nahoru

Chcete prožít skvělé léto? Zkuste dovolenou u našich sousedů na Slovensku

Tomáš Hulík20. dubna 2018 • 07:20
Chcete prožít skvělé léto? Zkuste dovolenou u našich sousedů na Slovensku
foto: Tomáš Hulík

Jsme zvyklí jezdit do Tater či termálních lázní, ochutnali jsme halušky a borovičku. Myslíme si, že Slovensko dobře známe. Je to tak opravdu? Ukážeme vám nejkrásnější místa země, dnes už cizího státu, kde se stále můžete cítit jako doma. Tahle malá krajina vás dostane do kolen svou nádherou a rozmanitostí.

Nedaleko centra Bratislavy, nad soutokem řek Moravy a Dunaje, se na mohutné ostrožně tyčí hrad Děvín. Podle mého otce byla prý za dob tuhého komunismu na hradě přístupná chodba vedoucí k oknu, ze kterého bylo možné vidět až za železnou oponu, do Rakouska. Dnes se tu můžete vydat po cyklotrase Cesta železné opony, podél bývalých minových polí a imaginárních drátů. Tenkrát jimi vedl elektrický proud a ten vzal život mnoha lidem, které nyní připomíná památník pod hradem.

Plnými doušky si tu užijete nádhernou přírodu, která se zde paradoxně zachovala díky ostnatým drátům. Po pár kilometrech podél řeky Moravy na levé straně a s Děvínskou Kobylou po pravé straně se dostanete k cyklomostu Slobody, který vede do Rakouska. (Na jméno mostu bylo kdysi vypsáno všelidové hlasování, ovšem zvítězilo pojmenování most Chucka Norrise…) Více nejen o názvu mostu vám povědí v nedaleké hospodě Vita Bar Sandberg pod korunami stromů.

Slovenské Serengeti

Po dobrém pivku bude nejlepší připravit si dalekohledy, pořádně šlápnout do pedálů a objevit „slovenské Serengeti“: Děvínské jezero, tedy mrtvé rameno řeky Moravy. Když začne na jaře tát sníh v Alpách, řeka Dunaj se rozvodní a její vliv je poznat i na patnáct kilometrů vzdáleném Děvínském jezeře. Louky se postupně zaplavují a vzniká jedno obrovské jezero.

Bohužel ne všechna zvířata zde žijící jsou nadšená. Jeleni, srnky či divočáci musejí přeplavat velké vzdálenosti na hráz nebo vyvýšená místa, bobři si nastavují hráze nebo zkrátka „zahnízdí“ na stromě. Nejlépe je na tom orel královský či orel mořský. Když voda opadne, zaplavené louky se stanou rájem pro vodní ptactvo. Volavky a čápi sbírají na lukách živočichy, kteří nestačili utéci před záplavou.

Město zlata a stříbra

Slovensko ve středověku patřilo k největším producentům zlata, stříbra a mědi na světě. Velké množství drahých kovů produkovala Banská Štiavnica, zapsaná na Seznamu světového dědictví UNESCO. Návštěvník, který do města vstoupí, má pocit, jako by se vrátil v čase. Úzké uličky, dlažební kostky a staré měšťanské domy vpodvečer vytvářejí magickou atmosféru. Do Štiavnice se dnes vrací umělecký život i gastronomické zážitky. Na hlavní ulici najdete stylovou kavárnu Divná pani s milou obsluhou a domácími koláčky. Na dobrou večeři si můžete zajít do Pivovaru ERB, kde vaří výjimečné ležáky, skvělou tmavou třináctku a osmnáctistupňový Braxatoris. Pokračují tak v tradici devíti pivovarů, které vlastnili především majitelé dolů.

Skvělá atmosféra panuje ve městě během zářijového Salamandrového průvodu, kdy se připomínají hornické tradice. Unikátní je i štiavnická Kalvárie – 22 staveb, které připomínají ukřižování Ježíše Krista. Po roce 1989 byla velmi zdevastována, naštěstí se posléze začalo s opravami a ochranou památky. Banská Štiavnica je zatím určitě málo objeveným architektonickým skvostem, ale i smutně zapomenutým střediskem technického pokroku. Asi nejvýznamnější jsou tajchy: speciální vodní nádrže. Šedesát tajchů vyřešilo „energetickou krizi“, když koňská a lidská síla nestíhala odčerpávat spodní vodu z dolů. Ale Banská Štiavnica se může pyšnit i jinými prvenstvími: nejstarší důlní akademie v Evropě z roku 1762, použití střelného prachu na podzemní těžbu v roce 1627, první parní stroj na odčerpávání vody z dolů. Jedinečným zážitkem je prohlídka dolů v důlním muzeu. Vybaví vás přilbou, lampou i pláštěm a podniknete výpravu do podzemí.

Hrad pána Slovenska

Největší ikonou kouzelného regionu Oravy je Oravský hrad. Majestátně se tyčí na štíhlé skále nad řekou Oravou a obcí Oravský podzámok. Zdoláním mnoha schodů pokoříte horní hrad, tedy obrannou citadelu, nejstarší část hradu z 13. století. Pod citadelou je střední hrad (Korvínův palác, palác Jána z Dubcova a obytná věž).

Dolní palác tvoří zejména Turzovský palác, sídlo nejznámějšího vlastníka hradu Juraje Turza, který měl co do činění i s Alžbětou Bathory z Čachtického hradu. Na hradě plném tajemných zákoutí se točil černobílý film Upír Nosferatu z roku 1922, později snímky Dračí srdce 2, Král Drozdí brada nebo Král sokolů.

Horský ráj pro Čechy

Vysoké Tatry – kdo z Čechů tu nebyl?! Dvacet pět štítů tu má více než 2500 m n. m., tyčí se zde i nejvyšší hora celých Karpat: Gerlachovský štít (2655 m). Můžete si ho krásně vychutnat z observatoře na Lomnickém štítě, kam se dostanete pěšky s horským průvodcem nebo lanovkou ze Skalnatého plesa. Na Lomnickém štítě (2. nejvyšší hora, 2634 m) můžete dokonce i přespat. Jsou tu dva pokoje, které je ale nutné zarezervovat s dostatečným předstihem. Zážitek z ticha, který se rozhostí po odchodu turistů poslední lanovkou, je neskutečný… Noční oblohu a světélka měst pod vámi umocní exkluzivní večeře o několika chodech.

Nevynechal bych ani přenocování na některé z tatranských vysokohorských chat. Určitě tam ochutnejte „parené buchty“, vlastně kynuté ovocné knedlíky. Mou nejoblíbenější je nejvýše položená Chata pod Rysy ve výšce 2250 m n. m. Odtud se dá vystoupat i na „hraniční přechod“ do Polska na vrcholu Rysů (2503 m n. m.). Vystoupal sem v roce 1913 i Lenin a u chaty zde po něm můžete najít rudé stopy! Pravda, jen namalované barvou, ale jsou tu. A ještě pikantní drobnost: výhled z latríny na Chatě pod Rysy určitě stojí za to. Nebudete chtít odejít…

Pokud se dostanete až do osady Tatranské Kotliny, můžete se podívat do Belianské jeskyně nebo se vydat na krásnou túru kolem dvou tatranských chat. Dolinou sedmi pramenů se dostanete na chatu Plesnivec. Přes Belianské Tatry vyjdete na Velké bílé pleso. Tady kvůli výhledu určitě vystoupejte do Kopského sedla, kde budete mít jako na dlani nejen Belianské Tatry, ale i panorama Vysokých Tater ve společnosti kamzíků. Z Velkého bílého plesa dojdete na velmi známou a navštěvovanou Brnčálku, tedy chatu u Zeleného plesa, která nabízí možnost přenocování a občerstvení s příjemnými lidmi okolo chataře Tomáše.

Létající Cyprián a Dunajec

Mé nejoblíbenější místo na Slovensku je Zamaguří. Drsný a nehostinný kraj s jedinečnou lidovou architekturou, třeba v rázovité vesničce Osturňa. Ale většinou mým cílem bývá Červený klášter, založený ve 14. století kartuziány. Přebýval tu mnich Cyprián, jakýsi slovenský Leonardo da Vinci. V 18. století sestavil slavný Cypriánův herbář, kde na 97 stránkách vylisoval 283 rostlin z okolí. Legenda praví, že si mnich dokonce vyrobil křídla a vzlétával z vrcholu Tří korun, symbolu Pieninského národního parku.

Asi nejkrásnější atrakcí jsou tu tradiční dřevěné vory. Desetikilometrové splutí Dunajce s okouzlující scenerií vysokých útesů trvá zhruba hodinu, podle výšky vodní hladiny. Voraři vám během plavby ukážou veškerá zajímavá zákoutí a místa a povypráví zdejší pověsti, ukážou Jánošíkův skok a zazpívají goralskou písničku. Splav končí v Lesnici. Doporučuji dát si v chatě Plesnivec vynikajícího uzeného pstruha. Můžete se turistickým chodníkem vrátit do Červeného kláštera. To, co jste předtím viděli z voru, si nyní můžete vychutnat při túře. Uvidíte bobry, možná i vydry, určitě volavky či blankytného ledňáčka.

Vlčí hory a hvězdná obloha

Dřevěné kostelíky na východním Slovensku působí doslova magickým dojmem. Většinou se stavěly na vyvýšených místech bez pomoci jediného hřebíku. Každý je jedinečný a svérázný něčím jiným. Společný mají jen interiér rozdělený na předsíň nazývanou babinec, chrámovou loď a svatyni. Působivý ikonostas, stěna oddělující kněžiště od lodi kostela, je většinou vyzdoben v barokním či rokokovém stylu.

Nejstarší gotické dřevěné kostely leží v Hervartově u Bardějova a v Trdošíně na Oravě. Evangelické nalezneme v Leštinách na Oravě, Hornseku u Banské Bystrice a Kežmarku na Spiši (konec 17. století). Nejvíce jich však najdeme v okolí Bardějova, Sniny a Ubľy. Z Ubľy směrem na jih postupně objevíme kostelíky ve Šmigovci, Hrabové Roztoce, Inovci a Ruské Bystré, který je s dalšími sedmi zapsán na Seznamu kulturního dědictví UNESCO. Pro jeho prohlídku se musíte domluvit s osobou, která má od kostela klíče. Kontakt je většinou napsán na dveřích kostela. V Ruské Bystré vám kostel otevře nejspíš starosta.

Za dalšími kostelíky pojedeme na východ, do krásných dolin Bukovských vrchů národního parku Poloniny. Procházíme postupně Jalovou, Topoľu, Ruský Potok, Uličské Krivé či Novou Sedlici, nejvýchodnější vesnici na Slovensku. Na vrchu Kremenec se ocitneme na pomezí tří států: Slovenska, Polska a Ukrajiny. Zde doporučuji navštívit i původní karpatský prales Stužica. Rostou tu hlavně buky a obrovské majestátní jedle. I díky rezervaci Stužica či Hevešová, Rožok a Vihorlatský prales byla tato území vyhlášená za lokalitu na Seznamu přírodního dědictví UNESCO. Na mapách z 16. století je toto území nazývané jako Vlčí hory, ale dobrou noc vám tu dávají nejen vlci, ale i medvědi, rysi či majestátní zubři. Vrátili se sem v roce 2005 a stádo má dnes více než 20 jedinců.

Nádherná je na Poloninách noční obloha, a to díky minimálnímu světelnému znečištění. Navštivte observatoř na Kolonickém sedle každou první neděli v měsíci.

„Bačovanie“ a salaš

Na Slovensku se rozhodně zajděte podívat do tradiční salaše. Určitě uslyšíte klasické „horééé“, pokřik pastevců na ovce, aby se přesunuly do budky, v níž budou podojené. Nejdřív vás přivítají psi. Štěkají ostošest a upozorňují baču na „vetřelce“. „Chceš ho sníst?“ křičí bača na psa a pokračuje v dojení. Bohužel toto řemeslo a salaše postupně mizí ze slovenské krajiny, ale třeba na Liptově v podhůří Tater stále hospodaří pár salaší. Doporučil bych návštěvu Kokavské salaše na Podbanském. Musíte být trpěliví, bačové mají hodně práce a je dobré počkat, dokud se vás sami nezeptají, zda si nedáte žinčicu (nápoj z ovčího mléka podobný kefíru) a hrudku ovčího sýra. Pak vám povyprávějí o peripetiích života na salaši, o návštěvách vlků a podobných dramatech. Zajděte třeba za bačou Imrem na salaš u Jakubovan, nedaleko Liptovského Mikuláše. Dozvíte se, že v okolí je třeba si dávat pozor nejen na vlky a medvědy, ale i na zrychlený krok po žinčici…

Když brynza, tak halušky! Skvělým místem, kde lze ochutnat nejen je, ale i jiné speciality z ovčího mléka, je salaš Krajinka nedaleko Ružomberka. Nachází se v prostorách maštale, takže přes velkou skleněnou stěnu můžete pozorovat život ovcí.

Slavnosti trdelníku

Ale zpět směrem k domovu. Poblíž hranice s ČR stojí Holíčský zámek, sídlo Marie Terezie. Její manžel František Lotrinský tu vybudoval keramickou manufakturu a velký hřebčín, který se v současnosti obnovuje. Rozsáhlé holíčské panství s barokní parkovou úpravou sahá až k vesničce Kopčany, kde najdeme výjimečnou stavbu: kostelík svaté Margity Antiochijské, jedinou původně velkomoravskou stavbu. Stavba souvisela patrně s velkomoravským hradištěm v nedalekých Mikulčicích.

Přišel čas na dobrý dezert a červené víno. Vydáme se tedy do Skalice, na slavný skalický trdelník. Vyrábí se z kynutého těsta, obaluje se v drcených ořeších a peče se na otevřeném ohni. Má i svůj vlastní festival – Trdlofest. Ve Skalici ochutnejte i Skalický rubín, zdejší červené víno s jemnou skořicovou vůní. K trdelníku je ideální, ale chutnat bude i s tmavým masem. Po takové svačince snadno vyběhnete na kopec k Rotundě svatého Jiří. A na náměstí si prohlédněte kulturní dům zajímavý barevností a výraznou secesní markýzou, který projektoval významný slovenský architekt Dušan Jurkovič.

Na zdravie!

Mezi obcemi Malá Tŕňa a Černochov se z vyhlídky ve tvaru sudu rozhlédnete po okolních vinicích. Jste ve slavné vinařské oblasti Tokaj. Specifické mikroklima a geografické podmínky vytvářejí perfektní souhru pro vznik plísně Botrytis cinerea. Ta vysává z bobulí vlhkost a v nich se koncentrují chutě a aroma. Hlavní odrůdy tokajského vína jsou Furmint, který doslova miluje plíseň, Lipovina bohatá na aroma a kořenitý a voňavý Muškát žlutý. Víno zraje minimálně dva roky, z toho jeden rok ve dřevěných sudech. Najdete tu spoustu historických tufových sklepů, v nichž jste na správném místě pro degustaci tohoto královského moku. Určitě zajděte do Malé a Veľké Tŕne a Viniček. Náročný program degustace doporučuji absolvovat v Chateau Viničky, Tokaj & Co., u Tokaj Macik Winery, a nezapomeňte pevným krokem přijít i ke J & J Ostrožovič. Na zdravie, priatelia!


Očima autora

Osobně mám rád toulky Oravou. Příroda a vyhlídky jsou tu neskutečné. Na jedné straně máte celý hřeben Malé Fatry jako na dlani a na druhé straně se vypínají Západní Tatry. V Zuberci doporučuji dát si v penzionu zelňačku (kapustnicu). Ze Zuberce můžete pokračovat směrem do Oravic. Můžete tu projít nenáročnou, zato krásnou trasu Tichou, Juráňovou a Bobroveckou dolinou. Fascinující je zejména soutěska v Juráňovej dolině, něco na způsob Jánošíkových děr v Malé Fatře. Strmé skalní stěny, šumící potok, ale i lávky a žebříky. Svého času touto soutěskou vedla cesta, kterou sváželi dřevo a železnou rudu do železárny v Podbieli, kde stále stojí ruina vysoké pece. Po návratu si oblékněte plavky a zajděte do místního aquaparku s termální vodou.

Tomáš Hulík




Starší články Lidé a Země