Jako by tohle životem kypící město sevřené třítisícovými velikány z obou stran mělo dvě tváře. Tu první provází pověst jednoho z nejluxusnějších středisek od Chamonix po Salcburk, kde se pravidelně rekreuje princ Charles a na Světové ekonomické fórum se sem sjíždějí politici z celého světa. Druhá tvář vypadá spíš jako Klosters, horská vesnička spojená s Davosem pupeční šňůrou regionální železnice, kde vám načepují mléko přímo z vemene a věřící svolává k ranní mši kostelní zvon.
Ať už preferujete pětihvězdičkové pohodlí a superluxusní butiky na hlavní třídě se známou kolonádou či dáváte přednost spíš útulným penzionkům pamatujícím vázání typu Kandahar a kotvové vleky, Davos nabízí dost sportovního a kulturního vyžití pro všechny věkové i příjmové kategorie. Pravidelně se tam pořádá hokejový Spenglerův pohár a soutěže v krasobruslení či curlingu, můžete si tu zahrát golf na sněhu a na okolních kopcích je k dispozici hned sedm sáňkařských drah.
Na prvním místě je však lyžování, vždyť právě zde byl roku 1934 uveden do provozu jeden z prvních vleků v Alpách. To už tu místo malé vesnice stál lázeňský komplex na léčení tuberkulózy, kam se hosté sjížděli už od sedmdesátých let předminulého století. Dnes patří Davos spolu se Zermattem a Svatým Mořicem k nejznámějším švýcarským střediskům, čemuž odpovídá i kvalita lyžařského zázemí s více než 250 kilometry tratí v pěti epicentrech, která navzájem propojuje horská železnice provozovaná regionální společností Rhätische Bahn. Nejstarší a zároveň největší oblastí je Parsenn, vypínající se přímo nad Davosem.
Cestu k vrcholu Weissfluhjoch (2662 metrů) můžete absolvovat buď klasickou sedačkovou lanovkou, nebo zmodernizovanou zubačkou Parsennbahn. S Klosters je Parsenn propojen kromě vlaku i visutou kabinou pro stovku lidí, jednou z pěti, které v oblasti fungují. Sedačkové a kabinkové vleky jsou branou do okolních oblastí Pischa, Madrisa a na západní straně Davosu Jacobshorn, kde se jezdí i závody světového poháru a Rinnerhorn.
Pro všechny styly
Hlavní vějíř sjezdovek se rozevírá až nad hranicí lesa, v rozeklatých a širokých skalnatých údolích jako stvořených pro pořádné freeridové řádění. Tak tomu bylo i minulý rok, kdy se na svazích nejvyšší hory Parsennu Weissflughgipfel (2844 metrů) konalo otevřené mistrovství republiky v rámci akce zvané Snowfest. Efektní kličkování mezi skalami a pouštění se vlásenkovitě úzkými průrvami do hrozivě vypadajících strží je možné znásobit v oblasti Pischa, jihovýchodně od Davosu, která se v posledních letech změnila v kontrolovanou freeridovou zónu. Namísto upravených tratí tam čeká na vyznavače sněžného adrenalinu jen volný terén plný prašanových závějí.
Zklamán ale nebude ani ten, kdo upřednostňuje tvrdé, preparované pisty jako stvořené pro široký carvingový oblouk. Široké pláně vhodné pro děti, starší a pokročilé jsou pro změnu hlavně v Parsennu, včetně dvanáct kilometrů dlouhé červené z vrcholu Weissfluhjoch až do Küblis s více než dvoukilometrovým převýšením. Pokud budete mít štěstí, možná vás pustí i na závodní červenou s parametry FIS u lanovky Usser lsch, kde se jezdí světový pohár a kde je možnost využít zdarma testovacího lyžařského centra.
Zklamáni ovšem nebudou ani vyznavači freestylového řádění, jen minulou zimu bylo v celé oblasti pět prvotřídních U ramp a fun či snowparků, osvětlená halfpipe rampa Bogen je dokonce postavená jen pár stovek metrů od centra Davos Platz u paty visuté kabiny Jacobshornbahn, takže efektní skoky a triky bylo možné pozorovat přímo z lehátka na terase vyhlášeného podniku Bogen Plaza.
Polární kruh v Alpách
Na rozdíl od jiných zimních středisek poskytuje Davos širokou škálu kulturního vyžití. Apres-ski čili „zábavu po lyžovačce“ lze zažít v nepřeberném množství podniků, barů i restaurací všech kategorií, ti náročnější mohou vyrazit do divadla nebo na místní hokejový stadion.
Největší atrakce se však kupodivu nachází až vysoko v horách, pod vrcholem Weissfluhjoch. Leží na jeho severní straně a jmenuje se Igloo-Dorf. Jak už název napovídá, ta nenápadně se tvářící hromada sněhu jen pár stovek metrů pod vrcholem se při bližším zkoumání mění v komplex sněžných iglú o různé velikosti propojených navzájem chodbami. Iglú vesničky nabízejí komfort běžného hotelu včetně svatebního apartmá s vířivkou a restaurací osazenou stylově ledovým nábytkem. Princip jejich stavby je jednoduchý - na začátku zimy stačí nafouknout speciální balony různé velikosti a ty zaházet jak umělým, tak posléze i přírodním sněhem.
Když příkrov pořádně ztvrdne, balony se vypustí a zbude originální sněžný hotel, kde se musejí dodělat jen interiéry a místnosti pro jistotu osadit sloupy a nosnými pilíři ze sněhových kvádrů. Noc strávená ve vysokohorské pustině, kde vám společnost dělají jen sloupy lanovek a rozeklané skalní štíty, sice není zrovna levná, ale i tak nocování ve spacácích na lůžku z kožešin, s večeří ve formě tradičního švýcarského fondue v ceně stojí za to. Už proto, že při stavbě každoročně pomáhají Švýcarům i Inuité z daleké Kanady, kteří mají na starost hlavně výzdobu zvířecími kožešinami, takže se člověk cítí tak trochu jako v opravdovém eskymáckém iglú.
Město sněhu zaslíbené
Kde jinde by měl sídlit věhlasný švýcarský Institut pro výzkum sněhu a lavin než právě v Davosu? Výzkum tu má více než šedesátiletou tradici, už v roce 1936 byla na Weissfluhjoch vybudována laboratoř zkoumající vlastnosti sněhu a sněhové pokrývky v jejím přirozeném prostředí. Užitečnost podobné instituce se ukázala hned v zimě roku 1952, kdy si laviny vyžádaly 98 obětí a bylo nutné od teoretického zkoumání přejít k ryze praktickým opatřením. Dnes je hlavní náplní institutu hlavně prevence vzniku lavin.
