nahoru

Výprava do nitra Nové Guiney: Země andělů a démonů

Tomáš Kubeš17. října 2017 • 16:30
Výprava do nitra Nové Guiney: Země andělů a démonů
foto: Tomáš Kubeš

Papua-Nová Guinea patří k zemím, kterým se turisté vyhýbají. Ale kdo se nebojí, bude mít výjimečný zážitek. Tak pestré karnevaly plné barev a nezvyklých tradičních krojů bývalých kanibalů neuvidíte jinde na světě.

Mount Hagen na papuánské vysočině je tím nejlepším místem pro cestu uprostřed měsíce srpna. Překrásné hory s políčky a osamocenými stromy přitahují romantickým nádechem. Město sice na první pohled není ničím lákavé, jakmile však spatříte skupinku pomalovaných válečníků s kamennými sekerami, jak v houfu divoce křepčí, bude se vám tu líbit. „Mount Hagen Show“ je největším svátkem ve městě a hotely jsou několik měsíců dopředu vyprodané.

Betelový mejdan

Slavnost začíná každé ráno na místním stadionu pod horkým sluncem, které často střídají pekelné lijáky. Tančí se bez oddychu na stadionu, tedy travnatém plácku s rezavou ohradou. Zvědavci všemu přihlížejí a mnozí se sjíždějí oblíbenými betelovými oříšky.

Trpký plod po rozkousání, doplnění vápnem a umístění pod jazyk zprvu nic nedělá. Jakmile jich vyzkoušíte více, přichází pocit veselí, bezstarostnosti a lehkosti; už nepomůže být ani přivázaný k posteli.

Paruky a hliněné hlavy

Největším lákadlem festivalu jsou různorodí obyvatelé převážně z horských oblastí. Asi nejznámější papuánský kmen Huli z papuánské vysočiny obývá oblasti na západ od města Tari, kde končí silnice. Mají žlutě pomalované tváře doplněné červenými linkami. Nekompromisní postoj doplňuje čepec z vlastních vlasů s bohatou výzdobou pestrobarevných pírek. Jeden muž měl na sobě tolik peří, že se ani nemohl moc pohybovat. Kvůli vlasové výzdobě je britští farmáři přezdívali „wigmen“, parukáři. Jejich paruky vypadají jako napoleonský klobouk vyzdobený peřím vzácných rajek a papoušků. Proto je na ostrově velice těžké spatřit živé rajky, i když jsou propagovány jako největší poklad a symbol země nejen ve znaku, ale i na státní vlajce.

Podobný zvyk s parukami najdete i u žen kmene Enga. Něžné pohlaví chodí s odhalenými ňadry, které doplňuje velká suknice a dlouhý bubínek. Na hlavách mají čepce z kudrnatých vlasů doplněné velkými brky tmavých ptáků. Častým doplňkem jsou malé lastury, korálky a zvláštní náhrdelníky vyráběné z broušených mušliček i z velkých mušlí. Tady je patrný obchod mezi kmeny od pobřeží až do hornatých oblastí ostrova.

Největší atrakcí bývají vždy Asaro – mudmen, muži pomazaní blátem s jednoduchou suknicí z banánových listů. Proslavily je hrozivé hliněné masky, kterými dříve naháněli strach nepřátelům.

Nahota sváteční i tradiční

U většiny mužů na slavnosti si každý všimne minimalistického oblečení, mnozí mají jen kousek hadříku nebo několik listů kolem pasu. Muži od pobřeží si zakrývali penis velkou mušlí, v horách přetrval na několika místech zvyk ukrývat pánské přirození do koteky: vysušené dýně nebo ptačího zobáku.

Nahota do příchodu misionářů tu byla úplně běžným jevem, dnes naopak už jen malé procento domorodců chodí v tradičním „kroji“. Přesto na několika místech Papuy je možné vidět tradiční život bez vlivů civilizace.


Kanibalismus dnes?

Asi nejčastější vžitou představou o Nové Guineji je kanibalismus. Ten už pomalu mizí, ale občas se někdo ztratí. Poslední zaznamenaný případ se stal podle papuánských policistů před čtyřmi lety v horách na severním pobřeží. Policie v Madangu obvinila 29 vrahů podezřelých z kanibalských praktik. Vyznavači kanibalského kultu nejspíše snědli syrové mozky svých obětí a z jejich pohlavních údů uvařili polévku. Někdy jsou podobné záležitosti připisovány čarodějnickým rituálům. Odhaduje se, že v opuštěných oblastech se podobné zvyky stále praktikují. Na ostrově nezabíjeli jen nepřátele, ale také pojídali mrtvé z neobyčejné úcty k nim.


Tip autora

Papua-Nová Guinea je východní část ostrova Nová Guinea. Najdete tu panenský deštný les i opuštěné bělostné pláže. Na celém ostrově je zaznamenáno na 900 jazyků a místa od mořských břehů po horské hřbety obývá neuvěřitelná směs národů. Na potápěče tu čeká opravdu bohatý život v korálových útesech a také vraky letadel a lodí z druhé světové války. Pokud vás neodradí v podstatě neexistující infrastruktura a služby pro turisty jen na několika místech, objevíte zapomenutý ráj. Silnice tu téměř nejsou, letadly se létá do pralesa i větších měst. Jediná větší silnice spojuje města Madang, Lae a Mount Hagen. Lodní doprava sice existuje, ale lodě vyplouvají jen někdy a jízdní řády nejsou známy. Místní měna „kina“ se mění za asi 8 Kč, za tuto hodnotu můžete koupit pečený banán nebo stroužek česneku. Pokud náhodou najdete otevřenou restauraci, čeká vás jen směs mezinárodní kuchyně. Místní pojídají převážně brambory, ságo a banány. Sehnat ryby lze jedině ve městě Madang. A poslední lahůdkou je prase vařené v zemi na horkých kamenech obložené palmovými listy a brambory.

Tomáš Kubeš




Starší články Lidé a Země