nahoru

Mini Chutillos: Ulice ve městě Potosí pravidelně rozjasní populární dětský karneval

Martin Loew30. září 2017 • 07:00
Mini Chutillos: Ulice ve městě Potosí pravidelně rozjasní populární dětský karneval
foto: Martin Loew

Řídkým vzduchem se nese hlasitý zvuk břeskné dechovky. Přelidněnými ulicemi víří virbly bubnů a jásavý potlesk. Nekonečný hvizd píšťalek prostupuje shromážděnými zástupy lidí, kteří se mačkají na úzkých chodnících. Sledují rej barev, z nichž až oči přecházejí. To ulicemi slavného hornického města Potosí proudí velký dětský karneval Mini Chutillos.

Potosí bylo založeno na nehostinném místě vysoko na bolivijském Altiplanu z jediného, avšak pádného důvodu. V útrobách zdejší hory Potojsi bylo roku 1544 objeveno neobyčejné množství stříbra. Nové koloniální hornické město dostalo jméno podle hory a horu Španělé překřtili na Cerro Rico, Bohatý vrch. Město pak v dalších staletích prožívalo vzestup a slávu. Stříbrné doly z něj udělaly jedno z nejbohatších a největších měst světa v 18. století. Za toto bohatství však zaplatily svými životy miliony indiánských i černošských horníků, kteří tu byli nuceni pracovat v nelidských podmínkách dolů ve výšce přes 4500 m n. m.

Dnes je téměř všechno stříbro vytěženo a sláva je tatam. Potosí však žije dál a s průměrnou nadmořskou výškou 4090 metrů je pokládáno za nejvýše položené město světa. Dnešní horníci hledají v útrobách hory především cín či jiné kovy. Pracují sice za téměř stejných primitivních podmínek jako ve středověku, ale k práci je nikdo nenutí. Snad jen ekonomická situace. Potosí žije poklidným, až ospalým tempem. O to větší událostí je potom každá fiesta čili slavnost. K těm nejatraktivnějším patří dětská taneční přehlídka mateřských školek Mini Chutillos, která jedenkrát za rok zaplní barvami a radostí ulice historického města.

Zneškodněný démon

Zmíněný karneval předškolních dětí vznikl před patnácti lety jako dětská alternativa k velkému karnevalu pořádanému k uctění místního patrona, svatého Bartoloměje. Legenda praví, že kdysi vyhnal zlé duchy z jeskyně za městem.

Již odpradávna se lidé z tohoto kraje vydávali každý týden do soutěsky, jež dnes nese Bartolomějovo jméno. Soutěskou procházela cesta a v jedné jeskyni tu sídlil zlý démon. Podle legendy se jeho zásluhou čas od času obě skalní stěny soutěsky zničehonic srazily k sobě a zabily všechny, kteří zrovna strží procházeli.

Jindy, když tudy projížděla karavana s nákladem, se zvířata splašila a všechny lidi rozdupala na kusy. Aby si místní lidé zloducha udobřili, konali zde pravidelně obětní obřady.

Po založení města Potosí tu začal působit i křesťanský řád La Companía de Jesús. Když se jeho duchovní dověděli o tajemné soutěsce, vypravili se tam v procesí, v jehož čele nesli vyobrazení apoštola svatého Bartoloměje. Tento obraz pak donesli do jeskyně vedle té démonovy. V tu chvíli ovšem démon se strašlivým rámusem vyběhl ven a roztříštil se o protější skálu. Ještě teď jsou na ní zelenočerné skvrny. Od těch dob se tu už nic zlého neděje. Tuto událost dodnes oslavuje vždy poslední srpnový víkend celé Potosí.

Ozvěny Afriky

Folklórní taneční průvody konané tradičně ve svátek svatého Bartoloměje si uchovaly své historické jméno Chutillos podle označení jezdců, kteří kdysi jezdili v čele průvodů, aby udávali trasu. Dnes jsou jezdci již zapomenuti, zato popularita průvodů stále roste. Dětských Mini Chutillos se zúčastňuje na třicet zdejších mateřských školek. Jejich průvody předvádějí zmenšenou variantu průvodů dospělých. Děti nacvičují taneční sestavy pro průvod, zatímco učitelky k tomu ještě vymýšlejí pro své malé tanečníky co nejpestřejší kostýmy. Jejich šití je často dosti nákladnou záležitostí, kterou platí rodiče, ale každý si klade za čest, že se jeho ratolest průvodu účastní. Jen hudba je v průvodu zdarma. Obstarají ji starší žáci ze středních škol. Malé dechovkové kapely pochodují městem zároveň s průvodem každé školky a hlasitě vytrubují „tu jejich“.



Snad nejoblíbenějším tanečním vystoupením průvodů je morenada, populární jsou i caporales či negritos. Všechny tyto tance jsou prostoupeny černošskými vlivy, jež do And přinesli otroci z Afriky, které sem v dobách „stříbrné horečky“ přiváželi po tisících Španělé. Ačkoli španělský vliv lze také vypozorovat, nejvíce se projevuje směs folklóru Afričanů a zdejších původních obyvatel, Ajmarů. Tak například zmíněná morenada zpodobňuje vzpouru černých dělníků proti zlému španělskému otrokáři, ze kterého si v tomto tanci všichni dělají legraci.

Zesměšňovaná autorita vystupuje v honosném kostýmu, v klobouku ozdobeném barevnými pery a v masce s velkými ústy i nosem a s mohutným vousem. Caporales byli pro změnu míšenci, kteří přísným okem dohlíželi na práci černých otroků na plantážích koky a jiných plodin v tropické oblasti Bolívie. V dnešních tancích figuruje caporal jako postava s bičem v ruce, jímž způsobuje muka africkým nádeníkům spoutaným v chřestících řetězech. Tanec negritos reprezentuje další kulturní směs. Mísí se v ní opět prvky africké a prvky z bolivijských tropů Yungas. Negritos vynikají obzvláště pestrými kostýmy, jejichž krásu navíc podtrhuje kontrast s černě nalíčenými tvářemi tanečníků.

Stále nová radost

Mini Chutillos vychází z náměstí Simona Bolívara. Právě sem se od časného rána sjíždějí rodiny s dětmi, které již netrpělivě očekávají začátek průvodu. Třídy se řadí za svými kapelami a vydávají se na taneční pochod městem. A jak první děti se vzrušenými tvářemi odcházejí, připojují se pomalu další a další školky, a vzniká tak dlouhý zástup hudby, barev a dětského tance, který se několik hodin vine směrem k náměstí 10. listopadu.

Celou trasu průvodu lemují tisíce diváků, kteří obdivují šikovnost malých tanečníků a za jejich výkony je odměňují potleskem. Projít trasu celého průvodu ovšem dětem trvá téměř jeden a půl hodiny, a tak si musí chvílemi od tančení a poskakování odpočinout. Přece jen jim je všem pět, nejvýše šest let. I proto je chtějí doprovázet jejich rodiče, aby byli stále nablízku. To ovšem zvyšuje již tak obrovský chaos a zmatek, který v tento den v Potosí panuje. Ulice centra jsou nejen neprůjezdné, ale i zcela neprůchozí. Kdo se sem náhodou namane ve snaze někam se dostat, uvízne na dobrých pár desítek minut v lidské tlačenici.

Ti nejtrpělivější diváci čekají celý den na nejlepších místech centrálního náměstí, kde zhlédnou vyvrcholení a závěr celého průvodu. Děti jsou tu sice již poněkud unavené, ale jejich nadšení pro věc je neustále nezměrné. Na náměstí průvod vychází kolem královské mincovny. Malí tanečníci seřazení v troj- a čtyřstupech se rytmicky pohybují vpřed. Buší na malé bubínky a zuřivě pískají na pronikavé píšťalky. Ryčná dechovka udává tempo a děti předvádějí naučené taneční prvky. Hudba jejich doprovodu se mísí s mohutným diváckým potleskem. Postupně přicházejí všechny školky a předvádějí své taneční finále.

Martin Loew




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země