Retro dovolená

Retro dovolená Zdroj: Profimedia.cz

Bulharsko
Jugoslávie
NDR
NDR
Balaton
11
Fotogalerie

Retro dovolená: Kam jsme jezdili za totáče a co si tam lze užít dnes?

Kam jsme mohli za totáče? Se zavařeným vepřovým do Jugošky, k Balatonu nebo Rumunska. Dříve pro nás tahle místa byla z nouze ctnost, a po revoluci v roce 1989 dokonce opovrženíhodná nuda. Ale! Retro je v módě a nostalgie nás znovu vede na bulharské pláže nebo ke studenému moři do Německa. A vůbec to tu není špatné!

Bulharsko – socialistický adrenalin ve vlnách

Zahraniční dovolená a k tomu ještě letecky byla pro většinu lidí za socialismu tak vzácná jako dneska pro běžného smrtelníka cesta na Antarktidu. Kdo nasedl do letounu TU-154 a vydal se válet na Zlaté písky nebo Slunečné pobřeží, byl pro ostatní lidi v dosahu padesáti kilometrů ještě dlouho king. Všichni ostatní totiž jezdili hezky natěžko dýchavičným trabantem nebo wartburgem. I když to v Bulharsku nebylo s hygienou nijak slavné, lidé se tu vždy dožívali vysokého věku. Možná proto, že každodenně konzumují jogurty se živými kulturami, které objevili. Dnes obliba dovolené na plážích Černého moře opět stoupá. Nejen kvůli příznivým cenám, ale i díky potápění, za kterým se jinak jezdí na slavnější a dražší místa. Vraky vojenských plachetních lodí lemují celé bulharské pobřeží.

Potápěčské centrum v Nesebaru

Jugoslávie – pozitiva a sociální jistoty

Jadran Čechům vždy voněl tak trochu zápaďácky. Byl pomyslnou cestovatelskou metou a zároveň skulinou, kudy se z totality prchalo autobusem MHD přes Vídeň pryč. Proto bylo už malým vítězstvím získat výjezdní doložku. Oblíbený byl i směnný obchod, který tu kvetl. Jugoslávci například milovali české ručníky a měnili je za olivový olej nebo Podravku. Lidé si za dináry kupovali zlato či koňak a pak je pašovali přes hranice v podprsence nebo v rezervě auta. Kdo neskončil na Makarské, mířil třeba na Hvar či na Korčulu. Dnes ale lidé objevují i další ráje, jako je třeba Šoltu, Vis nebo Lastovo. Ostrov Lastovo je druhé místo na světě, které nejméně znečišťuje světelný smog.

Ubytování na Lastovu

Na naháče do NDR

Teplota vody sice v Baltu jen málokdy přesáhla dvacet stupňů, přesto se na podnikové rekreace od ROH stály fronty. Na větrných písečných plážích se našincům rozšířily zorničky jako málokde. Nudistické koupání bylo totiž u východních Němců velmi oblíbené. Dnes Rujana rozhodně nepatří k levným letoviskům, přesto sem míří davy. Především ti, kteří se rádi prohánějí po vodní hladině. Kiteboarding je tady přímo vyhlášený. Vzduchem stále jako za starých časů voní smažené rybí pochoutky a pláže zdobí pověstné proutěné plážové koše. Raritou je také prosklená svatební síň, která vyrostla uprostřed písečných dun a připomíná vesmírnou loď mimozemské civilizace.

Kiteboarding kurzy

Balaton – po kolena v moři

Náhražka moře a závan západního světa byly hlavní taháky, za nimiž se do Maďarska jezdilo. Zatímco Češi na dece hráli Dostihy a sázky, maďarské děti mastily Gazdálkodj okosan, hru na způsob kapitalistických Monopolů, a svačily langoše. Dnes je všechno jinak. Pláže jsou upravené, čistotu vody přísně hlídá německý autoklub ADAC a severní pobřeží připomíná anglický trávník. Kdo si chce rozumně zaplavat, míří sem. V této části má jezero přijatelnou hloubku i pro urostlého chlapa. Kraj je oblíbený i díky malebným vinařským vesničkám se sklípky. Jižní část, hlavně okolí Balatonföldváru, je vyhlášená mělkým dnem. Svou atmosférou by se však dala přirovnat k Azurovému pobřeží na Francouzské riviéře.

Badacsony – skvělá kombinace dovolené u vody a aktivního poznávání

Artěk – sen dětí z východního bloku

Dříve tábor na Krymu pro vzorné pionýry, dnes EduCamp pro šikovné děti. Oficiální název zní Mezinárodní středisko pro bezplatné vzdělávání dětí. Jeho území je větší než Monako a je plně pod kontrolou Moskvy, která do přestavby věnovala více než dvacet miliard rublů. Děti zde získávají pobyty za úspěchy v oblasti vzdělávání, sportu a umění. Zatímco dříve se jim tu vtloukaly do hlavy zásady socialistické soudržnosti, dnes zde studenti pracují v moderních vědeckých laboratořích a účastní se tvůrčích kurzů. Za devadesátiletou historii prošlo táborem více než milion pionýrů v typické bílé košili s rudým šátkem. Stejnokroje tu ale ani v současné době zcela nevymizely. Každý z devíti samostatných táborů má vlastní uniformu se symboly tábora. Pokud dítě po celý den poslušně využívá všech prvků uniformy, je na konci dne odměněno malým dárkem symbolizujícím Artěk.

Artěk

Polsko – k moři pouze na pozvání

Ten, kdo už za socialismu měl houževnatější povahu, toužil po moři, ale nechtěl trávit dovolenou v obležení cizích těl, vydal se na poloostrov Hel. Našel tu téměř opuštěné pláže, duny zlatého písku a borový les kolem dokola. Oblíbená sem byla jízda vlakem přes noc. V sedm večer jste vyjeli a oběd už jste si dávali na Helské kose. Bývalo tu tak levně, že jste nemuseli ani vařit. Abyste se sem dostali, museli jste si zajistit od někoho pozvání. Dnes jsou ceny sice o poznání vyšší, ale příroda je tu stále krásná. Úchvatné jsou především místní cyklostezky. Za návštěvu stojí i záchranná stanice pro tuleně.

Záchranná stanice tuleňů na Helu

Česko – lážo plážo u jezera

Zvedněte ruku, kdo alespoň jednou za život nestrávil kus prázdnin na Máchově jezeře. Stan, do kterého zatéká, ešus a tranzistorák na max. Přes den stavění hradů na písečné pláži, která praskala ve švech, a večer společné opékání buřtů. Ani dnes se u Máchova jezera rozhodně nudit nebudete. Okolí je kompletně zrekonstruované. Dolní partie si můžete protáhnout na kole nebo brázdit jezero na šlapadle. Kdo chce něco extra, může si půjčit katamarán. Příznivci beach volejbalu tu každoročně pořádají jeden ze svých největších turnajů. Ke šťastné dovolené jistě přispěje i procházka po naučné stezce kolem Blaťáku. Právě sem totiž autor legendárního časopisu Čtyřlístek zasadil příběhy Fifinky, Bobíka, Myšpulína a Pindi.

Muzeum Čtyřlístek

Rumunsko – evropská divočina

Tři dny trvající cesta po střechu naloženým autem do rumunské divočiny bývala pro všechny otrlé cestovatele stejně ďábelská jako legenda o Drákulovi. Panenská příroda a pomalý způsob života sem ale dnes stejně jako před třiceti lety lákají nadšené dobrodruhy. Pár dní u moře a pak hurá do hor. Cestou se asi svezete na vozech tažených koňmi, které tu stále jsou typickým způsobem dopravy. Ani setkání s medvědem tu není nemožné. Žije tady totiž největší populace medvědů hnědých v Evropě. Vodní plochy národních parků zdobí hejna více než tří set druhů ptáků. Není divu, že jsou přirovnávány k deltě Okavanga v Botswaně. Za nejkrásnější přírodní památku Karpat se považuje národní park Piatra Craiului. Kromě typických soutěsek a ledovcových jezer tu nesmíte zapomenout navštívit Drákulův hrad Bran.

Národní park Piatra Craiului