nahoru

Czech Press Photo: Umělecké snímky Jidáše, divadla a filmových vrahů Milady Horákové

red12. listopadu 2017 • 14:00
Czech Press Photo: Umělecké snímky Jidáše, divadla a filmových vrahů Milady Horákové
foto: Vojtěch Hurych

Pokračujeme v představování fotografů nominovaných na první cenu v soutěži Czech Press Photo. Tentokrát mají slovo Petr Kleiner, Kevin V. Ton a Vojtěch Hurych, nominovaní v kategorii Umění a kultura. Nezapomeňte také, že můžete dát hlas své nejoblíbenější fotce a pomoci tak vybrat vítěze Ceny čtenářů magazínu Lidé a Země.

„Vodění Jidáše fotografuji již několik let. Je to pro mě jako zjevení z jiné doby, jiné planety. Fascinuje mě ta živá historie, která se opakuje každý rok přibližně od 19. století a stále existuje v nezměněné podobě. Nejzajímavější na ní je, že nejde o uměle udržovanou tradici pro turisty. Místní lidé mají Jidáše jako součást každoroční oslavy jara,“ říká fotograf Petr Kleiner o nominované sérii.

Na Bílou sobotu hned ráno obléknou vybraného chlapce z vesnice do slaměného obleku. Pro něj je to velká pocta a zkouška zároveň. Není úplně snadné projít celou vesnici téměř bez odpočinku na jeden zátah zabalený ve slámě. Za zvuku hrčení řehtaček a koled mladí chlapci obcházejí vesnici a koledují. Ještě několik dní mi pak v uších zní koleda „Ó Jidáši nevěrný, cos to učinil, žes svého mistra Židům prozradil? Za to musíš v pekle hořeti. S Luciperem ďáblem tam přebývati. My školáci chodíme a klekání hrkáme.“

„Miluji tu scénu pro její opravdovost a jedinečnou atmosféru. Mám jen obavu, aby se v chaosu 21. století nerozplynula a nezůstala jen na fotografiích,“ pokračuje autor. Petr Kleiner začal fotografovat na střední škole s vypůjčenou flexaretou od rodičů. Od té doby je fotografie pro něj způsob vnímání světa.  Absolvoval řadu workshopů s předními dokumentaristy z ČR. Největší vliv na jeho tvorbu a směřování měl Jindřich Štreit a Markéta Luskačová. Tihle dva přední fotografové mi ukázali sílu dokumentární fotografie. Kleinerovou doménou jsou fotografie za zákulisí, skrytá dramata, která běží za oponou, pro běžného diváka nedostupná. Petr Kleiner je držitelem titulu AFIAP a také celé řady ocenění na mezinárodních salonech fotografie v mnoha zemích. V roce 2015 vyhrál první a třetí cenu v kategorii sport v soutěži CZECH Press photo.

Fotograf lidí na okraji

Kevin V. Ton zaujal porotu Czech Press Phota svou sérií Direction, která zachycuje vznik stejnojmenného divadelního představení. UKazuje lidi různých životních příběhů a odlišných zaměstnání, kteří se náhodně setkali při lekcích současného tance ve Studiu Nové scény ND.

Kevin V. Ton s fotografií začal už jako dítě a životní nutností se mu stala před více než dvěma dekádami. Při povodních roku 2002 v Karlíně zažil, jako i leckteří další, jaké je to, když během chvíle přijdete o téměř veškeré výsledky své práce. Od prvopočátků se průběžně a stále věnuje pouliční fotografii. Dnes je volným fotografem zaměřeným na humanistickou černobílou dokumentární a reportážní fotografii. Stěžejním fotografickým tématem jsou pro něj lidé na okraji společnosti. V roce 2016 byl za soubor „Na okraji“ nominován na cenu Czech Press Photo v kategorii Problémy dnešní doby. Po léta spolupracuje jako dokumentární fotograf s různými organizacemi pomáhajícími postiženým spoluobčanům, zabývajícími se ochranou zvířat či krajiny. Má za sebou řadu vlastních i skupinových výstav.

Potkal jsem její vrahy

Konec jejího příběhu zná většina z nás. Popravili ji. Neprávem. Bojovala za svobodu vlastní země a přišla o tu vlastní. Nejprve se v odboji postavila německým okupantům, za což jí hrozil trest smrti. Dostala “jen” 8 let. Co nestihli nacisti, dokonali komunisti, vlastní spoluobčané.

Potkal jsem “vrahy” Milady Horákové – takové setkání zachycuje poslední nominovaná série Vojtěcha Hurycha. Soubor fotografií vznikl v průběhu natáčení filmu Milada, který popisuje její životní příběh. Nejde o “ukradené” záběry z filmové kamery, ale nalezené momenty v průběhu natáčení, kdy nebyl zachycen filmový štáb.

„Jako placový fotograf jsem dostal za úkol nafotit dvojí fotky: tzv. fotosky – to jsou fotky, kde není přiznaný filmový štáb a působí, jako kdybyste je vzali z kamery. Dříve se používaly ve vitrínách před vchodem do kina. Dnes slouží k marketingu na Facebooku a webu. Pak jsem fotil štáb a dění na place. Jako bonus pak vznikl nominovaný soubor. Od začátku natáčení mě zajímali příslušníci bezpečnosti – z mého pohledu vrazi Milady Horákové. Ten soubor je úplně na opačném pólu toho, jak jsem zvyklý fotit – využívat humor a lidské tváře,“ říká o své nominované sérii Vojtěch Hurych. Rodák z Litomyšle vystudoval Mendelovu univerzitu, obor krajinné inženýrství. Fotografie je pro Hurycha nejen řemeslem ale současně i formou seberealizace. Fotografem na volné je posledních šest let. Věnuje se především svatební fotografii, ve které se snaží vyhýbat „kýčovinám“ a naopak zachycovat příběh. Dále působí jako fotograf na filmovém place a poslední dva roky se věnuje volné tvorbě – zejména černobílé reportáži a dokumentu. Minulý rok získal dvě ocenění v Czech Press Photo (nominace v kategorii Umění a kultura – série a vítěz v kategorii Umění a kultura – single).

 

red




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země