrem modelovaných písečných dun, nemusí opustit evropskou půdu, najde je třeba právě tady, na Gran Canarii. Jsou to slavné Maspalomas. Ze západu střeží tyto duny maják (a pod ním velký, naštěstí nepříliš vysoký hotelový komplex).

Maják byl postaven jako navigace do zamýšleného přístavu, který ale z místní laguny nikdy nevznikl a její hladina stále slouží stěhovavým ptákům. Život na plážích podél dun je dobře zorganizován. Obdélníky lehátek a slunečníků střídají volné plochy a informační tabule u vchodu na pláž informují, kde jsou nudistické úseky (části pro gaye a lesbičky si musí každý najít sám). Jen šest kilometrů od Maspalomas na západ nevěříme vlastním očím - nezastavěný břeh a volné pláže! Je víkend a z parkoviště proudí po pěšinách lidé dolů na písek pod útesy. Připomínají domorodé africké nosiče.

Přenosné termokrabice s předem naloženým masem na grilování, pětilitrové láhve s vodou, kartony s plechovkovým pivem, kanystříky s vínem, slunečníky, židličky, stany, grily, dřevěné uhlí… Volné stanování na Kanárských ostrovech? Jak je to možné? „Nikomu to nevadí a policie to toleruje,“ zněla jednoduchá odpověď.

U letoviska Puerto Rico leží okolo malé laguny další populární pláž Gran Canarie - Amadores. Uměle navezená, uměle vytvořená, až na množství lidí dokonalá.

Stejně vznikla malá pláž pro sousední letoviska La Playa de Mogán, který je díky svým nízkým stylovým domům označován za vzorovou ukázku citlivé architektury. Takovým mělo možná být i plánované letovisko s třiceti tisíci lůžky u severněji ležící pláže Veneguera. Dnes k ní vedou dvě trasy. Jedenáct kilometrů kamenité valounové cesty zvládnou jen auta s náhonem na všechna čtyři kola. Zato druhá, soukromá cesta je široká, deset kilometrů dlouhá asfaltka, vybudovaná zaručeně velkým nákladem. Stoupá do výšky 250 m n. m., traverzuje suchou krajinou a zase prudce klesá do La Playa de Mogán. Na obou stranách je uzavřena závorou, která se otvírá pro pěší a cyklisty mezi 8. a 16. hodinou. Proč? Kdo budoval nikam nevedoucí, zarůstající silnici a kdo zavlažuje stromy a keře vysázené po celé její délce? Hádáme to na výstředního miliardáře.

„Po výstavbě silnice se vzbouřili ekologové, pak zasáhlo ministerstvo životního prostředí a výstavba areálu byla v polovině 80. let zakázána. Bylo to v roce 1985 nebo 1986,“ směje se recepční hotelu v La Playa de Mogán. „Nevyšlo to, nezničili nám sousední údolí. Pak silnici koupila nějaká malá firma. Snad doufá, že jednou se začne stavět a ona na tom vydělá.“ Není divu, že si místní lidé z hloubi duše přejí, aby se tak nestalo.


Koupat se dá i jinak

Nedostatek pláží je jedním z důvodů, proč se turisté příliš nehrnou na tři nejmenší kanárské ostrovy. La Gomera nechává své černé písčité a valounové pláže tak, jak jsou. La Palma u jednoho ze svých dvou letovisek poněkud přírodě pomohla, odstřílela skály a upravila břeh do malých černých pláží a bazénků. Nejmenší El Hierro je zvláštní kapitola. Jeho nejdelší pláž Verodal je sice ze zajímavého červenofialového písku, ale příliš velká není a tabulka „Pozor na padající kamení“ může slabé povahy odradit. Zbývá břeh, který vytvořila láva tekoucí do moře. Je monumentální, zvlášť když přijde vichřice - to strhává vodní tříšť a u břehu rozhazuje vlny do velkých vějířů.

Zato při bezvětří si lidé užívají speciální mořská koupaliště - zátoky mezi skalami chráněné před vlnami, u kterých vybudovali plošiny na opalování a nad grily a lavicemi postavili stříšky chránící před sluncem. Kde příroda nestihla dokončit své dílo, dokončili ho lidé a uzavřeli přírodní bazén betonovou zdí. Tak vzniklo několik mořských plaveckých bazénů - po monotónních plážovitých březích je černé zubaté pobřeží El Hierra docela zajímavou změnou.

Vulkanické Lanzarote je nejpestřejší - má břehy, z nichž by nedokázal vlézt do vody ani filmový kaskadér, ale zato jeho Playa Papagaya a další pláže v okolí mají zlatavý jemný písek u klidné hladiny. Za vlnami jezdí surfaři na opačnou stranu ostrova k Famaře, na písčité pobřeží s malými dunami. Černé rozvrásněné lávové balvany na sněhobílém jemném písku na východě Lanzarote pak pestrou koupací nabídku kanárských ostrovů dekadentně završují.

Irena Páleníčková




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země