nahoru

Varšavské mléčné bary: Polským „mlíčňákům“ se daří i v éře kapitalismu a lidé na ně nedají dopustit

Vít Pohanka16. září 2017 • 10:00
Varšavské mléčné bary: Polským „mlíčňákům“ se daří i v éře kapitalismu a lidé na ně nedají dopustit
foto: Profimedia.cz

Přežily nápor konkurence nejrůznějších amerických řetězců rychlého občerstvení, pizzerií i kebabu. A jejich obliba pořád roste. Jak se jim to podařilo?

Neon na Maršálkovské třídě v centru Varšavy hlásá „Mleczny Bar Prasowy“. Nedaleko odsud totiž v 50. letech minulého století sídlila Polská tisková kancelář a „prasowy“ znamená „novinářský“. Tenhle varšavský „mlíčňák“ otevřel v roce 1954 a právě novináři sem rádi chodili.

Provozovatel pan Kamil Hagemayer mě provádí po kuchyni a s hrdostí zdůrazňuje, že se všechna jídla připravují přímo na místě: „Není to poskládané v továrně a přivezené jako polotovar, abychom to tady jen rychle ohřáli.“

„Na dračku jdou hlavně pirohy a palačinky, to je to hlavní. A pak rajská polévka,“ vysvětluje skladbu menu šéfkuchař Michal Cichowski. Ceny jsou aspoň na Varšavu lidové. Za pár zlotých si tady dáte polévku nebo ráno vajíčka se šunkou. Když si jen trochu připlatíte, nabaštíte se dosyta jedním z několika málo hlavních jídel. Organizace je klasická: objednáte si a zaplatíte u pokladny, dostanete lístek a s ním jdete k okénku. Tradičnímu jídelníčku odpovídá tradiční prostředí, poukazuje Kamil Hagemayer: „S klasickým mlíčňákem se automaticky spojují typické prvky socialistické výzdoby: na stěnách musí být bílé kachlíky, které v mléčných barech dominovaly. Máme tady i radiátory z 50. let. A nevěřil byste, jak jsou účinné.“

Lidový boj za mlíčňák

Prostředí doplňuje mechanická pokladna, vystavená teď už jen jako exponát u okna. Návštěva podniku „Mleczny Bar Prasowy“ je tedy vlastně přirozenou kombinací jídla, prostředí a atmosféry, které si hosté starší čtyřiceti let spojují s mládím. Studenty, řemeslníky a důchodce přitahují ceny, které jsou na Varšavu velmi nízké. Radnice totiž jídlo mírně dotuje. To asi vysvětluje, proč mléčné bary, jako je tenhle, prožívají renesanci, lidé si je žádají a nechtějí si je nechat vzít.

Kamil Hagemayer to potvrzuje: „Když chtěl úřad téhle čtvrti umožnit, aby tady byl podnik v nějakém jiném duchu, obyvatelé okolních domů založili hnutí občanského odporu. Vymohli si pak výběrové řízení na provozovatele s tím, že to musí zůstat levná tradiční restaurace – prostě mlíčňák. Je to takový triumf občanského způsobu myšlení o tom, jaké funkce by mělo město plnit. Jeho obyvatelé prostě potřebují takové levné restaurace a obchody.“ Varšavské mléčné bary, jako je ten „Prasowy“ na Maršálkovské třídě, se tedy nejspíš budoucnosti bát nemusejí.

Vít Pohanka




Starší články Lidé a Země