nahoru

Tenerife: Po stopách modrookých blonďáků na největším z Kanárských ostrovů

Věra Sychrová9. dubna 2018 • 14:40
Tenerife: Po stopách modrookých blonďáků na největším z Kanárských ostrovů
foto: Shutterstock

Devět majestátních soch králů střeží východní pobřeží Tenerife ve městě Candelaria. Symbolizují původní obyvatele největšího ze sedmi Kanárských ostrovů – Guanče. Na slunném Tenerife dodnes můžete najít jejich stopy.

Původní obyvatelé Kanárských ostrovů byli modroocí a světlovlasí, měli vlastní náboženství a rituály. Část jejich odkazu přežívá na východním pobřeží ostrova Tenerife v okolí města Candelaria.

Ve čtrnáctém století ale k jejich domovu připluly lodě Janovanů. Podle svých záznamů našli kmen, který žil na úrovni doby kamenné, neměl ponětí o existenci okolního světa, neznal kovy, oblékal se do kůží a listí a lodě objevitelů považoval za ptáky. Postupem času začali Janované a později Španělé, kteří se ostrova zmocnili, do světa neznámého kmene pronikat a uznali, že domorodci zdaleka nebyli primitivní. Měli vlastní jazyk, mumifikovali zemřelé, měli hrobky i vlastní keramiku. Území Kanárských ostrovů bylo pro dobyvatele strategicky cenné, takže se rozhodli ho získat pro sebe a původní obyvatele obrátit na křesťanství. Všech dvacet tisíc Guančů hrdých na svou kulturu se ale vzepřelo.

Španělům nezbývalo, než s domorodci vést válku. Mírumilovní zemědělci a chovatelé dobytka byli téměř vyhlazeni. Populace nových usedlíků z kontinentu se s původními obyvateli mísila a typické znaky Guančů začaly pomalu mizet, stejně jako jejich zvyky, které byly zadupané importovanou evropskou křesťanskou kulturou. Typickým příkladem je kult nynější oficiální patronky Kanárských ostrovů Panny Marie Candelárské, kvůli které každoročně na východ Tenerife přijíždějí stovky tisíc poutníků.

Žena z moře

Guančové jako hlavní božstvo uctívali sošku ženy, která k nim prý zázračně přišla z moře. Nazývali ji Chaxiraxi, tedy Matka vládců země i nebes, a přechovávali ji v lávové jeskyni na pobřeží, kde je dnes město Candelaria. Dobyvatelé sochu ztotožnili s Pannou Marií a kult převzali. V roce 1497 udělali z jeskyně kostel svatého Blažeje a černou bohyni přejmenovali na Nuestra Señora de la Candelaria, protože v ruce držela svíci. V roce 1526 ji přenesli do nového kostela v Candelarii. Zpět do jeskyně se vrátila v roce 1789 po velkém požáru.

Byl tu ale problém. Soška se ani trochu nepodobala typickému zobrazení Panny Marie, spíše připomínala oblou Věstonickou venuši. Při velké potopě v roce 1826 se ale ztratila a nahradila ji socha černé barokní Madony s Jezulátkem. Tu nyní najdete ve velkolepé bazilice Panny Marie Candelárské, kterou dokončili v roce 1959. Se svou předchůdkyní má společnou jen tmavou barvu pleti. O ztracení původní bohyně se zřejmě někdo postaral, aby věřící neuctívali sošku, která byla v jeho očích falešná modla.

Nedaleko místa na pobřeží, kam měla původní soška připlout, dnes stojí bronzové sochy devíti mužů. Lemují okraj Náměstí kanárské patronky, vzhlížejí směrem k horám a tvoří pomyslnou hranici mezi mořem a pevninou. Majestátní sochy zobrazují krále Guančů, kteří si rozdělili území Tenerife na devět oblastí. Samospráva ostrova zůstává dosud obdobná. Král, kterému se v místním jazyce říkalo mencey, měl na starost právo a pořádek, řešil spory a také vykonával náboženské obřady a rituály: třeba svátek přivolávající déšť nebo vítající slunovrat.

Guančskou kulturu a tradici obyvatelé Candelarie pečlivě udržují. Především čtrnáctého a patnáctého srpna, kdy si v dobových kostýmech při představení na pobřeží připomínají zjevení sošky Guančům. Navíc ve dnech, které slavnostem předcházejí, začínají stovky tisíc poutníků cestu ze svých domovů a míří do Candelarie.

Jak zvěčnit mrtvé

Guančové měli propracované pohřební rituály a zvyky. Mumifikovali své zemřelé a pro mumie vyhradili zvláštní jeskyně. Tento způsob pohřbívání náležel pouze lidem z vyšší třídy. Chudší obyvatele pohřbívali bez mumifikace do země. Metody balzamování mumií byly podobné těm, které používali starověcí Egypťané. Vykonávali je vysoce vyškolení odborníci, muži i ženy, kteří zároveň prováděli rituály rozloučení se zemřelými. Na konci tohoto procesu obalili zemřelé do zvířecích, nejčastěji kozích kůží. Králové měli výhradu být zabalení až do patnácti vrstev.

Nejlépe zachované mumie byly nalezeny v jeskyních na Tenerife, další na ostrovech Gran Canaria, La Gomera a El Hierro. Guančové mumifikaci prováděli až do konce patnáctého století. Největší pohřebiště bylo na jihu Tenerife v oblasti San Miguel de Abona. Než zloději hroby kompletně vykradli, bylo tu sedm desítek mumií starých 600 až 1000 let. Stovky guančských mumií bohužel zničili vykradači hrobů. Odcizené mumie byly barbarsky rozdrcené na prach nazvaný mumia, o němž se věřilo, že pomůže proti bolestem břicha. Několik mumií můžete vidět v muzeu hlavního města Santa Cruz de Tenerife. Vstupné je pět eur.

Guančové byli výborní i v práci s keramikou. Neznali ale hrnčířský kruh. Hlínu zpracovávali pouhým vydlabáváním bez otáčení na kruhu. Starodávnou techniku pro výrobu neglazované keramiky stále používají v candelárské dílně Casa las Miquelas, která zároveň slouží jako muzeum mapující historii guančské keramiky (vstup je zdarma). Na přelomu 18. a 19. století byla výroba keramiky hlavním odvětvím obživy obyvatel. Poté ji převálcovalo zemědělství.

Nedávný objev pyramid

Nedaleko Candelarie ve městečku Güímar stojí několik pyramid, k jejichž objevu v roce 1991 přispěl norský výzkumník Thor Heyerdahl. Zjistil, že stavby nejsou náhodné haldy lávových kamenů, jak si mysleli tehdejší obyvatelé, ale úmyslně postavené pyramidy. Odhalil jejich zvláštní astronomickou orientaci. V den letního slunovratu vidíte z největší pyramidy dvojí západ slunce. Zmizí za vrcholem hory, mine jej, znovu se objeví a zapadne podruhé za další horou. Všechny pyramidy mají schody na západní straně, na kterých lze ráno o zimním slunovratu kráčet přesně ke stoupajícímu slunci.

Heyerdahl ale nedokázal přesně určit stáří pyramid ani zjistit, zda je skutečně postavili Guančové. Nicméně je známo, že v jeskyni pod jednou z pyramid žili. Někteří archeologové tvrdí, že pyramidy pocházejí až z 19. století. Pokud chcete vidět pyramidy z těsné blízkosti, za vstup do venkovního areálu musíte zaplatit jedenáct eur. Chcete-li si ještě prohlédnout výstavu fotografií a vykopávek s ukázkami práce Thora Heyerdahla, připravte si osmnáct eur. Pyramidy ale také dobře uvidíte skrze plot, který lemuje areál.

Věčná záhada

Odkud ale Guančové, modroocí, světlovlasí a vysocí lidé s europoidními znaky, na ostrov přišli? Výzkum mumií ukázal, že byli robustní postavy a na svou dobu byli vysocí. Muži měřili průměrně 170 centimetrů a ženy 157 centimetrů. Podle profesora antropologie Jaroslava Maliny z brněnské Masarykovy univerzity byli Guančové pravděpodobně berberského původu. „Kanárské ostrovy osídlili ve 4. až 3. tisíciletí před naším letopočtem. Jejich spojení s pevninou bylo záhy přerušeno a Guančové zůstali na ostrovech jako primitivní zemědělci a chovatelé ovcí, koz, vepřů a psů na úrovni neolitické kultury,“ vysvětluje profesor Malina.

Archeologický průzkum na Tenerife skutečně prokázal, že mnohé artefakty byly podobné těm nalezeným v nedalekém africkém Maroku. Možné tedy je, že Guančové přišli z Afriky, ale je také reálné, že naopak část z nich do Afriky odešla, což mělo za následek ojedinělé blonďaté vlasy a světlé oči u berberských obyvatel severozápadní Afriky.


Tip autorky

Guančové vytvořili mouku gofio, která je nejstarší potravinou Kanárských ostrovů. Dosud tvoří neodmyslitelnou součást kuchyně místních obyvatel. Hnědou celozrnnou mouku vyráběli z ječmene, který před rozemletím opražili nad otevřeným ohněm. Díky pražení získalo gofio jedinečnou chuť, zajímavou barvu a hlavně dlouhou trvanlivost. Mouka tvořila základ stravy původních obyvatel a pomohla jim přežít období neúrody a sucha. Často z ní připravovali výživný chléb nebo syté polévky.

Dnes je gofio oblíbené především u vyznavačů zdravé stravy a kromě ječmene se vyrábí také z dalších obilovin. Kromě běžného využití v kuchyni jako běžná mouka do pečiva a k zahuštění omáček a polévek se z gofia dá vyrobit také zmrzlina či pivo Volcán. Kanářané gofio konzumují v mnoha podobách. Gofio a med dokonce přidávají dětem do lahviček s mlékem.


Kam za Guanči?

Pokud se chcete vydat na místa, kde stále přežívá odkaz Guančů, východ Tenerife je ideální místo.

Candelaria

  • Sochy Guančů na pobřeží - devět bronzových soch na vysokých podstavcích zobrazuje krále Guančů, kteří vládli oblastem Tenerife při příjezdu Evropanů. Sochy vytvořil sochař José Abad a lemují centrální Náměstí kanárské patronky.
  • Casa las Miquelaskeramiku Guančů (viz foto), kteří neznali hrnčířský kruh, dosud vyrábějí v hrnčířské dílně v Candelarii. Postup se po staletí nezměnil.
  • Bazilika Panny Marie Candelárské – na náměstí zároveň stojí bazilika, která byla dokončena v roce 1959. Oltáři vévodí socha kanárské patronky Panny Marie Candelárské, kterou Guančové uctívali.
  • Kostel svatého Blažeje - stojí na pobřežní promenádě v místě bývalé jeskyně Achbinico, kde Guančové udržovali věčný oheň a kam umístili sošku bohyně Chaxiraxi. Tady zároveň Španělé pokřtili Guanče.

Güímar

  • Jeskyně Chinguaro – na tomto místě sídlil král Acaimo, který vládl oblasti v okolí města Güímar. Jeskyně je zároveň původní místo, kde Guančové uctívali Chaxiraxi, než ji přemístili do jeskyně Achbinico.
  • Barranco de Badajoz - do kaňonu, který leží mezi Candelarií a Güímarem, se někteří Guančové přestěhovali na protest proti pokřesťanštění. Král, který nedokázal vzdorovat španělskému tlaku, spáchal v kaňonu sebevraždu skokem ze skály.

Santa Cruz de Tenerife

  • Muzeum přírody a člověka - vystavuje největší sbírku guančské kultury. Najdete zde skalní rytiny, sošky, pohřební předměty, šperky či keramiku. Nejcennější, čím se muzeum v hlavním městě pyšní, je sbírka guančských mumií z celého ostrova.

Věra Sychrová




Starší články Lidé a Země