nahoru

Czech Press Photo: Představujeme nominované. Kategorii Problémy dnešní doby vládne Martin Bandžák

red6. listopadu 2017 • 14:00
Czech Press Photo: Představujeme nominované. Kategorii Problémy dnešní doby vládne Martin Bandžák
foto: Martin Bandžák

Reportážní či dokumentaristické zpracování závažných problémů doma i ve světě, volajících po řešení – tak zní zadání kategorie Problémy dnešní doby. Skvěle se ho na svých fotografiích zhostil slovenský fotograf Martin Bandžák, který ískal tři nominace, dvě za single a jednu za sérii snímků.

Martin Bandžák se narodil v Československu, část dětství ale strávil v Zambii, kde rodiče pracovali jako lékaři. Fotografii se aktivně věnuje od svých dvaceti let. Prvním podnětem byl už ale starý Contax, který otec Martinovi daroval v jeho dvanácti letech.

V roce 2001 spoluzakládal humanitární organizaci MAGNA a dosud ji řídí. Jeho série fotografií jsou provázané právě s činností této organizace a zobrazují lidi, kteří žijí na okraji společnosti. Za své fotografie získal několik ocenění, včetně titulu Fotografie roku Czech Press Photo 2010 za portrét zraněného děvčete po zemětřesení na Haiti. Své reportáže pravidelně publikuje v médiích a cyklus Stratené životy (AIDS v Kambodži) vydal knižně. Se svou rodinou žije střídavě na různých místech planety.

Hizballáh, oslavy vítězství nad Izraelem

Fotografie s tímto názvem vznikla v městečku Hermel v Libanonu, které leží na hranici se Sýrií. Tady vznikl Hizballáh, tady má svoji základnu, tady má své věrné. Každý rok tu zároveň pořádá oslavy svého vítězství nad Izraelem, kdy se mu jej podařilo vytlačit z okupovaných území. Hizballáh má dnes vlastní armádu a výrazný vliv na dění nejen v Libanonu, ale také v celém regionu. Díky podpoře z Íránu je dnes jedním z hlavních aktérů konfliktu v Sýrii. Má tam svoje sklady zbraní a vojáků. Ty verbuje právě díky všudypřítomné propagandě, žoldu v armádě a různýmjiným výhodám, díky nimž se mladí muži v chudé části země hlásí do boje.

„Ocitl jsem se tam úplně náhodou,“ říká o vzniku fotky Martin Bandžák, „v regionu působím díky humanitární organizaci MAGNA, která zde poskytuje zdravotní pomoc utečencům ze Sýrie. Na stadion, kde se odehrávaly oslavy, mě pozvali místní známí. Tisíce zfanatizovaných lidí, dav podpořený vysokou úrovní propagandy. Několikahodinovým projevům lídra Hassana Nasralla předcházela bojovná videa, propagace války, násilí, nadřazenosti. Dokonale zvládnuté, doplněné pouštěním balónů a zpíváním bojových písní.“ Jako jedinému cizinci v davu zabavili Martinovi u brány fotoaparát, protože na místě bylo přísně zakázáno fotit. „O to víc mě překvapila srdečná atmosféra na stadiónu. Nikdo si na nás neukazoval, necítili jsme se nějak navíc,“ vzpomíná Martin. K jeho velkéu překvapení mohl fotit na iPhone. Tak vznikla fotografie chlapce, který s podporou svých kamarádů, se zlatým „boxerem“ na ruce, zpívá bojové chorály a všichni mávají vlajkami na počest jejich lídra Hassana Nasralla. „Nerozuměl jsem ničemu kromě slov Iran, Syria, Russia, Trump. Ale bylo mi jasné, že nejsem na právě bezpečném místě. Oslavy pokračovaly ještě a pak se dav v klidu rozešel. Slyšel jsem výstřely a lidé se vrátili do každodenního stereotypu, kde jsou válka, zbraně a nenávist na denním pořádku,“ dodává Martin.

Nikaragua – Děti mají děti

Do oblasti Sutiava v Nikaragui jezdí Martin již deset let a fotografie zdejších mladičkých matek jsou letos úspěšné nejen v kategorii Problémy dnešní doby, ale i v kategorii Portrét.

Humanitární organizace MAGNA v oblasti poskytuje zdravotní pomoc a zdejší prostředí je navíc velmi fotogenické. Oblast je v zásadě dost nepřístupná, lidé tam vůči cizincům zrovna přátelští nejsou, ale Martin zde díky svému působení má otevřenější podmínky. Je to zapomenutá část země u města Leon, kde žije kolem 1eset0 tisíc obyvatel. „Rodiny jsou tu většinou složené z několika generací žen, muži zemřeli v občanské válce nebo odešli za prací do sousedních zemí,“ říká Martin. Oblast je známá i vysokým výskytem mladých prvorodiček, což je následek chybějící role otce v rodině v kombinaci s machismem. „Když jsem tam byl poprvé, viděl jsem stovky mladých matek, jedenácti- nebo dvanáctiletých,“ vzpomíná fotograf. „Přestaly chodit do školy, nesly si zdravotní a psychické následky. V prosinci 2016, když jsem tam byl naposledy, jsem fotografoval posledních dvacet dívek v oblasti. Jsem rád, že se podařilo za uplynulých deset let komunitu změnit k lepšímu.“

Utečenci ze Sýrie v Libanonu

Martin Bandžák uspěl v kategorii Problémy dnešní doby i se sérií fotek. Zachytil na nich syrské uprchlíky v Libanonu. Na území tohoto státu je největší počet utečenců na jednoho obyvatele na zemi: uprchlík je zde každý třetí. Devadesát pět procent jich pochází ze Sýrie. „Utečenci zde žijí roztroušeni po celé zemi, žádný ucelený tábor zde pro ně nevznikl,“ říká ke svým snímkům Martin. „Snaží se integrovat do společnosti, což je pro ně nesmírně náročné. Nemají pravidelnou práci, domov a příjem. Jsou odkázáni na humanitární pomoc, která si je v takovém systému hledá velmi těžko. Děti nechodí do škol, pracují, aby zabezpečily alespoň malý příjem pro rodinu. Zdravotní péče a léky v zásadě pohltí celý rodinný rozpočet,“ popisuje fotograf nelehkou situaci lidí, kteří žijí v nedokončených budovách, na polích, ve stáji pro dobytek – a to už více než šest let a bez vyhlídky na návrat domů.

„V dubnu 2017 jsme spolu s fotografem Johnem Vinkem z Magnum Photos a humanitární organizací MAGNA, která na severu země má nemocnici a poskytuje zdravotní pomoc, obešli za necelé dva týdny mnoho rodin a slyšeli a zažili řadu příběhů. Nejsilnější byl z komplexu nedostavěného sídliště, kde v rozestavěných domech našly svůj přechodný domov desítky rodin ze Sýrie. Zde vznikla i má série fotografií. Holobyty, bez dveří a oken, elektřiny, vody, často na spadnutí, tvořily mnohem více deprimující pohled než stovky stanových táborů, které jsme navštívili během cesty,“ vzpomíná na průběh fotografování Martin Bandžák.

red




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země