nahoru

Czech Press Photo: Problémy dnešní doby očima Lenky Klicperové, Petra Topiče a Milana Jaroše

red5. listopadu 2017 • 11:00
Czech Press Photo: Problémy dnešní doby očima Lenky Klicperové, Petra Topiče a Milana Jaroše
foto: Lenka Klicperová (Lidé a Země)

Tato kategorie nejprestižnější novinářské soutěže je určena snímkům zachycujícím závažné problémy doma i ve světě, které volají po řešení. Nominace získaly snímky zachycující lidi postižené válkou, uprchlíky nebo tábor, kde si děti hrají na vojáky.

Šéfredaktorka Lidé a Země Lenka Klicperová se v dubnu 2017 vypravila opět do Sýrie, už po páté. Tentokrát do Aleppa, které bylo dobyto syrskou armádou na sklonku roku 2016. Město zůstalo v troskách, na okrajích se stále ještě (i po čtyřech měsících od deklarovaného dobytí) bojovalo. Někteří lidé se začali postupně vracet do svých domovů, z nichž mnohdy nezbylo nic než hromada trosek. „S kolegyní Markétou Kutilovou jsme pracovaly v první škole, která byla v Aleppu, v částech, které dřív ovládali rebelové, otevřena. Ve škole jsme našli asi jedenáctiletého kluka Ahmeda, s nohou amputovanou pod kolenem. Chodil o berlích. Začaly jsme se pídit po tom, zda by se mu nedalo někde pomoci a tak jsme našly skvělé protetické centrum přímo v Aleppu, které vede Mezinárodní výbor Červeného kříže,“ říká o okolnostech focení nominovaného snímku Končetiny jako oběť válce v Sýrii Lenka Klicperová. Zaměstnanci zde vyrábí protézy přesně na míru těm, kteří je potřebují. Pak je také musí naučit s novými končetinami žít a chodit. „Celé centrum je skvěle profesionální a lidé jsou plni neuvěřitelné empatie, fyzioterapeuti to skvěle umí s dětmi. U těch je problém, že končetiny rostou a tudíž se protézy musí často měnit. Což je pro ně nesmírně bolestivé, než se pahýl ochodí a zvykne si na novou protézu,“ dodává fotografka.

Tři roky na Blízkém Východě

Klicperová se věnuje poslední tři roky zejména dokumentování války na Blízkém Východě – v Iráku a Sýrii. Věnuje se také videotvrobě – reportáž z Mosulu, na které se také podílela, je nominovaná na první cenu ve video sekci Czech Press Photo. S fotografováním začala před dvanácti lety, když začala jezdit do zahraničí v rámci Lidé a Země. Věnuje se hodně také Africe a zejména palčivým tématům ovlivňujících život žen v rozvojovém světě - jako např. ženská obřízka, masové znásilňování ve válečných zónách, dětským vojákům a vojačkám atd. Naposledy pracovala v létě ve válkou rozvráceném somálském Mogadišu, kam se dostala po dlouhých letech, kdy do země nevyjel žádný český reportér. Je nositelkou několika cen Czech Press Photo za fotku i video.

Prázdniny s armádou

Petr Topič se fotožurnalistice věnuje od roku 2009. Již během studia na Masarykově univerzitě začal pracovat v redakci MF Dnes a jako editor zde strávil řadu let. Nominaci na první cenu získala jeho série o dětech, hrajících si o prázdninách na válku. Dětský vojenský tábor STAS vznikl z popudu několika profesionálních vojáků. Protože nebyli spokojeni s úrovní běžných military táborů, rozhodli se zřídit svůj vlastní. Skládání samopalu, brodění se bahnem v maskáčích, první pomoc zraněným - to je dětský tábor vedený profesionálními vojáky české armády.

„Na tomhle dětském vojenském táboře nikdo neodporuje, neptá se víc, než je nutné. Podobných letních pobytů je v Česku více a vesměs je pro účastníky připraven podobný program: dril, střelba, bojové techniky. A pak je tu S.T.A.S. Tábor, který pro dospívající vybudovali profesionální vojáci tak, aby naplnil jejich představu o tom, jak má vojenský tábor vypadat. Děti to milují – a nejenom děti. V rozjařené kluky se vmžiku promění i drsní instruktoři z 42. mechanizovaného svatováclavského praporu české armády,“ popisuje Petr Topič.

Milan Jaroš je autorem další nominované série Zima, nuda a hlad v Bělehradu. Jaroš vystudoval katedru fotografie na FAMU. Od roku 2008 pracuje v časopisu Respekt jako stálý fotograf. Spolupracoval také s mnohými zahraničními novinami a časopisy jako New York Times, International Herald Tribune, The Wall Steet Journal atd. Za své fotografie získal řadu ocenění v soutěžích Czech Press Photo, Frame, Unicef Photo Award, Unicredit Photo Award. V roce 2012 vyhrál na Czech Press Photo hned v několika kategoriích. Hlavní cenu fotografie roku získal za snímek, který je součástí fotoreportáže Rozloučení s Václavem Havlem.

Na útěku

Uprchlíky, kteří uvízli na nádraží v centru srbské metropole, fotil Jaroš v lednu 2017.  „Vypravil jsem se do míst, kudy v roce 2015 proudili uprchlíci do Evropy, které jsem tehdy sledoval od ostrova Lesbos až do Německa. Po dvou letech jsem byl zpět na nádraží v srbské metropoli - Bělehradu. Ve velkých mrazech zde v polorozbořených nádražních halách přebývalo několik tisíc uprchlíků převážně z Afghánistánu a Iráku,“ vypráví fotograf. Utíkali před teroristy z Tálibánu a IS a v Bělehradu čekali na přesun do uprchlických táborů. Někteří z nich podnikli beznadějnou cestu k oplocené maďarské hranici a po neúspěšném pokusu ji překonat se vrátili zpět na nádraží v Bělehradu. Tam na ně čekala vyhlídka přežít v halách naplněných jedovatým kouřem z pálených odpadků a železničních pražců nasáklých olejem. „S minimem jídla, které jim občas poskytovaly humanitární organizace, tu muži a dospívající chlapci trávili nekonečné dny a týdny,“ líčí nelidské podmínky lidí na útěku Milan Jaroš nejen slovy, ale zejména svou obrazovou sérií.

red


Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země