nahoru

Kráska tak trochu do větru aneb Za tajemstvím korouhve jménem La Giraldilla

František Bureš20. listopadu 2017 • 17:30
Kráska tak trochu do větru aneb Za tajemstvím korouhve jménem La Giraldilla
foto: František Bureš

Když jedete po nábřeží Malecón směrem k havanskému přístavu, těsně před ním stojí po pravé straně mohutná pevnost. Jmenuje se El Castillo de la Real Fuerza, což znamená Hrad opravdové síly. Dole je obklopena vodní nádrží a nahoře, na špičce zvonice, se točí po větru krasavice k pohledání.

Celou pevnost tvoří čtyřcípý komplex silnostěnných kamenných bašt a přístup do ní byl možný pouze po padacím mostě nad hlubokým vodním příkopem. Součástí pevnosti je vysoká rotundová zvonice ve tvaru lucerny, z jejíž kopule ční do výše korouhvička ve tvaru postavy krásné ženy. Její silueta proti modrému nebi vám možná bude připadat známá. Giraldilla (čti chyraldyja), jak zní jméno povětrné sošky, je totiž zobrazena na etiketě světoznámého rumu Habana Club jako ochranná známka. Tahle zvláštní korouhvička i pevnost, kterou zdobí, mají svoji velmi pohnutou a tak trochu tajemnou historii...

Čekání doni Isabely

V době španělské kolonizace měla Havana strategickou polohu s ideálním námořním přístavem ukrytým v rozlehlé zátoce. Sem Španělé sváželi zlato a stříbro amerických indiánů z Nového světa a pak tyto poklady, roztavené do ingotů nakládali na velké plachetnice - karavely, které podnikaly cestu přes Atlantik do Španělska.

Havana se brzy stala cílem loupežných výprav pirátů a korzárů, kteří křižovali Karibské moře ve službách nepřátelských mocností Anglie a Francie. Zvláště mezi nimi vynikal obávaný Henry Morgan.

Poté, co v roce 1521 piráti ve službách francouzského krále přepadli španělský konvoj lodí a ukořistili Moctezumův poklad Aztéků, který španělskému králi poslal dobyvatel Mexika Hernán Cortés, byl v roce 1537 španělským králem Carlosem I. jmenován guvernérem Kuby odvážný a organizačně zdatný don Hernando de Soto. Měl za úkol vybudovat v Havaně opevnění, které by přístav a město ochránilo před piráty a korzáry. Přivezl si do Havany i svou mladou manželku, krásnou doňu Isabel de Bobadilla.

V úžině před přístavem nechal vybudovat mohutnou pevnost. Krátce nato byl však Hernando de Soto králem vyslán jako vůdce velké objevitelské výpravy na sever, na poloostrov Florida, a v Havaně jako guvernéra Kuby v zastoupení nechal svou mladou manželku. V roce 1539 vyplul směrem na Floridu s devíti loděmi a asi tisíci muži. Z historických dokumentů je známo, že se expedice po vylodění vydala na severozápad, objevila řeku Mississippi a dostala se v roce 1542 až do rovin dnešního Arkansasu.

Honba za zlatem se však stala Hernandovi de Soto osudnou. Dostal vysoké horečky a nedaleko řeky Mississippi, kterou objevil, zemřel. Krásná doňa Isabel de Bobadilla čekala v Havaně týdny a roky na svého milovaného manžela. Dlouhé a toužebné čekání, které sledovali tehdejší obyvatelé, proměnilo krásnou Isabel v legendární postavu, která ze strážní věže pevnosti Castillo de la Real Fuerza, sídla guvernéra Kuby, vyhlíží blížící se lodi a snaží se objevit loď svého manžela.

Když se dověděla o jeho tragické smrti, vrátila se do Španělska. Říká se, že byla stále zamilovaná do svého mrtvého muže a nakonec zemřela žalem.

Socha ochránkyně

Téměř o jedno století později, v roce 1633, Španělé na severozápadní baště pevnosti vybudovali vysokou strážní věž se stěnami z bělavého vápence a na její vrchol postavili větrnou růžici v podobě bronzové sochy ženy. Nazvali ji La Giraldilla a měla tehdy velmi důležité poslání: ukazovala směr větru španělským plachetním lodím, aby mohly bezpečně vyplout z havanského přístavu na moře. Socha sloužila na vrcholu věže tři století, až do roku 1929, kdy při běsnícím hurikánu spadla na nádvoří. Po opravě byla znovu umístěna na vrchol věže.

Originál bronzové sochy Giraldilly, vysoký sto deset centimetrů, byste dnes na věži pevnosti ale marně hledali. Je tam upevněna její věrná kopie. Originál býval dlouho vystaven v Muzeu města Havany na Plaza de Armas, tedy na náměstí Zbraní. Od poloviny roku 2008 je umístěna jako hlavní exponát nové výstavy přímo v pevnosti Castillo de la Real Fuerza.

Giraldilla byla dlouho zahalena rouškou tajemství. Kolovalo o ní mnoho legend a historek. Po dlouholetých výzkumech bylo prokázáno, že tato bronzová socha jemných a krásných rysů je nejstarší a nejcennější sochařské umělecké dílo koloniální Kuby.

Představuje půvabnou ženu španělských rysů. Hlavu s oblou tváří má hrdě vztyčenou. Na vlasech jí spočívá koruna z vavřínových listů. V pravé ruce, kterou má koketně opřenou o bok, svírá palmovou větvičku a v levé drží vlajkovou žerď zakončenou křížem. Na spodní straně žerdi jsou ještě znatelné části držáků na upevnění korouhvičky, která poryvy větru natáčela sochu v určitém směru. Na medailonku, který má socha ženy na prsou, je vyryt nápis, který je zkráceným jménem tvůrce sochy. Kubánští historikové prokázali ze starých dokumentů a ze zbytků nalezené formy v havanské dílně, že sochu Girardilly vytvořil havanský umělec, sochař a slévač Gerónimo Martínez Pinzón, původem z Kanárských ostrovů, a že socha byla odlita na Kubě, a nikoli ve Španělsku, jak se dříve tvrdilo.

Z nově objevených historických dokumentů se nyní dovídáme, že guvernér města Havany Juan Bitrián Viamonte, který nastoupil do funkce v roce 1630, pocházel ze Sevilly a měl silné vzpomínky na větrnou růžicí zvanou La Giralda, jež stála na věži slavné katedrály ve španělské Seville. To byl zřejmě důvod, proč tento guvernér brzy po svém nástupu do funkce dal příkaz k vytvoření podobné větrné růžice v Havaně.

Legendy a skutečnosti

Giraldilla samozřejmě vždy vzbuzovala mezi obyvateli mnoho představ a asociací, které byly využívány v návrzích různých uměleckých předmětů a suvenýrů. Přisuzuje se jí legenda, která je v mnoha publikacích pokládána za skutečnost, a totiž že jejímu tvůrci stála modelem právě doňa Isabel de Bobadilla. To však podle historiků není možné. Žila osmdesát let před vznikem sochy, a umělec ji tedy nemohl vidět.

Pravdivá historie osudu Giraldilly zatím není prozkoumána, protože se našly pouze dílčí historické důkazy o jejím původu i jejím tvůrci. Je považována za jedinečnou ukázku začínajícího kubánského sochařského umění z koloniálního období.

Když si prohlížím zblízka sochu této ženy, se zjevným arogantním gestem, ale přitom bez koketerie, v oděvu s půvabnými faldíky těsně přiléhajícím k tělu, který zdůrazňuje její ladnost, musím myslet na nešťastnou lásku guvernérovy ženy Isabel i na tu neznámou múzu, která inspirovala dávného sochaře.

Tajemství ani jedné z nich už nikdo nikdy přesně neodhalí, ale korouhvička na špičce havanské pevnosti bude stále podněcovat fantazii návštěvníků. A tak vždy, když přijedu do Havany, nezapomenu jít do muzea pozdravit tuto bronzovou dámu z koloniálních dob Kuby.

František Bureš




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země