Jedna z nejkrásnějších slavností v subsaharské Africe - oslavy svátku Cure salée v Nigeru

Jedna z nejkrásnějších slavností v subsaharské Africe - oslavy svátku Cure salée v Nigeru Zdroj: Lenka Klicperová

Jedna z nejkrásnějších slavností v subsaharské Africe - oslavy svátku Cure salée v Nigeru
Jedna z nejkrásnějších slavností v subsaharské Africe - oslavy svátku Cure salée v Nigeru
Jedna z nejkrásnějších slavností v subsaharské Africe - oslavy svátku Cure salée v Nigeru
Jedna z nejkrásnějších slavností v subsaharské Africe - oslavy svátku Cure salée v Nigeru
Jedna z nejkrásnějších slavností v subsaharské Africe - oslavy svátku Cure salée v Nigeru
17
Fotogalerie

Začíná festival gerewol v Nigeru: Přehlídka krásy a slavnost volného sexu

Právě dnes začíná na severu afrického Nigeru jeden z nejúžasnějších festivalů, jaké jsou ještě na světě k vidění. Vrací se k dávným tradicím kmene Wodaabe. Celý týden se nese ve jménu volné lásky a sexu.

Sever Nigeru je dnes místem, které proslulo únosy těch mála bělochů, kteří se tu v posledních letech zdržovali. Kromě odbojných Tuaregů, kteří čas od času povstanou proti vládě, region destabilizuje také AQIM (z angl. Al-Qaeda in the Islamic Maghreb), africká odnož al-Káidy. A aby toho nebylo málo, po pádu Kaddáfího sem zběhlo mnoho jeho bývalých přívrženců. Nově tudy také vedou trasy migrantů z nitra Afriky do libyjských přístavů. Proto dnes na severu Nigeru turistu prakticky nepotkáte. U malého, v poušti zapadlého městečka Ingall, se každoročně koná slavnost Cure salée, tedy léčba solí. Tahle slavnost původně měla do Nigeru přitáhnout turisty a dát světu povědomí o tom, že vláda Nigeru podporuje menšiny na svém území.

Strach z islamistů

Festival, jehož se účastní zejména lidé kmene Wodaabe, Tuaregové a Fulbové, začala finančně podporovat v devadesátých letech minulého století. V Ingallu se tak z původně spontánní tradiční akce stala manifestace vládních představitelů a generálů, takže to místy připomíná cvičení nigerských ozbrojených sil. Je vidět, že vláda má z Tuaregů a jejich příznivců, což jsou i další kmeny obývající oblast, pořád strach. A také z tzv. salafistů, radikálním islamistům, které tento odlehlý region tak láká.

A proč léčba solí? Půda tu má totiž vysoký obsah soli a dalších minerálů, což prospívá zažívacímu traktu krav a velbloudů. Kromě soli sem ovšem nomády láká i jiná věc – vidina vysoké výhry, kterou dotuje vláda festival. Pokud vyhrají velbloudí dostih nebo jinou z přidružených soutěží, mají zaručen slušný výdělek a zvíře prodají za vysokou cenu. A Wodaabe rozhodně nepatří mezi nejbohatší z místních nomádů – na rodinu připadá v průměru něco kolem dvou až tří velbloudů, což není nic moc.

Vertikální krasavci

Cure salée a tanec gerewol či yaake patří k oslavám konce období dešťů, které končí v září. Pak už nomády a jejich zvířata čeká jen dlouhé a horké období, kdy nespadne skoro ani kapka. A to je třeba oslavit. Kromě období hojnosti, které právě končí, se slaví hlavně láska a krása. Tance jako gerewol a yaake mají slavit krásu, eleganci a upravenost, s jakou se místní muži natřásají před ženami. Je to vlastně úplně obráceně než ve většině jiných koutů Afriky. Muži jsou ti, kteří se snaží maximálně upoutat pozornost. Ideálem krásy je vertikálnost, dávaná na odiv štíhlou postavou, úzkou lebkou, dlouhými štíhlými údy. Zkrátka vše musí být štíhlé a dlouhé.

Kromě toho se také dbá na zuby a oči. Z indigem obarvených rtů jich musí trčet co nejvíc, nejlépe všech třicet dva. Každý mladík musí ukázat, že jich má hodně a jsou bílé a zdravé. Vlastně je to trochu podobné, jako když kupujete velblouda. Dále se musí kulit oči, aby bylo vidět pěkně bělmo kontrastující s pokožkou nabarvenou načerveno nebo nažluto. A pak už nezbývá než elegantně tančit za zvuku mnohohlasého mužského chorálu, který se nese do širých plání okolo.

Týden volné lásky

Ženy se nijak zvlášť nestrojí, pomineme-li jejich permanentní zdobení ve formě ozdobných jizev či tetování. Častým motivem jsou jakési vějířky kolem koutků úst nebo skarifikované čelo. Zástup mladých žen a dívek posedává před mládenci a nedá na sobě znát žádné rozpoložení. Až si dívka vybere toho, který ji zaujal nejvíce, prostě vstane a dojde až před svého vyvoleného s levou rukou vztyčenou vedle hlavy. Muž (většinou) přijme její nabídku a nic už jim nebrání společně zmizet v buši a užít si romantickou chvíli. „To je podstata slavnosti – je to oslava volné lásky, alespoň jednou v roce se můžou všichni milovat, s kým chtějí. Nikdo je za to nebude trestat – i vdaná žena si tu může užít, zvlášť pokud ji její manžel nemiluje nebo ona nemá ráda jeho. Alespoň na chvíli na to může zapomenout,“ vysvětluje místní tradice místní novinář Ibrahim.

Nejen v Ingallu se ale konají tradiční oslavy konce období dešťů. Tezem je další z míst, kde se shromáždily tisícovky nomádů a jejich velbloudů a krav. Plochá země je doslova pokryta množstvím stanů, ne těch tradičních, ale úplně běžných kempinkových, s teleskopickými tyčemi. Ty používá při kočování většina dnešních Tuaregů i Wodaabe. Tančí se pořád, přes den, při západu slunce i při svitu měsíce. Tančí zejména mladí muži, mají výdrž i elán. V noci je vedro, stejné jako přes den, jen zapadlo slunce. Krajinu osvětluje obrovský bílý měsíc, v jehož světle se pohupují dlouhé, štíhlé siluety, zakončené pštrosími pery. Tak nějak to muselo vypadat v Africe za časů Emila Holuba...