Desetibojař Tomáš Dvořák byl na přelomu tisíciletí prototypem univerzálního závodníka.

Desetibojař Tomáš Dvořák byl na přelomu tisíciletí prototypem univerzálního závodníka. Zdroj: Jaroslav Jindra

Německého desetibojaře Popova nezastavila v závodění ani amputace dolní končetiny.
Naši kajakáři patří mezi favority světových klání. Fotografie je ze závodu Dolomitenmann.
České týmy přivezly v minulosti z Dolomit zlaté medaile.
Kajak na Adrenalin Cupu rozhodně nepatří mezi sedavé sporty.
Batman z Velké Británie patří ke každoročnímu zpestření Ironmana – všechny disciplíny absolvuje v masce.
8
Fotogalerie

Gladiátoři moderní doby. To jsou účastníci fyzicky náročných adrenalinových soutěží

Dříve lidé zápasili s protivníky, aby zahnali zlé duchy, zachránili si život nebo aspoň pobavili dav lačný zážitků. To poslední platí vlastně dodneška, ale jinak je motivace současných gladiátorů trochu jiná. Někdy jde o to vyzkoušet si, co člověk vydrží, jindy je to prostě pro tak trochu šílenou zábavu.

Za průkopníky adrenalinových sportů můžeme pokládat starověké gladiátory, bojující v arénách pro pobavení publika. Šlo často o otroky, válečné zajatce a odsouzené zločince, byli však i gladiátoři profesionální. Ačkoli se za vynálezce gladiátorských zápasů obecně považují Římané, pocházejí tyto zápasy ve skutečnosti od Etrusků. Ovšem ani oni zřejmě nebyli prvotními vynálezci této zábavy. Etruskové věřili, že pokud někdo zemře, bude se vracet na Zemi a strašit. Tomu se dalo zabránit jedině obětí života někoho dalšího. Zpočátku se zabíjeli zcela nevinní lidé, později ale přišla inovace: dva zajatci, otroci či zločinci bojovali nad hrobem zemřelého. Ten, kdo prohrál, se stal obětí.

V pozdějších dobách se tento zvyk ustálil natolik, že ve starém Římě nešlo bez gladiátorského zápasu pohřeb vůbec uskutečnit. Z historických dokumentů máme zprávy o tom, že na pohřbech významných občanů se konalo až několik desítek zápasů! Po čase přestaly být zápasy jen záležitostí pohřbu. Lidé si je oblíbili natolik, že se začaly konat jen tak pro zábavu.

Za předchůdce moderních adrenalinových sportů bychom mohli považovat i některé atletické disciplíny, především desetiboj, ve kterém se snoubí široká škála sportovních disciplín. Podobně jako u gladiátorských her, jsou právě desetibojaři oněmi gladiátory, kteří posunují pro pobavení tribun i sebe samých hranice lidských možností. Mezi první skutečné adrenalinové sporty v přírodě, jak si je dnes představujeme, můžeme kromě běhu do vrchu a kajaku počítat horolezectví.

Na konci osmdesátých let dvacátého století se v České republice objevil nový dynamický sport, paragliding, který na počátku let devadesátých následovala horská kola. V průběhu času se začaly objevovat různé komerční odnože dosud konzervativních sportovních odvětví i zábavy neskrývající svůj záměr rychle a bezpečně pobavit, například lanová centra, tandemové seskoky nebo zorbing.

Mnoho milovníků paraglidingu, horských kol či jiných oudoorových sportů své koníčky v průběhu času často kombinovalo s jinými. Odtud už byla velmi krátká cesta ke vzniku adrenalinových vícebojů v přírodě (Ironman, Red Bull X-Alps) a ke štafetovým soutěžím družstev (Dolomitenmann, Adrenalin Cup, Outdoor trophy, Extrem Cup a mnoho dalších).

Ironman? Žádná havaj

Nejvýznamnějším vícebojem v přírodě, kdesi na hranici atletiky a outdooru, je pravděpodobně Ironman, Železný muž. Jednotlivé závody nesoucí značku Ironman startují na Havaji, na kanárském Lanzarote, ale i ve Skandinávii. Na start neuvěřitelně náročné soutěže se vedle sebe staví tisícovka sportovců všech věkových kategorií i všech možných motivací, profesionální sportovci vedle ryze amatérských nadšenců.

Zdaleka ne každému se však podaří dostat do cíle. Však posuďte sami: závodníky čeká 3,8 km plavání v moři, 180 km v sedle silničního kola a 42 km běhu. To vše okořeněné silným větrem, pálícím sluncem, velkým převýšením na ne zrovna hladkých silnicích s běžným dopravním provozem v průběhu závodu. Každý ze závodníků přitom musí absolvovat veškeré disciplíny sám. Přesto nejlepší závodníci překonají nástrahy trati za méně než devět hodin.

Mezi víceboje v přírodě bychom mohli zařadit i jiný extrémní závod, Red Bull X-Alps, který spočívá v překonání téměř 900kilometrové trati spojující rakouský Krippenstein, italskou Marmoladu, švýcarský Eiger a francouzský Mt. Blanc s cílem v monackém Monte Carlu. To vše během dvou týdnů výhradně vlastními silami, tedy za pomoci svahového padáku a nohou.

V tomhle závodě hraje hlavní roli počasí, a tak se může stát, jako například v roce 2007, že závod neobnáší lety padákem, ale je to spíše orientační běh se sbaleným padákem coby zátěží na zádech.

Šílené štafety

Další kapitolou v šílených sportovních událostech jsou outdoorové štafetové závody, kde v principu nejde o start družstev ve stejné disciplíně, ale o kombinaci několika zcela odlišných sportů prováděných v přírodě. Extrémní štafetové závody v České republice prožívají v posledních letech svůj boom. Obvykle jde o směsici tak náročných sportů, jakými jsou paragliding, běh do vrchu, jízda na divoké vodě a MTB (horské kolo) s různými doplňkovými sporty a variantami.

Na startu přitom vedle sebe stojí profesionální týmy se závodníky, kteří se outdoorovým sportům věnují spíše pro odreagování od stereotypního pracovního nasazení. Členové družstev se mnohdy kontaktují pomocí internetu a poprvé se potkávají těsně před startem závodu, neznají tedy vzájemně své možnosti a limity. Právě tím se liší štafetové závody od závodů jednotlivců a jsou pro diváky, ale hlavně i pro samotné závodníky zajímavější.

Při štafetách tak často záleží na štěstí při volbě partnera v družstvu. Osud často zamíchá karty a jen někomu se podaří vystoupit na nejvyšší příčky nebo se alespoň dostat do cíle. Většina amatérských závodníků však v klání hledá především zábavu, překonání sebe samých nebo možnost vyzkoušet si na vlastní kůži, co obnáší skutečný závod.

Asi nejznámějším zahraničním štafetovým závodem je Dolomitenmann, který nedávno oslavil dvacáté narozeniny. Jde o závod, který se každoročně koná v okolí města Lienz v rakouských Dolomitech, o kombinaci čtyř klasických disciplín: běh do vrchu, paragliding, kajak a MTB cross country. Na 50km trať s celkovým převýšením 3000 metrů se vydává úctyhodných sto dvacet družstev z 15 zemí světa. Svedou mezi sebou čtyřhodinový nemilosrdný souboj na pravděpodobně nejtěžší trati štafetových závodů čtyřčlenných týmů. Na startovní listině samozřejmě nechybějí ani zástupci České republiky, kteří mezi profesionálními týmy i amatéry dokonce vybojovali zlato.

Doma můžeme na čelné místo v celé řadě soutěží postavit Adrenalin Cup, u kterého je filozofie soutěže i skladba disciplín velmi podobná rakouskému Dolomitenmannovi. První ročníky Adrenalin Cupu, jehož historie se přehoupla do druhé desítky, startovaly v kouzelném prostředí Krkonoš. Neustálé souboje pořadatelů závodu s úřady však vedly před několika lety ke změně, a tak už po několik let startuje závod třetí červnový víkend z fotbalového hřiště beskydského městečka Ostravice. Závodníky tady čeká pravidelných 16 kilometrů běhu na vrchol Lysé hory s převýšením 1145 metrů, pět a půl kilometru dlouhý let na svahovém padáku, 39 kilometrů s celkovým převýšením 1505 metrů v disciplíně MTB cross country a pětikilometrová kajakářská trať se slalomovými brankami na řece Ostravici.

Ve výčtu outdoorových soutěží nelze vynechat největší štafetový závod v České republice, velmi oblíbený BOBR Cup. Tříčlenná štafeta probíhá v pořadí disciplín běh do vrchu, MTB cross-country a sjezd na řece se závěrečným divácky populárním skluzem z třímetrové rampy. Běžce a cyklisty přitom čeká několik nepříjemných brodů řekou Moravou. BOBR Cup je ojedinělý především svou účastí, na startu se pravidelně objevuje přes dvě stě týmů. Jak už název BOBR Cup napovídá, jedná se o Blbě Organizované Běsnění Raplů, a proto se účastníci mohou těšit na mnoho netradičních subkategorií. Vzhledem k říjnovému termínu závodů si závodníci užijí BOBR Cup pravidelně při teplotách kolem osmi stupňů.

Znovu na trasu

Honí se mi hlavou různé vzpomínky na dobrodružství prožitá na mnoha outdoorových soutěžích a akcích. V dobách dřevních v roli zběsilého závodníka, v dobách moderních s televizní kamerou či fotoaparátem v ruce. Bude asi nejlepší, když už přestanu vykládat o výkonech ostatních a znovu si natáhnu cyklistické kalhoty či běžecké trenýrky a vyrazím ven. Přece i když už je člověk vypelichaný na rovný boj s gladiátory 21. století, není na tom nikdy tak špatně, aby se nedokázal poprat s vlastní leností.


VZHŮRU NA START!

Absolutní většina adrenalinových soutěží jsou otevřené závody, tzn. že se může přihlásit praktický každý. Výjimku tvoří například soutěž Red Bull X-Alps, do které jsou závodníci nominováni. U všech závodů musí závodník disponovat vlastní výbavou, zvláštní požadavek je kladen na paraglidisty, kteří musejí být držitelem odpovídajícího pilotního průkazu, příslušného povinného pojištění na škody a technického průkazu padáku. Startovné se pohybuje podle popularity a lokace závodu řádově od stokorun po desetitisíce.

Adrenalin cup – otevřené mistrovství družstev, běh do vrchu, paragliding, horské kolo, kajak >>>

Bobr cup – totéž, avšak bez padáku >>>

Ironman - největší a nejpopulárnější „plnotučný“ triatlon, který startuje jako klasický pohár v řetězci závodů na mnoha místech světa. Nejznámější je závod na Havaji, avšak nejtěžší je díky zvláštním terénním a klimatickým podmínkám květnový závod na kanárském ostrově Lanzarote. Přihlásit se může kdokoliv, avšak někdy z důvodu kapacity bývá počet závodníků omezen a filtrován způsobem: nejprve úspěšní závodníci, pak kdo se dříve přihlásí. Startovné je však pro možnosti české kapsy extrémně vysoké, přesahující několik tisíc eur.

Vše o závodu Ironman si přečtěte zde >>>

Prakticky u všech soutěží podepisuje soutěžící jakýsi „revers“ říkající, že startuje na vlastní nebezpečí. Přesto má většina soutěží zvláštní pojištění a špičkové zabezpečení, například helikoptéry a ambulance na trati. Pokud máte chuť si něco zkusit, je potřeba si uvědomit, že od hospodských řečí „to udělám“ je do cíle velmi daleko. Úspěch na takovýchto soutěžích netkví v medailích, ale v samotném dosažení cíle. K tomu vede dlouhý trénink a desítky litrů potu. Ovšem ten pocit v cíli rozhodně stojí za tu neuvěřitelnou námahu.