nahoru

Ostrov plný kouzelníků a voodoo. To je Siquijor, magický ostrov v srdci Filipín

Klára Nekvindová15. prosince 2017 • 10:00
Ostrov plný kouzelníků a voodoo. To je Siquijor, magický ostrov v srdci Filipín
foto: Profimedia.cz

Filipínci věří, že je to voodoo ostrov, a bojí se na něj jezdit. Ať jsou to mladí, vysokoškolsky vzdělaní lidé pracující v centru Manily, řidiči tricyklů, nebo provozovatelé restaurací a resortů, většina má jasno. S tajemnými silami a místními čaroději na ostrově není radno si zahrávat.

Španělé ho pojmenovali Isla del Fuego, ostrov Ohně, protože v noci z dálky vypadá, jako by hořel. Teorie, proč tomu tak je, se různí. Někdo tvrdí, že je na ostrově velké množství světlušek, jiní zas, že to místní čarodějnice a černokněžníci vaří své lektvary. Cestovatelé ostrov vyhledávají čím dál tím častěji pro jeho poklidnou atmosféru, bílé pláže, podmořské rezervace – a tajemnou auru, kterou je opředen.

Démoni ostrova

Pokud vás zajímají léčitelé, mágové ovládající síly dobré i zlé, posvátná a strašidelná místa, čarovné předměty či prahnete po kouzelném lektvaru, těžko na Filipínách najdete příhodnější místo. Na malém ostrově, který na skútru objedete za dvě hodinky, to vše naleznete. Musíte si ovšem dávat pozor na stvoření, která zde mají své působiště. Na ostrově se pohybují duchové, sirény a elfové, kterým se říká „engkanto“. Jsou to bytosti beroucí na sebe různé podoby a mohou stát na straně dobra i zla. Mohou na vás tedy seslat jak zdraví a bohatství, tak nemoc a smůlu. Rádi sledují cestovatele, kteří se pohybují po pralese, a unášejí je, čemuž se dá předejít nošením amuletů.

Kapre a Agta žijí v posvátném stromě „balete tree“. Jedná se o filipínskou odrůdu fíkovníku a podle filipínské mytologie bývá domovem mytických a strašidelných bytostí. Kapre i Agta na sebe nejčastěji berou podobu černého muže, který má nohy dlouhé jako kmen stromu a oči velké jako talíře. Sedí na stromě a krátí si dlouhou chvíli kouřením doutníku. Siquijorský posvátný strom zde roste údajně přes čtyři sta let. Je stále živý, nejspíše díky tomu, že přímo zpod stromu vyvěrá pramen, a je to jedno z míst, kde údajně probíhají čarodějnické rituály. Ačkoli je na strom s jeho šlahouny impozantní pohled, místo trochu ztratilo na své magičnosti tím, že pramen místní ohradili betonovou zídkou a do vzniklé tůně nasadili garra rufa rybky. U siquijorského posvátného stromu se s oblibou natáčejí filipínské horory.

Engkanto, Kapre a Agta jsou milými společníky oproti nejděsivější bytosti, kterou na Filipínách můžete potkat. Ta se neomezuje pouze na Siquijor, ale vyskytuje se v celém Visayském souostroví, na částech ostrova Mindanao a na jižním Luzonu. Aswang je něco mezi naším upírem, ghúlem a černokněžníkem. Je obzvláště zákeřný, protože ve dne vypadá jako člověk, může to být třeba i váš soused. V noci se živí mrtvolami, nenarozenými dětmi, které pomocí dlouhého sosáku vysaje přímo z matčina lůna, případně malými dětmi. Dobrá zpráva je, že pokud máte Aswanga za souseda, jste paradoxně chráněni, protože se bude vydávat na lov do vzdálených míst, abyste ho nezačali podezírat. Pokud byste přece jen podezření pojali, podívejte se mu ve dne zblízka do očí. Když se v odrazu jeho krví podlitých očích uvidíte vzhůru nohama, máte co do činění s tímto démonem. Když v minulosti místní měli podezření, že se v jejich vesnici démon nachází, zabili ho.

Poprvé u čaroděje

Hrozba siquijorských monster nám může připadat poměrně zábavná, jinak je tomu ale se siquijorskými léčiteli. Oficiálně na ostrově působí pouze léčitelé zabývající se bílou magií, kteří se vám budou snažit pomoci, ať už lektvary, dotykem, nebo pomocí metody „bolo-bolo“. Nicméně Filipínci mají strach na ostrov jezdit právě kvůli druhé skupině čarodějů, kteří si zahrávají s temnými silami a mohou na vás seslat kletbu.

Mě za léčiteli vedla spíše zvědavost než víra, že mi pomohou. Po konzultaci s internetem, tištěnými průvodci a obyvateli Siquijoru jsem se vypravila do vesnice San Antonio v kopcích ve vnitrozemí ostrova. Údajně by se to v ní léčiteli mělo doslova hemžit. Očekávala jsem, že všude budou stánky s čarovnými předměty a léčitelé budou čekat na turisty, kteří si načetli ty stejné rady, ale podle pohledů místních tam cizinec zabloudí jen zřídka. Poprosila jsem radu starších, která si na návsi dopřávala snídani, jestli by mi nějakého léčitele poradili. S typickou filipínskou vstřícností a ochotou mě k jednomu zavedli.

Pan léčitel byl muž okolo sedmdesátky a působil značně nejistě. Zeptal se mě, co mě trápí, což mě zarazilo, protože jsem čekala, že právě to se od něj dozvím. Poprosila jsem ho tedy o diagnostiku, léčitel mi nahmatal puls, řekl, že jsem v pořádku, a to bylo vše. První setkání s léčiteli mě tedy vyloženě zklamalo, ale alespoň za to nic nechtěl. Jedna z rad, co jsem na cestu dostala, totiž byla, že opravdový léčitel za své služby nebude chtít zaplatit.

Léčba sklenicí vody

Vydala jsem se tedy zpět na pobřeží, do vesnice Bituag, kde jsem měla dohodnuté sezení u léčitelky Genelau. Mladá paní odhadem okolo třicítky léčí pomocí metody „bolo-bolo“, kdy se do sklenice s vodou vhodí léčivý kámen, který začne vodu barvit do černa v okamžiku, kdy narazí na místo v těle, které není v pořádku. I paní Genelau se mě nejdříve zeptala, jaký problém mě za ní přivádí. Vzhledem k tomu, že to byl již čtvrtý den v kuse, co jsem na skútru brázdila filipínské silnice, nechala jsem si léčit záda. Genelau vzala sklenici s kamenem a čistou vodou, do úst si dala slánku, začala mi sklenicí jezdit po zádech a přitom foukala slámkou vzduch do vody ve sklenici.

Po pár minutách mi ukázala vodu ve sklenici, ve které bylo trochu zvířeného prachu. Tento proces zopakovala třikrát a počtvrté mi řekla, že kámen z mých zad vytáhl špatnou energii a nyní jsou v pořádku. Kámen prý pochází z nedaleké zátoky a ona jej dostala od svého dědečka, který byl významný a vyhledávaný léčitel. Když umíral, vyvolil si ji jako jedinou z rodiny za svoji nástupkyni a zasvětil ji do tajů léčitelství a bílé magie. Během Svatého týdne se Genelau společně s dalšími léčiteli vydává do hor ve vnitrozemí sbírat bylinky na lektvary, z nichž nejpopulárnější jsou nápoje lásky. Bohužel mi nemohla žádný ukázat, protože je všechny dávno skoupili turisté z Číny. Prý od ní spousta lidí chtělo zázračný kámen koupit, ale ten nikdy neprodá, protože je jediný svého druhu.

Genelau je jedna z mála mladých lidí, kteří se léčitelským schopnostem od svých předků učí. Mladým Siquijorčanům přijde šamanské počínání jejich blízkých spíše k smíchu, a tak léčitelé pomalu vymírají. Samotný proces léčení byl příjemný, v podstatě se jednalo o masáž, navíc skleničkou, která díky ledové vodě příjemně chladila, takže v tu chvíli se mi opravdu od bolesti zad ulevilo. Bohužel úleva netrvala dlouho, přesněji do téhož večera, kdy moje záda začala protestovat po dalších sto kilometrech na skútru.

Pokud na ostrově šamani zahrávající si s černou magií skutečně působí, já jsem na ně nenarazila. U vodopádů Lugnason jsem natrefila na stánek, ve kterém umělec z přilehlé vesnice prodával magické předměty. Prodával sošky Bulul, typické pro kmen Ifugao, které jsou určeny k ochraně rýžových políček. Je třeba s nimi zacházet nanejvýš opatrně, aby se neurazily duše předků, které do nich vstoupily. Během setby jsou v rámci rituálu potřísněny prasečí nebo kuřecí krví a postupně tím získávají tmavší barvu. Dneska už jsou sošky Bulul nicméně vyřezávány především pro turisty. Dále se ve stánku daly koupit různé lektvary a panenky voodoo, což svádí k myšlence, že na té černé magii přeci jen bude zrnko pravdy.

Zatím klid a pohoda

Ať už na magii a schopnosti léčitelů věříte, nebo ne, rozhodně si ostrov nenechte ujít. Stále patří k místům, kde není cizinec vnímán jako obří peněženka, a vstupy, pokud už jsou někde placené, nepřesahují patnáct korun. Doprava na ostrově je minimální, takže si ho můžete v klidu projet na skútru, aniž byste se museli obávat, že vás nějaký rozvášněný řidič tricyklu smete z cesty. Kromě pozorování fascinujícího podmořského světa můžete relaxovat na téměř opuštěných plážích, vykoupat se v některém z vodopádů nebo se kochat džunglí ve vnitrozemí. S návštěvou ale příliš neotálejte, ostrov se pomalu, ale jistě dostává do podvědomí cestovatelů, na plážích rostou nové resorty a nezbývá než doufat, že ho časem turisté o jeho magické kouzlo zcela nepřipraví.

Nepomáhá tomu ani filipínská vláda, která se snaží přesvědčit své občany, že žádná magie se na ostrově neprovozuje a mohou na něj jezdit bez obav, že je někdo uhrane. Na druhou stranu obyvatelé Siquijoru turistický ruch nadšeně vítají, protože jim svítá na lepší časy. Většina mladých lidí, se kterými se na ostrově dám do řeči, není se svým životem na ostrově spokojená. Často jsou nuceni svoji situaci řešit tak, že za prací odcházejí do Manily, kde v příšerných podmínkách pracují za minimální mzdu, některé mladé dívky se uchylují k tomu, že tráví večery s postaršími cizinci. Bylo by krásné, kdyby se situaci podařilo vybalancovat tak, aby obyvatelé ostrova měli dostatek pracovních příležitostí, ale zároveň si z něho nevytvořili druhý Boracay nebo Alona Beach. Kdo ví, třeba jim s tím pomohou místní šamani.


Jak za démony a šamany

  • Na Siquijor se dostanete z města Dumaguete na vedlejším ostrově Negros loděmi společnosti OceanJet (cesta asi 45 minut) nebo loděmi menších společností (cesta asi 90 minut).
  • Do Dumaguete létá několikrát denně z Manily a Cebu filipínská low-cost společnost Cebu Pacific.
  • Severní strana ostrova je méně navštěvovaná, ale několik resortů na ní najdete. Já jsem za 1600 PHP/noc byla ubytovaná v resortíku Casa de la Playa v chatce přímo na pláži.
  • Nejvíce resortů je okolo města San Juan. Pokoj pro dva najdete již od 500 PHP, od 1000 PHP najdete poměrně slušný pokoj, a pokud si chcete dopřát luxusní zážitek, zavítejte do Coco Grove. Ceny pokojů a chatek zde začínají na 3500 PHP/noc, k resortu patří několik bazénů, restaurací a především korálový útes. Okolo San Juanu máte také více možností, kam vyrazit večer za zábavou. Rozhodně navštivte Baha Bar, kde si můžete u nejlepších míchaných drinků na ostrově vychutnat dobrou večeři a setkat se s dalšími cestovateli.
  • Ostrov nejlépe poznáte na skútru. Ten vám zde půjčí v každém resortu, ceny se pohybují mezi 300–500 PHP/den.
  • Vstupné je na ostrově symbolické, v řádu desítek korun, za poplatek za šnorchlování počítejte okolo 100 PHP.

Tip autorky

Místní vám budou doporučovat pláž Salagdoong, která naplňuje to, co Filipínci od pláže očekávají. Hodně smaženého jídla a karaoke. Rozhodně je to zajímavá podívaná, ale klid a samotu naleznete na nedaleké pláži Kagusuan. Počítejte s tím, že vás z pláže po půl čtvrté odpoledne přijde kvůli přílivu vyhnat místní pobřežní stráž.

Na ostrově se nachází několik vodopádů, ve kterých se můžete vykoupat. Nejznámější jsou Cambugahay Falls, kousek za městečkem Lazi, ve kterém stojí jeden z největších koloniálních klášterů na Filipínách San Isidro.

Nevynechejte nedaleký ostrov Apo, u kterého můžete šnorchlovat, případně se potápět, s mořskými želvami.

Klára Nekvindová




Starší články Lidé a Země