nahoru

Rumunská župa Maramureš: Jedna z posledních výsep tradičního venkovského života na území Evropy

Václav Hubata-Vacek28. srpna 2017 • 17:30
Rumunská župa Maramureš: Jedna z posledních výsep tradičního venkovského života na území Evropy
foto: Václav Hubata-Vacek

Maramureš, území v severozápadní části Rumunska, je místem, kde se zachoval způsob života, který ve většině zemí Evropy již dávno zanikl.

Zejména ve vesnicích, ležících mimo hlavní silnice, se část obyvatelstva živí zemědělstvím, které se v průběhu minulých století příliš nezměnilo. Drsné přírodní podmínky a kopcovitý terén znemožňují intenzivní hospodaření, a tak v řadě vesnic nevznikla v padesátých letech minulého století družstva.

Malá výměra pozemků a nízké výnosy způsobují, že si většina zemědělců nemůže dovolit nákup strojů, které tak na polích nahrazují koně. V kopcovitém terénu s úzkými a strmými cestami by se ale většina strojů stejně neuplatnila. Když napadne sníh, zemědělci vymění vozy za saně, aby mohli na pole dovézt hnůj a z kopců nad vesnicí přivézt uskladněné seno.

Trhy

Událostí, kterou by si návštěvník Maramureše neměl nechat uniknout, jsou tradiční venkovské trhy s domácími zvířaty. Jeden z největších se koná první pondělí v měsíci v Sighetu Marmaţiei (čti marmacej). Když jsem ho navštívil v roce 2003 poprvé, vrátil jsem se v okamžiku o století zpět. U betonových patníků byly uvázány krávy, prasata a ovce, kočí předváděli sílu svých koní, kteří tahali na rozbahněném svahu vozy se zabrzděnými zadními koly. Mezi nimi pobíhaly stovky kupujících i prodejců, někteří v tradičních venkovských krojích.

Loni byl ale trh přemístěn za město, a jak mi řekl jeden ze správců, byl by rád, kdyby zanikl úplně. Se změnami, které do Rumunska přinesl vstup do Evropské unie, to možná nebude dlouho trvat.

Neblahý vliv Unie

Členství Rumunska v Unii přineslo místním spíše problémy. Dotace z Evropské unie mohou dostat pouze zemědělci, kteří chovají alespoň deset krav nebo padesát ovcí. Tuto podmínku ale většina hospodářství nesplňuje. V třítisícové Budeşti (čti budešť) chovají místní zemědělci asi osm set krav, většina rodin má ale dvě nebo tři.

Patří k nim i šedesátiletý Gheorghe Tintas. Společně s rodinou svého syna obdělávají sedm hektarů zemědělské půdy, na kterých pěstují oves a brambory. Hlavní příjem rodiny představuje prodej mléka od dvou krav, se kterým jezdí jeho žena autobusem každé úterý a pátek do třináct kilometrů vzdáleného Cavniku (čti kavnyk). Neprodává ho na trhu, ale nosí přímo do domů. Je to tak výhodnější a prodej v tržnici stejně asi brzy zakážou, protože nesplňuje normy Evropské unie.

Práce v cizině přináší změny

Těžké podmínky přinutily řadu místních lidí hledat obživu mimo Rumunsko. Většina zdejších mladých lidí pracuje v západní Evropě, třeba Stefan, který se živí už sedm let jako svářeč ve Španělsku. Do Rumunska se vrací jen v létě, aby pomohl při žních, a na Vánoce. Peníze, vydělané těžkou prací v západní Evropě, život ve vesnicích v Maramureši rychle mění. Přibývá aut, lidé stavějí nové domy, ale práce na polích, která živila generace jejich předků, mladé lidi již neláká. Nízké ceny zemědělských produktů jsou dalším důvodem, proč řada z nich zemědělství opouští a ukončuje tak nenávratně způsob života, který se po staletí téměř neměnil.

Václav Hubata-Vacek




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země