nahoru

Dobrodružka Simona Hrstková ve Švédsku: Denně 100 km na kole? Pádlování na širém moři? To dám!

Andrea Bláhová13. září 2017 • 16:30
Dobrodružka Simona Hrstková ve Švédsku: Denně 100 km na kole? Pádlování na širém moři? To dám!
foto: Simona Hrstková

Unikátní projekt absolvovala od 20. června do 27. července Češka Simona Hrstková. Coby absolventka Advanture Academy uskutečnila svůj plán Extreme Wanderlust, tedy projet křížem krážem Švédsko a dostat se na jeho šest základních bodů: nejsevernější, nejjižnější, nejvýchodnější, nejzápadnější, nejvyšší a nejnižší. To vše vlastními silami: pěšky, na kole nebo na kajaku. 38denní cesta nakonec obnášela 3258 kilometrů a Simona se stala prvním člověkem na světě, který takový projekt zvládl. Čím ji Švédsko fascinuje? A co jí na cestě nejvíc překvapilo?

Co vás přivedlo do Švédska a jak dlouho tam žijete?

Do Švédska jsem se odstěhovala v roce 2011 kvůli příteli. Potkali jsme se na horách ve Švýcarsku a po dvou letech vztahu na dálku jsme se rozhodli se sestěhovat. Chvíli jsme přemýšleli nad Českem, ale kvůli přítelově práci (fotograf a filmař) bylo Švédsko lepší volbou. Ačkoliv jsem v té době měla již dostudována práva v Praze, přihlásila jsem se ve Stockholmu na roční navazující magisterský program se zaměřením na právo duševního vlastnictví, a tak jsem stěhování do Švédska vzala i jako příležitost k dalšímu vzdělání. To mi nakonec taky pomohlo si později najít práci. Ačkoliv začátky byly trochu kostrbatější a bez znalosti švédštiny bylo celkem náročné si najít dobrou práci, nakonec se mi to podařilo. Dnes už je Švédsko mým domovem a moc se mi tu líbí.

V čem spočíval váš projekt Extreme Wanderlust?

Extreme Wanderlust je můj „zkouškový projekt“ v rámci Adventure Academy, který jsem si připravila s touhou poznat Švédsko a zároveň poznat sama sebe a to, kde leží mé hranice. Bylo to vůbec poprvé, co jsem se podrobila tak velké fyzické a psychické zátěži. Proto jednou z otázek bylo také to, jak na takovou výzvu budu sama reagovat.

Projekt spočíval v projetí celého Švédska ze severu na jih, z východu na západ při použití pouze mých vlastních sil. Vytyčila jsem si šest milníků, kterých jsem chtěla v průběhu cesty dosáhnout. Těmi bylo šest hraničních bodů Švédska – nejsevernější, nejjižnější, nejvýchodnější, nejzápadnější, nejvyšší a nejnižší. K dosažení těchto bodů jsem zvolila jako dopravní prostředek pouze kolo, kajak a chůzi. Celý projekt trval 38 dní, z toho jsem 31 dní strávila na kole a ujela celkovou vzdálenost 3123km. Kajak obnášel dva dny a vzdálenost 50 km a vysokohorská turistika 85 km, které jsem zdolala během pěti dnů.

Co přesně poskytuje lidem, jako jste vy, Adventure Academy?

Adventure Academy je unikátní roční privátní vzdělání, které si klade za cíl pomoci dvaceti vybraným kandidátům důkladně si připravit a zrealizovat vlastní dobrodružný projekt. V průběhu roku s námi lektoři pracují na plánu projektu: od analýzy rizik, hodnocení silných a slabých stránek aktérů po samotné plánovaní každého dne nebo třeba rozpočet, oslovení potenciálních partnerů a sponzorů. Kandidáti mají také možnost vyzkoušet si nejrůznější outdoorové aktivity (lezení, vysokohorská turistika, výšlapy na lyžích, pádlování v kajaku, jízda na kole či orientace v terénu). Cílem je nám přiblížit, co všechno outdoorový svět nabízí, a najít si mezi tím „to svoje“. Na konci musí každý kandidát uskutečnít svůj vlastní dobrodružný projekt. Jedinou podmínkou je to, že musí trvat minimálně va týdny a měl by se nejlépe uskutečnit v průběhu daného léta. Celý projekt musí být také schválen vedením Adventure Academy.

Co jste musela splnit, abyste byla do Adventure Academy přijata?

Podmínkou pro podání přihlášky do Adventure Academy je motivační dopis, ve kterém je třeba popsat, proč si myslíte, že mají vybrat právě vás jako toho nejvhodnějšího kandidáta a jaký vztah máte k outdooru a aktivitám v přírodě. V přihlášce je potřeba také krátce popsat váš zamýšlený projekt a čeho jím chcete docílit. Poté už jen čekáte, jestli budete mezi těmi deseti šťastnými ženami a deseti muži, které lídři Adventure Academy vyberou.

Jaká byla vaše motivace?

Největší motivací byla moje potřeba být víc v přírodě, cestovat a také moje nekonečná zvědavost objevovat nová místa. To vše jsem chtěla skloubit s mou vášní pro sport a pohyb. Proto myšlenka vydat se na cestu Švédskem na kole, v kajaku a pěšky byla velmi lákavá. Nikdy v životě jsem na kole neujela víc než 70 km za jeden den. Kajak je pro mě taky relativně nový sport, ke kterému jsem si našla cestu teprve tady ve Švédsku. Takže tohle byla výzva sama o sobě. Jaké to vlastně bude ujet každý den kolem 100 km na kole či pádlovat na otevřeném moři? Dokážu to vůbec?

Čím je pro vás švédská krajina a příroda přitažlivá?

Švédsko je mým „projektem“ od prvního dne, co jsem se sem přistěhovala. Příroda je zde úplně odlišná od české a to mě na ní fascinuje. Je to země plná kontrastů a odlišností. V jeden den se můžete koupat v moři, anebo zažít sněhovou vánici. Hory mají zcela odlišný charkter od hor v Česku či od Alp. Je to obrovská plocha, kde vzdálenosti mezi jednotlivými masivy a údolími jsou téměr nekonečné. Můžete jít sami ztraceni v divočině i několik dní, než narazíte na stopu civilizace či jiného člověka. To se vám v Alpách nestane. Na severu zažijete v létě nezapadající slunce, obrovské planiny s volně pobíhajícími soby či celoročně zasněžené vrcholky hor, zatímco na jihu se můžete koupat v moři, surfovat nebo ležet na sluncem vyhřáte písečné pláži a pojídat čerstvě natrhané jahody od místních farmářů. Těch kontrastů je nespočet.

Tahle fascinace švédskou krajinou podnítila váš nápad procestovat Švédsko křížem krážem?

Procestovat Švédsko křížem křážem mě napadlo minulý rok v létě poté, co jsem strávila týden v horách na vandru. Byla jsem tak nadšená touláním švédskou krajinou, že jsem si řekla, že musím vidět víc a vydat se na delší dobu. V té době jsem také poznala kamaráda, který právě absolvoval na kole cestu Švédskem ze severu na jih, a to mě inspirovalo. Pokud to zvládnul on, musím to zvládnout také já, řekla jsem si. Chtěla jsem však najít něco originálnějšího, neboť je relativně mnoho těch, co na kole tuto trasu absolvuje. A tak jsem pátrala po ostatních hraničních bodech – nejzápadnějším, nejvýchodnějším, nejvyšším a nejnižším a napadla mě myšlenka, že bych je mohla všechny v průběhu jedné cesty propojit, pokud zapojím do mého cestování ještě pádlování a horskou turistiku. Pokud to zvládnu, budu vůbec první, kdo takovýto projekt uskuteční, uvědomila jsem si.

Měla jste na dosažení všech cílů časový limit?

Jedinou podmínku, kterou si Adventure Academy klade, je, že samotný projekt má trvat minimálně dva týdny. Jinak žádné omezení není, takže v minulosti byli někteří kandidáti na cestě tři čtyři měsíce anebo si dali za cíl podniknout „mini dobrodružství“ každý den v průběhu jednoho roku. Sám jste tvůrce svého dobrodružství a sám si volíte jeho pravidla. Ta relativní volnost a svoboda volby se mi na celém tomto projektu velice líbila.

Jak jste na náročnou expedici připravovala, byl trénink tvrdý?

Musím upřímně přiznat, že nijak zvlášť. Já se totiž vlastně hýbu pořád, takže se fyzicky cítím velmi dobře. Sport je každodenní součástí mého života. Prostě se potřebuju každý den vybít a setřepat ze sebe ten sedavý způsob zaměstnání, který přináší kancelář. Do práce jezdím většinou na kole (je to asi 15 km tam a zpět), do toho ráda běhám (někdy místo kola do práce běžím) a chodím často do fitka. Několikrát v týdnu třeba vyběhnu do fitka místo oběda nebo si v obědové pauze jdu zaběhat.

Fyzicky jsem se tedy připravená cítila, ale měla jsem trochu obavy z toho, jak bude moje tělo reagovat na tak velkou a konstantní každodenní zátěž bez doby na regeneraci. Nebyla jsem si úplně jistá, zdali vůbec zvládnu každý den ujet kolem 100 km, aniž by tělo po několika dnech nevypovědělo službu. Byla jsem však příjemně překvapená, že jsem celý projekt zvládla relativně dobře a bez větších zdravotních problémů. Nejvíce mě na začátku trápila kolena. Bolela opravdu hodně a myslím si, že to bylo právě tím, že nebyla zvyklá na tak velký každodenní zápřah. Koupila jsem si výživu na klouby a extra vitaminy a po pár dnech bolest naštěstí ustoupila.

A co psychická příprava?

Ta je asi vždycky horší než ta fyzická, neboť to se předem nedá zcela připravit. Všechno se odvíjí od dané situace, počasí, nálady, momentální fyzické kondice... Vytvořila jsem si ale playlist s nejrůznějšími písničkami a taky jsem poprosila všechny mé kamarády, ať mi do něj v průběhu cestování přidávají písničky, které mají rádi anebo si myslí, že mi zvednou náladu. To se ukázalo jako super nápad, neboť jsem měla úžasný mix písniček od zahraničních interpretů, švédských, ale i českých. Není nad to si zpávat „Sladké mámení“, když jste ztracená uprostřed švédské divočiny!

Také mi hodně pomohla podpora od všech kolem. Když si čtete esemesky a zprávy na Facebooku či vidíte tolik lajků na Instagramu, dodá vám to spoustu energie a motivace. Když jsem měla nějakou krizi, podpora ostatních mě vždycky strašně nakopla a utvrdila v tom, že tahle bláznivá cesta má smysl.

Přímo na trase – musela jste se vypořádávat s nepřízní počasí?

Počasí si se mnou hrálo od samého začátku. Ačkoliv jsem se na cestu vydala 20. června, jezero, na kterém leží nejsevernější bod Švédska, bylo stále ještě zamrzlé. První den jízdy na kole mi dokonce sněžilo a teplota se pohybovala kolem nuly. Při samotném výšlapu na vrchol nejvyšší hory Švédska, Kebnekaise, jsem musela použít GPSku, abych v mlze vůbec samotný vrchol našla. Tím, jak jsem však postupovala směrem na jih, se i počasí umoudřovalo a oteplovalo. Samozřejmě jsem zažila i dny plné deště, ale s dobrým oblečením vám déšť zas až tak nevadí. Větší výzvou byl protivítr, který na kole není vůbec příjemný. Člověka to stojí dvaktrát více energie. To byly dny, kdy jsem nahlas křičela a přírodě domlouvala, ať větru poručí.

Stalo na cestě něco nečekaného, co vás překvapilo, ať už pozitivně, či negativně?

O Švédech se všeobecně říká, že jsou velice uzavřený národ a že jsou chladní, o to více k cizincům. Pokud vás neznají, tak se raději zavřou do svých domovů a bodou se vyhýbat jakémukoliv možnému pokusu o kontakt. Tento předsudek se mi však několikrát během cesty vyvrátil. Setkala jsem se s neuvěřitelnou vřelostí. Mnozí si chtěli povídat či vědět víc o mně a mém projektu, zvali mě na kafe do svých domovů anebo nabízeli jinou pomoc. Pokaždé mi to pozvedlo náladu.

Svůj plán jste úspěšně splnila, plánujete podobnou akci?

Ačkoliv jsem svůj projekt úspěšně zakončila, díky němu vyvstal nový „problém“. Když tak dlouho cestujete a vidíte tolik věcí kolem sebe, inspiruje vás to k novým myšlenkám a dalším plánům. Vím, že se rozhodně chci znovu vrátit na některá místa a pobýt tam déle, ne jenom jimi rychle projet. Miluji hory, takže se chci vrátit na sever a absolvovat několikadenní přechod národního parku Sarek a Padjelanta. Fascinovalo mě ale také západní pobřeží Švédska s milióny ostrůvků a malebných rybářských vesniček. Tam bych se chtěla ráda vrátit a propádlovat jej třeba týden na kajaku. Díky svému projektu jsem viděla skoro celé Švédsko. K tomu, abych poskládala celou skládačku, mi chybí ještě tři regiony z celkových dvaceti pěti. Tím je ostrov Gotland, Öland a region Blekinge. Pak můžu skutečně říct, že jsem procestovala celé Švédsko. 

Andrea Bláhová




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země