nahoru

Fotoreportáž: Indické vítání jara. To je bláznivý svátek Hólí plný barev

František Štaud1. března 2018 • 06:50
Fotoreportáž: Indické vítání jara. To je bláznivý svátek Hólí plný barev
foto: František Štaud

Každé jaro, při posledním úplňku měsíce fálgun, rozkvétají ulice severní Indie v pestrých barvách proslulého svátku Hólí. Na událost se sjíždějí statisíce nadšenců z celé země a fotografů z celého světa. Podstatou svátku totiž je, že lidé po sobě házejí plné hrsti barevného prášku, polévají se barevnou vodou, tancují a neustále pokřikují: „Happy holi!“

Hólí je zářným příkladem potírání všech společenských rozdílů. Pod nánosy barev před očima mizí odlišnosti mezi kastami, bohatými a chudými, muži i ženami, zaměstnanci či zaměstnavateli, mladými a starými. I významné osobnosti mění obleky s kravatou za pláťáky a vytahaná trička, aby po chvíli nabyli zbarvení velikonočních kraslic. V našem kalendáři připadá Hólí zpravidla na přelom února a března a někdy se časově překrývá s Velikonocemi.

Vrindávan

V ulicích Vrindávanu to vypadá jako na paintballové střelnici a barevného veselí není ušetřen nikdo, ani všudypřítomné krávy či toulaví psi. Tuny barveného prášku, které se v průběhu svátku rozptýlí v ulicích měst a na tvářích slavících, vysvětluje legenda hinduistické mytologie. Podle ní si Krišna stěžoval, že jeho milá, Rádha, je světlá a on tak tmavý. Matka Jašóda mu tedy poradila, aby tvář Rádhy jednoduše přebarvil.

Protože je tato tradice spojena s Krišnou, rozšířily se oslavy Hólí nejvíce v oblasti Mathury a Vrindávanu, ve městech, kde se tento hinduistický bůh narodil a pobýval. Barevné prášky se dříve vyráběly s příměsí přírodních léčiv a měly zajistit blahodárné účinky na regeneraci organismu po zimním období. Pochybuji, že dnes je v barevných směsích byť jen stopa po čemkoli léčivém. Páchnou velmi intenzivně, a dostanou-li se do kontaktu s okem, člověk by plakal.

Mathura

V tuk-tuku se přemisťuji do nedaleké Mathury, místa, kde se Krišna narodil. Hólí tu nabývá dalších rozměrů a zvuků: třeba v podobě procesí alegorických vozů, tvořených převážně zemědělskými traktory. Za sebou zpravidla vlečou přívěs s obrovskými nepřeslechnutelnými hudebními reproduktory – ušní bubínky celého města dostávají nárazy tlakových vln v rytmu bollywoodských hitů.

Méně barevný, o to více zapamatovatelný nános Hólí dostávám při průjezdu bezejmennou vesnicí. Byl jsem varován, že na venkově je Hólí oslavován výrazně skromněji, bez hudby a barevných prášků. Přesto jsem překvapen, když nám při průjezdu jednou takovou vesnicí v autě přistává kbelík plný výkalů. Řidič strávil čistěním interiéru vozu několik hodin (a pochybuji, že ještě kdy pojede se staženým okénkem), odporného zápachu jsme se ale už nezbavili.

Dáúdži

Jestli jsem měl dojem, že jsem po několika dnech veselí v ulicích Vrindávanu a Mathury viděl nevázané veselí bez zábran, neviděl jsem ještě finále Hólí v nedalekém Dáúdži! Účastníci oslav zde nechávají zábrany daleko za humny, aby se mohli na nádvoří chrámu oddat těžko popsatelným radovánkám. Ženy, po lýtka v krvavě zbarvené vodě, vytvoří koridor, úzkou uličku odvahy, kudy procházejí muži. Shora jsou zasypáváni pestrobarevnými nánosy prášku a sprchováni vodou. Ženy z mužů strhávají smáčené svršky a mlátí je jimi po holých tělech. Ti je na oplátku polévají kbelíky barevné vody – vše za mohutného povzbuzování tisíců diváků.

Davy příchozích plní prostory svatyně k prasknutí dlouho před začátkem oslav. Nacházím místečko v napěchovaném, zpoceném davu na zídce chrámu a na jedné noze trávím další dvě hodiny. Díky adrenalinovým úkazům, které se odehrávají pode mnou, přestávám vnímat bolest a po chvíli mi přestává vadit, že mi po zádech stéká pot indických spoludiváků.

Ke zlepšení nálady tu mnozí během oslav popíjejí bháng, tradiční nápoj z hašiše, mléka, cukru a koření. Ale mladší účastníci zjevně nelpí pouze na tradici a k povzbuzení nepohrdnou ani alkoholem. Čas od času se tak emoce vymknou kontrole a opilí muži se do sebe pustí. Místo pěstí ale používají dlaně: hlasité facky mlaskají na zpocených indických tělech.


Očima autora

Oblíbeným terčem spršky barevného prášku jsou cizinci. Cítím v tom i nádech škodolibosti, jak nejdůkladněji zmalovat brýle a fotoaparáty zahraničních turistů. Jako fotograf s brýlemi vím, o čem mluvím. „Happy Holi“ na mne ve Vrindávanu dotírá doslova na každém kroku ze všech stran a ubránit se další dávce barevného pozdravu odněkud z davu je naprosto nemožné. Jako chameleon měním barvu na obličeji, krku, vlasech a při troše nepozornosti i v ústech, uších, očích. Brýle přestávají sloužit dioptrickému účelu a mám je pouze na ochranu.

František Štaud




Starší články Lidé a Země