nahoru

Czech Press Photo 2017: představujeme nominované snímky kategorie Portrét. Hlasujte v divácké soutěži!

red16. listopadu 2017 • 12:20
Czech Press Photo 2017: představujeme nominované snímky kategorie Portrét. Hlasujte v divácké soutěži!
foto: Martin Veselý

Charismatická tvář operní pěvkyně, grónský lovec a série snímků zachycující muže a ženy v posedu typickém pro jejich ustálené role ve společnosti – to vše ukázali fotografové v kategorii Portrét.

Na snímku v podkategorii single vidíme tvář operní pěvkyně Soni Červené, jak ji zachytil fotograf Martin Veselý. „Každý rok fotografuji Povídání V Podkroví v Klicperově divadle v Hradci Králové. V červnu mě poslali do Podkroví fotografovat operní zpěvačku a herečku Soňu Červenou. Podmínky pro focení byly tradičně hrozné: jakási lampička ze stropu a světlo z promítačky na plátno... Navíc jsem na fotografování neměl moc času. Paní Červená si ještě ke všemu sedla před dva mikrofony na velkých stativech, takže byla špatně vidět. Během rozhovoru jsem pořídil 61 snímků. Při povídání se paní Červená dívala doleva na moderujícího. Když jí promítal fotografie na plátno, obrátila se vpravo nad sebe- v ten okamžik vznikl tento snímek. Od té doby už se nestalo, aby byla fotografie takto čistá. Na dalších snímcích už je pouze její gestikulace nebo zamyšlený výraz. Na druhou stranu- ta lampička nad ní, na kterou jsem v začátku nadával, vytvořila právě to plastické nasvícení její tváře a vlasů,“ vzpomíná na okolnosti vzniku snímku autor.

Martin Veselý se fotografií živí devět let a práce pro MF Dnes je jeho splněným snem. „I když je tato práce dost časově náročná, není rozhodně stereotypní -nikdy bych už neměnil,“ říká o ní. K jeho dalším vášním patří wakeboarding ,horské kolo,lezení a v zimě snowboarding. Má hlavní motto: Fotograf život žije naplno!

Lovec

Michael Novotný se letos v zimě rozhodl pro svou druhou návštěvu Grónska. „Většinu roku trávím na Islandu a sem je to co by kamenem dohodil. Na rozdíl od předchozí letní cesty, tato proběhla v pravých drsných arktických podmínkách a podstatněji dále za polárním kruhem. Původní plán, tedy vydat se s místními na lov mrožů či narvalů, zhatila letošní tuhá zima. Led byl totiž natolik silný, že prakticky nebylo možné najít přístup k otevřené mořské hladině. Zvolili jsme proto záložní plán a vyrazili lovit tuleně, kteří se dají chytit do sítí nastražených skrz díry vysekané do ledu. V podélných puklinách se za pomoci speciálního náčiní vytvoří otvor, kterým se provlékne zatížená síť. Tuleň plující pod ledem sleduje puklinu s nadějí na průduch, v kterém by se mohl nadechnout a v nepozornosti se do osudné sítě zaplete, což je jeho konec,“ vysvětluje fotograf.

Nominovaná fotografie byla vytvořena právě ve chvíli hledání vhodného místa pro vznik jednoho z těchto otvorů. Lovec se obezřetně rozhlíží, protože velmi častým jevem jsou tu lední medvědi. Proti případnému nebezpečí v ruce pevně svírá svou věrnou družku – kulovnici. Medvědi jsou sice chráněni, ale ne v případech napadení člověka. Výjimečně je povoleno je i lovit (ve velmi omezeném množství pár kusů za rok), což může znít krutě, ale takto prostě Inuité žijí a stejně tak žili po celá staletí a tisíciletí jejich předci. V podmínkách, kde není možné nic vypěstovat, se lov čehokoliv, co se hýbe, stává jedinou možností obživy.

„Je až k neuvěření, jak rozdílným způsobem lidé v těchto odlehlých končinách planety proplouvají svými životy. Zatím téměř nezkažení civilizací, ačkoliv internet a jeho vliv už dorazil i sem, stále si drží své tradice a neopouštějí kořeny. Jakožto pouhý pozorovatel, který v této magické krajině strávil bezvýznamnou dobu, doufám, že život zde poběží tak jako dříve – prostě, jednoduše a přirozeně. Svět potřebuje víc míst, jako je tohle,“ říká autor snímku.      

 

Michael Novotný je mladý fotograf-samouk z podhůří Orlických hor. V roce 2013 v Praze promoval v oboru krajinného inženýrství. Jeho tvorba byla vždy silně ovlivněna přírodou a tento vliv se po environmentálních studiích ještě prohloubil. Krátce po dokončení vysoké školy se odstěhoval na Island, kde dodnes žije a cestuje odtud za fotoprojekty po celém světě. V posledních letech se soustředí na socioenvironmentální dokument se zaměřením na kultury žijící v odehlých koutech naší planety, jejich prostředí a každodenní život.

Výchova k přirozenosti

Fotografka Michaela Škvrňáková zachytila ve své sérii snímků muže a ženy – sedící tak, jak jim to velí ustálená role ve společnosti. Jak se genderové vzorce chování odrážejí v řeči těla žen a mužů? Proč sedíme tak, jak (obvykle) sedíme? Vedou nás k tomu anatomické dispozice? Potřeba vysílat odlišné signály? Výchova? Projekt vznikl ve spolupráci s Michelle Adlerovou, která nabízí paradoxní odpověď: Jsme vychováváni k přirozenosti. Od dětství si zvykáme považovat určité pohyby a postoje za „ženské“, zatímco jiné vnímáme podvědomě jako přirozeně „mužské“. Vzorce chování, které se nám zdají přirozené, jsou nicméně naučené a následně upevněné neustálým opakováním.

red




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země