nahoru

Krajem královny Etny: Bývalá obilnice Evropy vás okouzlí svými přírodními i kulturními skvosty

Petr Lukeš6. října 2017 • 08:00
Krajem královny Etny: Bývalá obilnice Evropy vás okouzlí svými přírodními i kulturními skvosty
foto: Profimedia.cz

Je nepřehlédnutelná. Nejvyšší evropská a stále činná sopka po celá tisíciletí ovlivňuje život na největším ostrově ve Středomoří. A život je to pestrý a barvitý. Na rozdíl od nedaleké Sardinie je totiž Sicílie převážně zelený a kvetoucí ostrov.

Téměř tři a půl tisíce metrů vysoká Etna je vidět z větší části ostrova. Tedy pokud nemáte smůlu a kužel sopky není právě zahalen v oblacích. A to je bohužel dost často. I my jsme pár dnů po příletu do Katánie (Catánia), která leží u moře přímo pod jejím úpatím, vysoký vulkán jenom tušili za bílou oponou mraků.

Právě Katánie a okolí patří k těm oblastem, které Etna nejvíce ovlivnila. Město bylo skoro zničeno po silných erupcích v sedmnáctém století. V chrámech, které zemětřesení přečkaly, zase popadaly vzácné zlacené mozaiky. Stalo tak se v nedalekých Syrakúsách (Siracusa) a přímo v Katánii vyzdvihla sopka z ostrohu na pobřeží pevný normanský hrad na pevninu, daleko od moře. Dnes stojí Castello Ursino jako vítaná turistická atrakce uprostřed jednoho katánského náměstí.

Ale sopka měla a má pro zdejší obyvatele i blahodárný vliv. Právě díky ní je v nížině táhnoucí se od pobřeží do vnitrozemí ta nejúrodnější půda v Evropě. Ne náhodou byla Sicílie s dostatkem řek a jezer předmětem zájmu všech mocných okolního světa, Řeků, Féničanů, Římanů, Byzantinců i Arabů. Pro Řím, před ovládnutím Egypta, byla Sicílie obilnicí a znesvářené strany v italických a občanských válkách se vždy předháněly v tom, kdo ji ovládne. Subtropické pásmo umožňuje pěstovat ledacos a na ostrově je jenom málo míst, kde tomu tak není. Kromě obilí se pěstuje hlavně zelenina, olivy, ovoce a citrusové plody.

Sicílie je proslulá i skvělým vínem. Kromě řady vynikajících odrůd bílého, červeného i růžového vína jsou tu pro gurmány vína z Marsaly. Jejich slávu založil, tak jako v případě portských vín, rovněž Angličan, sir John Woodhouse. Navíc i na svazích Etny se pěstují odrůdy, které chutnají jako madeira.

Zlatý věk rytířů

Na každém místě, kde se objevují turisté, jsou na prodej překrásné loutky středověkých rytířů. Na Sicílii totiž nejslavnější kapitoly ostrova psali právě bojovníci v brnění. Připluli z daleké Normandie a po desetiletích bojů ovládli nejprve jih Itálie. Potom přepluli Messinskou úžinu a zahájili tažení proti arabským vládcům ostrova. Koncem jedenáctého století Sicílii dobyli.

Začal zlatý věk pro ostrov a jeho obyvatele. Bojovní Normané se totiž ukázali i jako moudří a prozíraví vládci. Palermo, Messina, Syrakúsy a další města překypovala bohatstvím, vzkvétala řemesla a obchod. Sicilské obilí bylo ve Středomoří nejlepším platidlem. Arabové za předcházející vlády totiž zkultivovali ostrovní zemědělství. Řemeslníci produkovali hedvábí, papyrus, rybáři lovili tuňáky a zemědělci, kromě obilí, pěstovali ve velkém vinnou révu, olivy a citrusové plody.

Normanští panovníci nechtěli přijít o žádného z nových poddaných a tak nechali Arabům mešity i jejich oblečení, Židům synagogy a pejzy a Řekům jejich písmo a kláštery. Na Sicílii žila v té době kosmopolitní, nábožensky i rasově snášenlivá společnost. Arabština, vedle řečtiny, byla dále jedním z jazyků normanské správy. Sicilské zlaté mince nesly latinské, řecké i arabské nápisy.

O statečnosti Normanů byla už řeč. Král Roger I. a jeho bratr Robert Guiscard ale navíc oslnili své současníky moudrostí. Dante, který se nikdy mocným tohoto světa nekořil, umístil ve svém díle Ráj normanského Roberta mezi největší vládce světa. Mnich Amato z Monte Casina o něm napsal, že byl skromný a zbožný a každého posuzoval spravedlivě. Platí to i o mladším Rogerovi, kterého písemné materiály zaznamenávají jako velmi pohledného muže vysoké postavy, elegantního těla, bystrého a prozíravého, oplývajícího fyzickou silou a ohnivého v boji.

A tak není divu, že dodnes jsou na Sicílii rytíři oslavováni. Dostali se do lidové tvorby jako hrdinové, kteří vystupují na straně dobra a spravedlnosti. Po zlatém věku rytířských králů přišli ale na Sicílii noví dobyvatelé, kteří ostrovu vládli už z pevniny: Anjouovci, Aragonci, Habsburkové a Bourboni. S každým panovnickým domem bylo hůř.

Sicílie se z kvetoucího ostrova stala nejchudší a nejzaostalejší oblastí Itálie a byla jí až do sedmdesátých let dvacátého století. Před bídou utekly miliony obyvatel a ostrov ovládla sicilská mafie.

Kraj kmotrů

Kromě poprav nepohodlných svědků, atentátů na státní úředníky a válek podsvětí jsou na ní i další památky stále viditelné.

Přestože je na ostrově dostatek vodních zdrojů, voda je tu drahá, protože mafie například nikdy nedovolila, aby se na Sicílii stavěly přehrady. Nebo další příklad: vnitrozemím vede dálnice skoro pořád na betonových pilotech, ale vzhledem k poměrně rovnému terénu k tomu není jediný důvod. Je za tím nepochybně betonová lobby, která od sedmdesátých let zažívala neskutečný boom. Dodávala beton nejenom pro stovky kilometrů dálnic, mostů a tunelů, ale i pro celá paneláková města, která změnila tvář ostrova. Betonová předměstí zastínila historická centra většiny sicilských měst, někde až drastickým způsobem. Platí to třeba o slavném Agrigentu, kde až šestnáctipatrové věžáky obkroužily skvosty středověké architektury. Jejich stíny padají i na slavné Valle dei Templi, Údolí chrámů, které patří mezi nejvýznamnější a nejzachovalejší antické areály ve světě. Betonová okruží škrtí i další historická města, Ennu, Caltanissettu, Álcamo, o Messině a Palermu raději ani nemluvě.

Po neblahé symbióze kmotrů a zkorumpovaných magistrátů zbylo podobných pomníků více než dost. Výstavba betonových předměstí úplně vylidnila sicilský venkov, kde dnes potkáte jenom obsluhy zemědělských strojů a náhodné turisty. Návštěvníci sicilských památek a letovisek s mafiány problémy určitě nemají a v Palermu nebo Syrakúsách se mohou cítit bezpečněji než v Praze. Opravňují je k tomu i údaje a statistiky pouliční kriminality, která je tu podstatně nižší.

Sicilské klenoty

Z antických dob na Sicílii zůstaly jedinečné chrámy a amfiteátry. I přes občasné řádění Etny se dál tyčí k modrému nebi stovky dórských sloupů v Agrigentu, Segestě a Selinunte. V Taormině je patrně nejkrásnější řecký amfiteátr. Když si v něm stoupnete na správné místo, pak nad jevištěm vidíte mohutný kužel Etny a kousek vlevo se vám otevře výhled na zátoku letoviska Naxos, které leží v místech někdejšího řeckého přístavu. V létě se tu, stejně jako v amfiteátru v Syrakúsách, hrají řecká dramata v tom nejpůsobivějším prostředí, jaké si milovníci klasiky mohou jenom představit.

Slavný rytířský král Roger udržoval v Palermu kosmopolitní dvůr a také měl kolem sebe nejrůznější umělce, francouzské stavitele, řecké malíře, arabské kameníky a řezbáře. Na Sicílii proto vznikaly honosné sakrální i světské stavby dříve než na kontinentě. Z té doby se zachovalo několik unikátních památek normansko-arabského slohu.

Přímo v královském Palazzo dei Normanni v Palermu se nachází Capella Palatina, která sloužila nejenom jako skvostný svatostánek, ale i jako trůnní sál Rogera II. Zachovala se i obrovská komnata krále Rogera s bohatými byzantskými mozaikami. Jeho ložnice má vysoký strop zdobený motivy zvířat, lvů a hlavně orlů, symbolizující normanský mocenský rozlet.

Do seznamu nejvýznamnějších památek patří dóm v přístavu Cefalu, asi padesát kilometrů východně od Palerma. Důvodem, proč zdobí malé přístavní městečko, je boží prozřetelnost, která zachránila loďstvo krále Rogera před ztroskotáním v silné bouři. Moře se zázračně zklidnilo a umožnilo královským lodím vplout do bezpečí zdejšího přístavu.

Nejkrásnější je ale katedrála v Monreale. Vznikla skoro o půl století později a dal ji vybudovat Rogerův vnuk Vilém II. V kopcích nad Palermem založil benediktinský klášter s tímto chrámem, ve kterém se zachovala nejrozsáhlejší evropská mozaiková výzdoba.

I přes civilizační šrámy, které bohužel poznamenaly dnešní tvář ostrova, nabízí Sicílie stále přehršel překrásných míst, na kterých stanete v upřímném úžasu. Třeba když zpoza mraků na vás náhle shlédne sama královna Etna.

Petr Lukeš




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země