nahoru

Jezero Ysykköl: Kyrgyzské „moře“ bývalo rekreační oblastí kosmonautů a vysokých funkcionářů SSSR

Michal Černý10. srpna 2017 • 08:30
Jezero Ysykköl: Kyrgyzské „moře“ bývalo rekreační oblastí kosmonautů a vysokých funkcionářů SSSR
foto: Michal Černý

Obyvatelé vnitrozemských států mohou o vlastním moři jen snít a některé země k němu mají opravdu daleko. Šťastnější mohou být jen tam, kde jim moře nahrazuje alespoň velké jezero. To je i případ Kyrgyzstánu, země hor obklopených pouštěmi. Pyšní se nádherným jezerem Ysykköl, navíc s vodou příjemně teplou a mírně slanou.

Z hlavního města Biškeku vede k jezeru celkem kvalitní asfaltová silnice. Požitek z jízdy kazí jen bezohlední řidiči, hlavně ti, kteří v poslední době přišli k silným zahraničním automobilům. K přežitkům minulého režimu patří i kolony odborářských autobusů, které se řítí pod ochranou policistů na motorkách a vynucují si přednost. Z plochého Čujského údolí se po osmdesáti kilometrech silnice zvedá a v četných serpentinách se kroutí vzhůru kaňonem Boom, na jehož dně bouří peřeje řeky Čuj. Pobavený úsměv na tvářích cizinců způsobují amatérsky realistické, stříbřenkou natřené sochy horských zvířat, pionýrů a turistů s ruksaky lemující silnici.

Větrná brána Ysykkölu

Bránou do kotliny Ysykkölu je město, které se za Sovětů jmenovalo Rybač‘e, dnes opět kyrgyzsky Balykčy. Je to vlastně to samé, protože slovo „balyk“ je v překladu ryba. Vítá nás silný vítr jménem „Ulan“, který jen málokdy ustává. Jezero je blízko, ale je vidět až za městem. V západní části kotliny má krajina výrazně polopouštní charakter.

Hliněné svahy jsou téměř bez vegetace, jen v okolí vodních toků roste bujná tráva a nízké keře. Eroze vytvořila ve žlutých a narudlých sedimentech fantastické tvary, hluboké rokle a složitá bludiště. Za nimi se až k vysokému obzoru zvedají ledové hřebeny Ťan-šanu. Silnice kolem jižních břehů vede několik kilometrů od jezera a dostat se k němu je možné jen po prašných cestách v údolích přetínajících hlinitou pustinu.

Když konečně přijíždíme k jezeru, ukazuje se jeho méně přívětivá tvář. Fouká silný vítr, po nebi rychle letí divoká mračna a na jezeře se zvedají přes metr vysoké vlny zaplavující ploché písčité břehy kalnou vodou. Vítr bičuje i duny kolem břehů a prohání se roklemi, a tak stavíme stany v chabém závětří porostu tamaryšků.

Horké jezero

Druhý den nás vítá modrým nebem a klidnou hladinou. Brzy se otepluje, a tak oblékáme plavky a zkoušíme vodu. Po včerejším vlnobití je však dost chladná.

I tak musíme uznat, že koupel v nadmořské výšce 1609 m je příjemná. Ysykköl znamená v překladu „Horké jezero“. V létě má voda teplotu kolem 20 stupňů, v mělkých zátokách až 23 stupňů. Jezero je známé hlavně tím, že ani v nejchladnějších zimách nezamrzá a jeho teplota se drží na dvou až třech stupních. Masy mírně slané vody působí jako stabilizátor klimatu v celé kotlině. To je charakteristické mírnou zimou, relativně teplým létem a plynulým průběhem ročních teplot. Dá se říci, že se zde, daleko ve vnitrozemí, setkáváme s ukázkou přímořského klimatu. Počasí je však v ysykkölské kotlině nestálé. Navštívili jsme jezero celkem třikrát a zažili jsme dny krásné i chladné a deštivé.

Břehy Ysykkölu byly dlouhá léta vyhledávanou rekreační oblastí. V dobách bývalého Sovětského svazu se sem sjížděli odboráři a rekreanti z celého Kyrgyzstánu i ze sousedního Kazachstánu a Uzbekistánu. Měli tu svá sídla vysoce postavení politici středoasijských států, i ti nejmocnější z mocných, jako například Chruščov a Brežněv. V městečku Čolponata na severním pobřeží pravidelně relaxovali sovětští kosmonauti.

Prostým rekreantům, kteří často dostávali pobyt u jezera za odměnu, sloužily desítky penzionů a hotelů. Dnes většina z nich chátrá. Hlavně na jižním břehu jsme viděli oprýskané zdi, rezavá zábradlí, špinavá okna a prázdné pláže. Bez podpory Moskvy a jejích bývalých vládců nejsou peníze na provoz a ani většina prostých Kyrgyzů si pobyt v lepším penzionu nemůže dovolit. Příznivější poměry jsou na severním břehu, který je i v současné době více využíván.

Ryby a ptáci Ysykkölu

Při další cestě přijíždíme pozdě večer k severnímu břehu a stavíme stany na písčině zarostlé nízkou trávou. Ráno nás i tentokrát vítá teplým počasím a jezero klidnou průzračnou vodou. Z blízkého rákosí se vynořuje muž, pomalu přichází k nám a opatrně vyzvídá, co jsme zač. Zelený terénní UAZ s omšelým státním znakem asi vypadá dost úředně. Když zjišťuje, že nejsme porybní ani ochránci přírody, hvízdne a z houští vylezou jeho dva kumpáni. Vzápětí vystrkávají z rákosí dřevěnou loďku. Spustí ji na vodu a rychle pádlují daleko od břehu. Pytláci. Ryby z jezera jsou důležitou součástí místního hospodářství, ale komerční lov je vyhrazen jen firmám a kolchozům. Sportovní rybolov je možný na povolení.

Místní si ale jistě dovedou najít cestu, jak se k rybám dostat. Dokazují to desítky stánků i u cesty stojících dětí, které nabízejí hlavně uzené ryby.

Nejcennější jsou pstruzi, kteří tady dosahují úctyhodných délek. Ti ovšem v Ysykkölu nejsou původní. V jezeře ještě počátkem 20. století žilo deset původních druhů ryb. Ty však byly spíše menší, a tak brzy začaly pokusy o obohacení místní rybí fauny exotickými druhy. Prvními z nich byli v roce 1930 pstruzi z arménského jezera Sevan. Ti se v Ysykkölu uchytili a dorůstají větších velikostí než v Sevanu. Postupně byly vysazeny další dva druhy pstruhů, bajkalští omulové, líni, síhové a candáti, celkem jedenáct nepůvodních druhů. I když je dodnes nejhojnější rybou jelec issykkulský, znamenaly nové druhy pohromu pro ty původní: některé byly téměř vyhubeny.

Kromě ryb je jezero známé i jako hnízdiště a zimoviště téměř čtyřiceti druhů vodních ptáků, jejichž stavy se pohybují mezi padesáti a osmdesáti tisíci. Míst, kde se mohou ptáci shromažďovat a hnízdit, je ale ve skutečnosti dost málo. Překvapilo mě, že břehy byly většinou prázdné, jen místy na hladině plavalo několik kormoránů a racků a poblíž pobřežních rákosin se na hladině pohupovaly skupinky kachen a slípek. Velká plachost ptáků také naznačovala, že jsou často cílem ilegálního lovu. Břehy jezera byly díky nim zařazeny do seznamu mokřadů chráněných Ramsarskou konvencí. Ochrana je rozhodně nutná: Horké jezero by bez svých okřídlených obyvatel ztratilo mnohé ze svých kouzel.


Ysykköl v číslech

Čtvrté největší na světě

Jezero má plochu 6236 kilometrů čtverečních, je dlouhé 182 km, široké 60 km a obvod podél břehů je 590 km. Největší hloubka 668 m ho řadí na čtvrté místo na světě. Po jezeru Titicaca je druhým největším vysokohorským jezerem. Průměrná hloubka je 280 m, pod úrovní 100 m leží 38 % plochy jezera. Objem vody je 1738 kilometrů krychlových. Viditelnost pod vodou bývá běžně 20–25 m, místy až 35 m.

Příjemné klima

Klima je oproti okolním horám poměrně mírné, průměrná roční teplota je na úrovni hladiny 6–8 °C, červencová 17–23 °C, lednová –2 až –7 °C. Vlhkost stoupá od východu k západu. Oblast kolem západního konce jezera je nejsušší oblast Kyrgyzstánu s ročními srážkami jen 100–120 mm. Ve střední části kotliny jsou srážky 250–300 mm, ve východní až 400 mm za rok. Maximum srážek spadne během července a srpna, minimum v lednu a únoru. Na svazích hor ve východní části stoupají srážky až na 800 mm za rok i více.

Obklopeno horami

Severní břeh Ysykkölu lemuje hřbet Kungejského Alatau s nejvyšším vrcholem Čoktal (4770 m n. m.), podél jižních břehů se táhne hřbet Terského Alatau, jehož převážná část leží ve výškách přes 4000 m (nejvyšší vrchol Karakol 5216 m n. m.).

Chráněno zákonem

Do jezera vtéká asi padesát řek, z jezera žádná. V roce 1975 bylo jezero zařazeno do seznamu mokřadů chráněných Ramsarskou konvencí, v roce 2001 byla ustanovena Biosférická rezervace Ysykköl. Slaná voda jezera udržuje mírné klima a zaručuje plynulé přechody teplot. Ačkoli je lov zakázán, hojně se tu pytlačí. Svědčí o tom nabídka na zdejších trzích.

Michal Černý




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země