České vodopády se vyskytují ponejvíce ve vysokých horách, avšak najdeme je i tam, kde by to člověk vůbec nepředpokládal – v civilizovaných a obydlených krajinách, u hrází starých rybníků nebo v bývalých lomech. Tvůrcem vodopádů bývá obvykle příroda. Vyskytují se všude tam, kde jsou strmé svahy a v nich tvrdá a různě odolná tělesa hornin. Mnoho vodopádů na území České republiky však vzniklo záměrně anebo i neplánovaně lidskou činností.
Historicky nejstarší umělé vodopády se vyskytují v Čechách u středověkých rybníků. Bývají součástí bezpečnostních propustí prokopaných ve svazích, o něž se opírají rybniční hráze. Vysoký spád na krátkém úseku řešili stavitelé v určité vzdálenosti od rybníka vodopádem. Další skupina umělých vodopádů byla vytvořena záměrně z důvodu romantického zkrášlení krajiny a pohlazení oka i duše v duchu romantických představ 19. století.
Jejich staviteli a mecenáši byli šlechtici a turistické spolky. Můžeme je obdivovat jak na bývalých soukromých pozemcích zámeckých parků, tak ve volné přírodě. Poslední skupinu představují umělé vodopády vytvořené činností a rozrůstáním kamenolomů anebo z důvodu různých terénních úprav krajiny, kdy byl vodní tok po odtěžení masy horniny „donucen“ překonávat uměle vytvořenou skalní stěnu.
Mnohé z umělých vodopádů splynuly s okolní přírodou natolik, že jejich „lidský“ původ už skoro nepoznáme. Jsou proto pro nás stejně přitažlivou podívanou jako vodopády přírodní.
Mohutný Jordán
Patrně nejefektnějším umělým vodopádem u nás je mohutný Jordán ve městě Tábor. Zajímavé je, že do povědomí veřejnosti jako nevšední atrakce zatím nepronikl a ve městě, plném historických pamětihodností, nebudí žádnou zvláštní pozornost.
Jordánský vodopád bývá nazýván také „pravá ruka Jordánu“ – rybníka postaveného roku 1492 jako zásobárna pitné vody. V tehdejší době rybník představoval technicky ojedinělé dílo, někdy označované za nejstarší přehradu ve střední Evropě. Jeho hráz kupodivu vydržela bez oprav až do současnosti!
V době vybudování rybníka ovšem Jordánský vodopád ještě neexistoval. Voda odtékala přepadem na protilehlém, levém konci hráze blíže k městu, v místech, kde původně tekla říčka Tismenice. Na jaře to bývala mocná řeka sbírající vodu z velkého území České Sibiře a často zaplavovala prostor pod Dobytčím náměstím.
Příležitost vybudovat nový odtok z rybníka přišla roku 1693, kdy se ve skále na pravém břehu pod hrází razila průzkumná štola na stříbrnou rudu. Razicí a těžební technika byla tehdy zároveň využita k vyhloubení nového rybničního přepadu, který odváděl vodu tak, aby nedocházelo k záplavám. Jeho součástí se stal i vodopád, jehož výška se udává nejčastěji hodnotou 18 metrů. Pravděpodobnější je však dvanáct metrů, kterou uvádí informační tabulka přímo na místě. Jordánský vodopád má výrazný vějířovitý tvar, u paty dosahuje šířky šest až osm metrů.
Umělý a přírodní zároveň
Vodopád v horní části obce Nesvačily na jižním okraji Českého krasu souvisí s dnes už zaniklým rybníkem. Vypadá nevábně, ale vznikl pozoruhodným způsobem. Kombinují se u něj totiž prvky umělého a přírodního vodopádu.
Umělou, lidskou část představuje skalní stupeň na tvrdých ordovických pískovcích, jenž byl v minulosti součástí rybniční výpusti. Rybník ale dnes už neexistuje, jeho prostor pohltila novodobá zástavba a z potoka se stala napůl stoka. Přírodní část reprezentuje pěnovcový (travertinový) útvar, který se sráží z padající vody a roste směrem dopředu a do stran. Příčinou srážení pěnovce jsou vody z vápencové oblasti nad obcí, které obsahují značné množství rozpuštěného uhličitanu vápenatého. Ve skalní stěně někdejší rybniční výpusti, kde se voda tříští a prokysličuje, dochází za přispění řas k uvolňování oxidu uhličitého a následnému srážení rozpuštěného uhličitanu vápenatého. Vzniká tak druhotný pěnovcový stupeň, jenž připomíná oblý, vějířovitý baldachýn sloupovitého tvaru s dutinami uvnitř. Po něm se voda několika stružkami vějířovitě roztéká.
Celý výtvor poměrně rychle roste a posunuje se dopředu a do stran. O rychlosti srážení pěnovce svědčí výpovědi místních pamětníků: podle nich bývá pěnovcový útvar Nesvačilského vodopádu pravidelně, zhruba jednou za deset let zničen velkou vodou. Bohužel vodopád na pohled nevypadá moc přitažlivě – pěnovec připomíná hnědé, roztékající se bláto, které v sobě uzavírá zelené řasy a různá tělesa včetně drobných odpadků. Navíc hned vedle vodopádu ústí do potoka kanál, takže v okolí to příliš nevoní.
Industriální i romantické
Nepříliš utěšené industriální okolí obklopuje i náš nejmladší umělý vodopád v podhůří Orlických hor, který vznikl někdy kolem roku 1981 v souvislosti s provozem lomu. Nachází se poblíž obce Bílý Újezd u Dobrušky a podle nejbližší osady Masty se mu říká Mastecký vodopád. Jeho vody původně přitékaly zleva do údolí Zlatého potoka, avšak rozsáhlá těžba stavebního kamene (zelená břidlice) údolí na velkém prostoru zcela přetvořila. Původní tok i přítoky změnily směr, zalesněné svahy zanikly a ustoupily lomovým stěnám. „Ukousnutím“ svahu v místě levostranného bočního přítoku vznikl i dnešní vodopád.
Nad ním potok teče původním korytem, pod ním umělou stokou. Přestože vodopád dosahuje úctyhodné devítimetrové výšky a mnohdy i slušného průtoku s překrásným vodopádovým efektem, patří k nejméně známým u nás. Jeho vzhled kazí jen neutěšené industriální okolí.
Doslova pohádkové prostředí má jeden z nejznámějších českých vodopádů – v Terčině údolí u Nových Hradů na jihu Čech. Romantický krajinářský park v údolí říčky Stropnice, zřízený v druhé polovině 18. století, dotváří řada staveb, rybníků a od roku 1817 také uměle vytvořený vodopád. Vodopád v Terčině údolí napájí umělý vodní náhon říčky Stropnice, vysekaný do strmého pravobřežního svahu nad zužujícím se údolím. Bývá „v provozu“ celoročně a má vždy dostatek vody. Zajímavostí je téměř dokonalý symetrický tvar, svědčící o precizně promyšlené i provedené práci našich předků. Z čelního pohledu připomíná masa padající vody dívčí cop.
Nejvyšší a nejzapomenutější
Jako bílá, dlouhá a úzká a stuha vypadá vodopád v pravém údolním svahu na horním konci obce Český Jiřetín v severovýchodní, mostecké části Krušných hor. Je to do značné míry zapomenutý výtvor, který neuvádějí ani mapy, ani průvodci. Kdy přesně vznikl Jiřetínský vodopád, je obtížné zjistit.
Každopádně však souvisí s existencí Flájského plavebního kanálu, který patří k předním technickým památkám v Čechách. Sloužil k plavení dřeva a byl vybudován už v roce 1535 (podle jiných údajů v letech 1624–1629). Od roku 1872 už kanál plavebním účelům nesloužil, voda z něj se však využívala k pohánění strojů v továrně na lepenku v Českém Jiřetíně. Těleso plavebního kanálu a Flájský potok dělí nad Českým Jiřetínem zhruba šedesát výškových metrů. V minulosti byly oba toky spojeny několika propustěmi, které se vzhledem k prudkému svahu pod kanálem projevovaly jako vodopády.
Jiřetínský vodopád je jediný, který se zachoval, a dnes svádí veškerou vodu z kanálu do Flájského potoka. Dále směrem do Německa pokračuje v současnosti už jen suché, uměle vyhloubené koryto. Vodopád je tvořen jedním úzkým, souvislým vodním ramenem, které stéká po spádnici přímo dolů uměle vykopanou odtokovou rýhou. V délce celého profilu nevystupují žádné výrazné skalní stupně, spád je plynulý, což přispívá ke zvýšení vodopádového efektu. Podle některých zdrojů byl v minulosti vodopád pouštěn v neděli jako turistická atrakce.
Vodopádové hádanky
Vedle jednoznačně umělých vodopádů jsou i takové, u nichž lze vzhledem k přírodním nelogičnostem a historickým indiciím umělý původ předpokládat. Za příklad může posloužit nízký, ale vodnatý Chrastenský vodopád v Podještědí, jenž se nachází na toku, o němž není zřejmé, zda je přírodní, nebo byl vytvořen uměle. Ani v krajině nelze učinit jednoznačné rozhodnutí, protože dávné terénní úpravy spojené se vznikem a napájením rybniční soustavy okolo řeky Ploučnice už splynuly s okolní přírodou. Chrastenský vodopád přetéká přes čela obnažených, vodorovně uložených pískovcových vrstev, které vykazují díky železitému tmelu vyšší tvrdost a pevnost, což umožnilo existenci skalního stupně. Jako důkaz umělého původu by snad mohla posloužit tůň či vývařiště pod skalním stupněm, která má vzhledem k miniaturní dvoumetrové výšce vodopádku tak velké rozměry, že není pravděpodobný vznik přirozenými přírodními procesy.
Obdobná situace je příznačná pro nejvyšší vodopádek nepříliš vydatného Brodeslavského potoka pod hradem Krašovem v údolí Berounky, jehož velkou tůň při úpatí můžeme vzhledem k nízkému průtoku také jen stěží považovat za přírodní výtvor. Logičtější vysvětlení přinášejí historická fakta, která říkají, že vody z Brodeslavského potoka poháněly ve středověku několik mlýnců. Kvůli nim musela být vybudována v okolním terénu vodojemná soustava zahrnující umělé nádrže, kanály a výpustě. Do jaké míry jsou tedy tůně a snad i samotné vodopádky pod hradem Krašovem dílem přírody, anebo případně lidských rukou ve středověku?
Třetí případ vodopádů ne zcela jasného původu najdeme na Moravě na východním okraji Českomoravské vrchoviny v údolí Bílého potoka (Bitýšky). V levostranné rokli Maršovského potoka nad osadou Šmelcovna se za vyššího průtoku objevují dva vodopády přepadávající přes skalní stupně, jejichž přírodní původ je sporný. V rokli se totiž v minulosti dobývaly polymetalické rudy s obsahem stříbra, což je v terénu dodnes patrné. Přímo naproti hornímu vodopádu jsou ve skalní stěně zřetelné stopy po kutacích pracích, a tak vyvstává otázka, zdali mají oba vodopádové stupně čistě přírodní původ.
Přehled umělých vodopádů České republiky
- nad lomem Basa (Ještěd) – lom na kámen
- Jiřetínský (Krušné hory) – propusť plavebního kanálu
- v Divoké soutěsce (České Švýcarsko) – turistická atrakce
- na řece Hostačovce (zámecký park Žleby) – krajinářský park, atrakce Jordánský (Tábor) – rybniční propusť
- v Karlově Studánce (Hrubý Jeseník) – turistická atrakce
- v sadu Kinských (Praha) – krajinářský park, atrakce
- na Lučním potoce (Lužické hory) – turistická atrakce
- Mastecký (Orlické hory) – lom na kámen
- Nesvačilský (Český kras) – zaniklá rybniční propusť
- nad osadou Rybáře (Moravská brána) – budování lesní cesty
- v Terčině údolí (Nové Hrady) – krajinářský park, atrakce
- Velký rybník (Kutná Hora) – rybniční propusť
- Zlatomlýnský rybník (Vysočina) – rybniční propusť
