nahoru

Romantický výlet po chorvatské řece Cetině. Pokochejte se nádhernou přírodou a ochutnejte vynikající chleba

David Macháček5. září 2017 • 17:30
Romantický výlet po chorvatské řece Cetině. Pokochejte se nádhernou přírodou a ochutnejte vynikající chleba
foto: David Macháček

Je to romantický výlet, který bude připomínat trampské toulání kolem Sázavy mezi Pikovicemi a Kamenným Přívozem. Strmé stráně, peřejnatá řeka a civilizace pouze tušená kdesi v dálce. Jen místo cvrčků budou v uších znít cikády a slunce bude hřát o poznání víc. Ale divočiny v něm bude na rozdávání.

Kaňon řeky Cetiny je od mořských pláží mezi Omiší a Baška Vodou vzdálený vzdušnou čarou jen několik kilometrů, ale horský hřeben oddělující Jadran od vnitrozemí je bezpečnou hrází před masivním turistickým ruchem. Pod kůží zapsané obrazy ze zfilmovaných příběhů Karla Maye sice velí vydat se do chorvatských soutěsek na koni, ale stejnou službu dnes poskytne i skútr z půjčovny. Jezdí přibližně stejně rychle, jen sedlo má o něco níže, a zato je možné vydat se na něm na výlet ve dvou. Půjčoven je na dalmatském pobřeží dostatek a cítit při jízdě ve tváři horký vzduch provoněný levandulí je pocit, který se ve vzpomínkách vrací ještě při zdobení vánočního stromečku.

Večeře prostá, ale dobrá

Málokde je možné nakupovat obyčejný chléb tak romanticky, jako na řece Cetině. Vlastně to není tak úplně pravda. Chléb, který si z výletu přivezete, je neobyčejný. Je tak dobrý, že stačí krajíc lehce pokapat olivovým olejem, položit na něj plátky rajčat, na tenká kolečka pokrájenou zdejší bílou cibuli a vychutnávat si prostou večeři.

Bochníky chleba, veliké jak přední kolo od osobního auta, pečou v cihlové peci na zahrádce restaurace Radmanove mlinice. Tento příjemný podnik se hledá snadno, stačí se z města Omiš vydat šest kilometrů proti proudu řeky Cetiny. Úzká silnice vede po břehu tyrkysové řeky a před pálivým sluncem ji chrání dva více než stometrové skalní masivy, Mosor a Omišský Dinar. Soutěska na kraji města vypadá, jako by řeka dala skalám ránu pěstí a prorazila si cestu k moři.

V táhlých zákrutech, kdy z vysokého rákosí vykukují dřevěné budky rybářů a špičky jejich prutů, dojedete brzy do míst, kde proud řeky vytváří několik ostrovů. Tady je cíl zastávky: Radmanove mlinice, restaurace zbudovaná v místě bývalých vodních mlýnů, láká stínem stromů, chladem kamenných zdí, a také obřím kamenným bazénem s čerstvými pstruhy.

A vyhlášeným domácím chlebem. Kupte si ho kus na svačinu, zbytek uložte do batůžku a připravte se na dobrodružství. Cetina tu dál proti proudu opouští klidnou barvu tyrkysových meandrů a zdobí se bílými peřejemi. Převedeno do řeči třetího tisíciletí: Vítejte v proudu adrenalinových sportů a vzrušení!

Strmý tok Cetiny

Ač od svého pramene u vesničky Cetina v centrální Dalmácii měří řeka pouhých 105 kilometrů, je po Neretvě druhým nejvodnatějším tokem, který se vlévá do Jadranu. Několikrát se na svém toku stihne jako správná krasová řeka zanořit pod zemský povrch a po desítkách metrů zase vyplout na denní světlo. Za svůj strmý tok skrz několik skalnatých soutěsek už Cetina zaplatila poměrně vysokou cenu. Její proud přerušilo několik přehrad s vodními elektrárnami.

Dravost toku tak v dnešní době neurčuje příroda, ale mnohem více správci přehrad, kteří rozhodují, kolik vody do přírodního koryta uvolní. Pro adrenalinové sporty se tak nejvytíženějším úsekem stal střední tok řeky, který začíná zhruba u městečka Blato na Cetini a končí u Radmanových mlýnů (Radmanove mlinice). Na dalším úseku cesty se motor skútru pořádně zahřeje. Od řeky je potřeba vystoupat v ostrých zatáčkách až do vesničky Gornja Brela. Je to putování pro jeden z nejhezčích fotografických či videozáběrů, které lze na dalmatském pobřeží pořídit.

Jazyk se horkem lepí na patro, jak je okolní krajina vyprahlá. Pak ale přijde ostrá levotočivá zatáčka, otevře se opona z bílých skal a moře se spojí s nebem. Skútr jakoby pluje modrým prostorem, než se v několika serpentinách začne blížit k azurové zátoce. Buď má někdo pro zpracování domácího videa k dispozici několik milionů dolarů a nechá si takový trik vyrobit v Hollywoodu, nebo si stačí připravit svou vlastní kameru a projet si právě silnici, která z vnitrozemského města Cista Provo míří přímo na pobřeží k Jadranské magistrále.

Přírodní divadlo

Je to silnice úzká a po stráních skalnatých hor se kroutí jak kořeny starých pinií. Za vesnicí Gornja Brela se na chvíli vnoří pod zelené koruny borovic a pak přijde velkolepé přírodní divadlo. Silnice vystoupí z lesa, vůně pryskyřice zeslábne a ve vzduchu je cítit moře. Vidět však za hradbou skal není. Nejvyšší čas, aby spolujezdec spustil kameru.

Skály se rozestoupí a hluboko pod srázem je Jaderské moře. Zátoka pod Jadranskou magistrálou, pak Bračský průliv s temně modrou vodou a za ním svahy ostrova Brač. Jak cukrářská poleva vypadají na vodní hladině bílé linky od vodních skútrů. Okouzlujících detailů je v tom výjevu mnohem víc, ale ve vteřině, kdy se otevírá přírodní opona, není člověk schopen všechny postřehnout.

Těžko lze najít na celém pobřeží Chorvatska větší přírodní představení než tady. Hned za průsmykem začíná silnice klesat, spojí se s magistrálou a začne rozdělovat turisty. Vpravo do Omiše a Splitu, vlevo na Makarskou riviéru. Přestože to vypadá, že návrat do Omiše po Jadranské magistrále nemůže už žádnou romantiku nabídnout, je to jen zdání.

Stejně jako u vnitrozemské jízdy kaňonem, tak i tady se může rozbušit srdce při koupání. Přibližně pět minut jízdy od pohádkového výhledu je vesnička Marušiči. Prudce klesající se zastavuje asi třicet metrů nad mořem. Tady je potřeba zaparkovat skútr a zbytek dojít pěšky. Ale až na malou pláž v zátoce! Před posledními metry zahněte na sotva znatelnou pěšinu, která skrz nízké trnité keře a borovice míří na skalnatý útes nad hladinou. Poznáte ho snadno. Kdysi tu stával dům a zůstala tu po něm vybetonovaná základová deska. Za její hranou už není nic, jen přibližně desetimetrová hloubka a pak mořská hladina.

Deset metrů zezdola vypadá úplně jinak než deset metrů seshora. Slézt dolů by byla potupa, oči polehávajících turistů pozorují pečlivě každého, kdo se na útesu objeví. Nezbývá tedy nic jiného, než několik kroků na konec plošiny, odkud není hladina vidět, rozběhnout se, zavřít oči a letět.

Rozevláté ruce plesknou o hladinu s takovou silou, že kůže svědí ještě po dvou dnech. Pod šíleným tlakem se nahrne slaná voda do nosu, jako by do každé dírky někdo strčil obří injekci a tlačil na píst oběma rukama. Co se nosem nahrnulo do těla, to pusou vylétne ven. Nezapomenutelný zážitek.

Slanou chuť pak lze zahnat dobrou večeří v sousední vesničce Pisak. Stačí jen se vrátit na skútru na magistrálu a v Pisaku sjet až dolů k miniaturnímu přístavu. Auta tu mají s parkováním problém, ale pro skútr se místo vždy najde, třeba hned vedle velkého grilu, na kterém se tu opékají domácí klobásy.

Romantický kruh, který někomu může připomínat český trampský výlet, se uzavírá. Někde se na ohni pečou špekáčky, tady klobásky a placky z mletého masa.

Malebné město Omiš leží asi 26 km jihovýchodně od Splitu. Nachází se na úpatí vysokého strmého skalního masivu u ústí řeky Cetiny do moře.


ŘEKA ADRENALINU

Vyzkoušet peřeje Cetiny je možné hned na trojí způsob. Pokud se z přehrady vypouští do koryta alespoň dvanáct kubických metrů vody za vteřinu, je řeka připravená pro klasický rafting. Plavba na gumových člunech trvá přibližně dvě hodiny, kdy kolem sebe budete mít skalní soutěsky vysoké až sto metrů. Obtížnost peřejí je na tomto úseku na druhém až třetím stupni vodácké klasifikace a na plavbu je potřeba si připravit přibližně čtyřicet eur na osobu. Ještě o tři kilometry výš proti proudu je obvyklý start jízdy na kajacích, které přece jen vystačí s menším množstvím vody. Kromě tradičních jednomístných kajaků nabízejí zdejší agentury svezení v lodích také pro dva nebo tři vodáky. Také splutí tohoto desetikilometrového úseku vyjde přibližně na čtyřicet eur. V ceně je kromě zapůjčení lodí a vodáckého vybavení doprava z parkoviště u Radmanove mlinice na místo startu.

U vodní elektrárny Kraljevac, vzdálené přibližně pětadvacet kilometrů od Omiše, si dávají sraz příznivci canyoningu, tedy slézání a proplouvání divokých říčních soutěsek. Oblečeni do lehkých neoprenů a horolezeckých postrojů zkoušejí vody Cetiny tam, kam se lodě už nedostanou. Například na srázech vodopádu Gubavica, jehož dvě části jsou vysoké patnáct a pětatřicet metrů. Ač se při canyoningu často menší slapy seskakují, v tomto případě se oba vodopády pochopitelně slaňují. Pěší putování řekou Cetinou stojí podle náročnosti a délky zvolené trasy od pětatřiceti do sedmdesáti eur.

CO JEŠTĚ VYZKOUŠET?

Baška Voda je letovisko připravené na turisty, kteří nechtějí jen ležet na pláži. Kromě výletů na skútru a canyoningu jsou zde skvělé podmínky pro jachting, potápění (je zde potápěčské centrum i škola, windsurfing, vodní lyže, vodní skútry, parasailing. Z míčových sportů si lze zahrát tenis, plážový volejbal, fotbal, házenou, košíkovou, minigolf apod. Těm, kteří touží po pohybu a mají rádi hory, se nabízí možnost vysokohorských túr do pohoří Biokovo. Milovníci jízdy na kole se mohou vydat do okolí na krátké vyjížďky či na náročnější výlety do horských oblastí Biokova, kde je spousta značených cyklistických stezek.

David Macháček




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země