nahoru

Indické městečko Puškar: Jediná svatyně boha Brahmy a oáza klidu, kam si jezdí turisté odpočinout

Petr Hruška11. srpna 2017 • 17:30
Indické městečko Puškar: Jediná svatyně boha Brahmy a oáza klidu, kam si jezdí turisté odpočinout
foto: Petr Hruška

Nikdo vlastně neví, jak je toto místo staré a kdo ho založil. Podle legendy ale tady hinduistický bůh-stvořitel Brahma upustil z nebe květ leknínu. Tam, kde dopadl, vzniklo malé jezírko a kolem něj se rozrostlo městečko Puškar.

Velkého štěstí se zde však Brahma nedočkal. Jednoho úplňku chtěl u jezera vykonat jágnu, svatou oběť. Protože se jeho žena Savitrí tu noc nemohla zúčastnit, nerozvážně se oženil s jinou ženou jménem Gajátrí. Když na to Savitrí přišla, cítila se zrazena a prohlásila, že žádný věřící už Brahmu nebude uctívat jinde než tady, uprostřed pouště Thár v Puškaru. Tak se také stalo a Puškar je dnes jediným místem v Indii, kde najdete chrám zasvěcený stvořiteli Brahmovi.

Existují však i prozaičtější vysvětlení, proč Brahmu hinduisté tolik zanedbávají. Z tzv. trimúrti, hinduistické božské trojice, je coby stvořitel zdánlivě nejdůležitější. Svou práci už však vykonal, kdežto Višnua, boha udržovatele, a ničitele Šivu je třeba stále uctívat a stavět jim chrámy, aby se nerozhněvali. Brahma je bůh hodný a není nutno si jej nějak zvlášť udobřovat.

Většina puškarských chrámů není tak starobylá, jak by se od svatého místa očekávalo. V 17. století ty původní totiž nechal srovnat se zemí Aurangzéb, vládce muslimské dynastie Mughalů. Nejvíce vyniká právě Brahmův chrám s červenou věží. Na dvou nedalekých kopcích stojí také menší svatyně jeho znesvářených žen Savitrí a Gajátrí.

Hippies a spol.

Cizinci si do Puškaru jezdí odpočinout od Indie. V malém městečku totiž vládne posvátný klid. Žádní otravní rikšové, neodbytní prodavači suvenýrů, veksláci a podvodníci. Už hippies v 60. letech měli Puškar na seznamu svých pohodových míst. Kvůli zdejší posvátnosti je tady sice zakázána konzumace alkoholu a drog, ale málokdo se zajímá o to, co se děje v uzavřených hotýlcích. Místní obchody jsou stále věrné květinové éře a šaty ve stylu 60. a 70. let jsou oblíbené i dnes.

Většina cestovatelů tady zpravidla zůstává déle, než vůbec plánovala. Přijedou na pár dní a zdrží se pár týdnů, měsíců i let. To je případ našich francouzských sousedů v hotýlku Sai Baba. Přijeli sem jako novomanželé před pěti lety a žijí zde dodnes, teď i se svými dvěma dětmi. Ty už se narodily v Indii a hrají si na ulici s indickými dětmi. Bosé, špinavé, ale vždy usměvavé.

Svaté jezero

Celé město dýchá poklidným posvátnem. Poutníci, kteří se sem sjíždějí z celé Indie, se shromažďují hlavně kolem jezera, vzniknuvšího z Brahmova leknínu. Na přilehlých ulicích se prodávají obětní květiny, vonné tyčinky a jiné svaté předměty nutné k vykonání bohoslužeb. Poblíž se scházejí i sádhuové, asketičtí svatí muži, jejichž jediným majetkem je zpravidla jen žebrací miska a skromný kus oděvu.

K jezeru vedou tzv. gháty, schody zabíhající až do vody. Na gháty musí každý bez bot, což je v horkých letních měsících zkouška ohněm, alespoň pro nenavyklá chodidla Evropana.

V posvátné vodě pak ze sebe věřící smývají své hříchy. V dobré víře, že se také rituálně očistím, se rovněž ponořuji do brčálové a lehce zapáchající tekutiny. Stejně jako ve svatém městě Váránasí na Ganze, mají i tady lidé nevyvratitelný názor na čistotu vody – je přece svatá, a tak nemůže být špinavá. Do večera mi naskočila vyrážka po celém těle, ale to zřejmě proto, že jsem ateista. Bráhma mě prostě ztrestal po svém.

Na břehu pracují od rána do večera guruové, kteří pro věřící zájemce vykonávají tzv. púdžu, tedy rituální bohoslužbu. Na konci obřadu kněz zpravidla své svěřence obdaruje kusem červené příze, která se omotá kolem zápěstí. Cestovatelé mu říkají „puškarský pas“, protože nikde jinde toto není při púdže zvykem, a tak už zdálky poznáte toho, kdo se rituálu zúčastnil.

Takovou púdžu může podstoupit i nehinduista, i když tak většinou činí jen kvůli exotickému zážitku. Díky větší koncentraci cizinců tady však pendluje i hodně falešných guruů, kteří si na naivních turistech rádi namastí kapsu. Uprostřed obřadu vám pak takový rádobyguru oznámí, že se Brahma táže, kolik jste mu za jeho požehnání ochotni zaplatit. Na skromnou sumu několika rupií, již daruje průměrný indický hinduista, se ten vydřiduch zasměje a pak vám s vážnou tváří prozradí „správnou“ částku, většinou se rovnající měsíčnímu výdělku průměrného Inda.

Velbloudí veletrh

Událostí roku, za níž do Puškaru přijíždějí turisté a filmové štáby z celého světa, je proslulý velbloudí trh, začínající vždy o úplňku měsíce kartik purnima, tedy někdy v listopadu. Na několik dní se populace města rozroste z třinácti tisíc obyvatel na skoro dvě stě tisíc lidí plus padesát tisíc velbloudů. Jde vůbec o největší velbloudí trh světa.

Obchodování doprovázejí náboženské obřady, velbloudí závody, tance, pouliční divadlo a další akce. S takovou velkolepou podívanou však také velkolepě vzrostou ceny a i malé puškarské hotýlky známé svými levnými pokoji vyšroubují své ceny do závratných výšin.

Majitel hotýlku, kde máme dvoulůžkový pokoj s koupelnou za padesát rupií, nám prozrazuje: „Tahle špeluňka stojí o trhu šestnáct set rupií na noc. Ale nebojte, hosté se o to podělí. Spí jich tady totiž tak deset, aby se neplýtvalo prostorem.“ Hektický ruch velbloudího svátku už jsme sice nezažili, ale poklidná atmosféra kouzelného Puškaru je k nezaplacení.

Petr Hruška




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země