nahoru

Znudění milionáři i pohodlní dobrodruzi. To jsou zákazníci cestovek poskytujících výlet na severní pól

Dana Lipová9. srpna 2017 • 08:30
Znudění milionáři i pohodlní dobrodruzi. To jsou zákazníci cestovek poskytujících výlet na severní pól
foto: Dana Lipová

Dnes se můžete jako turista vydat opravdu kamkoli, dokonce i na severní pól. Takovou cestu vám přímo nabídnou pouze dvě cestovní kanceláře na světě. Pro účast není důležité, kolik vám je let ani v jaké jste kondici, podstatný je pouze stav vašeho konta. Atomový ledoborec vás pak dopraví až na konec světa bez námahy, bezpečně a v nejvyšším možném pohodlí. Vy pro to nemusíte udělat téměř nic.

Obě cestovky, které výlet na pól zprostředkovávají, ruská i americká, posílají své klienty na pól na palubě ledoborce Yamal. Pronajímá jim ho Murmanská námořní společnost. Cenou a kvalitou nabízených služeb se obě cestovní kanceláře téměř neliší. Liší se však doba, kdy můžete pólu dosáhnout. Pokud chcete zažít hromady silného ledu a drsné polární počasí, tedy vidět ledoborec pořádně v akci – jeďte v červenci s Američany. Pokud chcete spíš obdivovat arktickou přírodu, užívat si víc slunce a výsadků na okolní ostrovy, jeďte s ruskou cestovkou v srpnu. V jiném měsíci to ledoborcem nejde. Po zbytek roku funguje Yamal stejně jako ostatní pracovní ledoborce. A vám zbudou psi, lyže, vrtulníky a sněžnice.

Udržet balanc

Turisté se naloďují v murmanských docích, v místě, kde Yamal právě zakončil pravidelnou roční prověrku. Prochází generální opravou každý rok, protože bezpečnost je na atomovém ledoborci vždy na prvním místě. V docích platí přísný zákaz fotografování a filmování.

Nedílnou součástí posádky je lodní stráž, ozbrojená samopaly. Když se zeptáte šéfa lodní stráže, zda je na palubě proto, aby chránil atomový reaktor před turisty, nebo turisty před ledními medvědy, pouze se pousměje.

Yamal vyplouvá 26. června okolo čtvrté odpoledne, kdy vrcholí příliv, který obrovský ledoborec potřebuje pro opuštění murmanského přístavu. První den je všude pouze voda, malé ledové kry se začínají objevovat až druhý den. Přestože je moře klidné, loď se divoce naklání a většina turistů bojuje s mořskou nemocí. Koridory s kajutami turistů lemují papírové sáčky, otevřené a připevněné k zábradlí každé dva metry. Palubní doktor slibuje, že až loď dosáhne hranice ledu, houpání přestane.

Následující den ledoborec láme první ledová pole a slova doktora se potvrzují: loď se opravdu přestává houpat. Místo toho se však otřásá, neustále a nepředvídatelně. Jestli turisti nemohli díky mořské nemoci jenom jíst, tak teď nemohou ani pořádně chodit. Musejí si zvyknout na to, že každý další krok může být krokem do prázdna. Ve vteřině se může podlaha pod vámi propadnout o pár metrů níže – to když se led pod ledoborcem prolomí a dno lodi se srovná na chvíli s hladinou vody. Vzhledem k faktu, že věkový průměr turistů je zhruba pětapadesát let, má posádka nařízeno udržovat mírnou rychlost. Čím větší rychlost, tím větší otřesy a tím větší pravděpodobnost úrazu. A zlomené končetiny turistů nese americká cestovka špatně. I přes toto opatření ošetřuje doktor večer pohmožděnou ruku. Naštěstí jde tentokrát o poslední úraz této expedice.

Další dny si však, k vlastnímu údivu, na nepevný terén zvyknete a začnete se pohybovat s větší jistotou. Dokonce najdete dokonce mladší ročníky v lodní tělocvičně, jak se zarputile snaží hrát volejbal. Cesta na pól je svým způsobem vlastně nuda. Jste zavřeni v bezpečných útrobách ledoborce a jenom čekáte, až tam dojedete.

Cestovka sice organizuje přednášky na různá témata, ale nevýhodou Evropana je, že většinu informací už zná ze střední školy. Přidejte hlučnou (leží pár metrů od místa, kde ledoborec bortí led) a přetopenou přednáškovou místnost, a vše jiné se zdá lepší než sedět v podpalubí a poslouchat opakování z geologie.

Na palubě je to jiné. Můžete sledovat, co dokáže ledoborec udělat s několikametrovým ledem. Obdivovat nekonečné ledové pláně, nečekané variace bílé, šedé a modré. Vyhlížet polární medvědy, mrože a polární ptáky. Divit se neustálým změnám počasí. Během několika minut následuje slunce a duhu hustá mlha, kdy nevidíte na dva metry od sebe.

A k tomu neutichající zvuková kulisa bortícího se ledu a třesoucího se ledoborce. Další zajímavé místo je kapitánský můstek. Počínaje druhým dnem plavby je turistům volně přístupný v kteroukoli denní a noční dobu. A pokud hovoříte rusky, posádka je s vámi ochotna diskutovat o čemkoli dlouhé hodiny.

Poslední možností, jak krátit dlouhé chvíle, jsou hodiny kreslení. Můžete se například naučit kreslit polárního medvěda. Plánované hodiny fotografovaní ledu se tentokrát neuskutečnily, protože nebyl dostatek zájmu. Stejně tak výzva k uspořádání turnaje ve volejbale, stolním tenisu a šachách neměla kupodivu úspěch. Že by za to mohl věkový průměr turistů?

A na sever! A na jih…

A pak jste najednou skoro tam. Večer 1. července organizátoři oznamují, že odhadují dosažení severního pólu na dopoledne následujícího dne. V té chvíli Yamal proplouvá 89° 20´ severní šířky a 41° 40´ východní délky. Všechny zaplaví vzrušení. Organizátoři ubezpečují, že pokud dosáhneme pólu už během noci, budou všichni probuzeni.

O chvíli později se na kapitánském můstku dozvídám, že posádka má nařízeno přizpůsobit rychlost ledoborce tak, aby ledoborec severního pólu dosáhl opravdu až ráno. Šlo by to rychleji? Ale jistě, klidně už okolo půlnoci.

Budíček je druhého dne o hodinu dříve než obvykle, v sedm hodin ráno. Palubní rozhlas oznamuje, že cíle bude dosaženo ještě před snídaní, takže rychle se všichni oblékněte a šup šup na palubu vyhlížet severní pól.

Díky GPS snadno poznáte, že jste konečně na místě. Ale dostrkat antény ledoborce do správné polohy tak, aby monitor GPS přijímače ukázal vysněné nuly za jedinou devítkou, už tak snadné není. Šestimetrový led a rozměry ledoborce nejsou ideální podmínky pro jemné manévrování. Promrzlí turisté vytrvale hlídkují na přídi a sledují pokusy lodi prorazit led. Projeli severním pólem už několikrát tam a zpátky, aniž o tom věděli – na sever a na jih. Loď couvá na sever, čísla na obrazovce rostou a najednou skok a začínají klesat. Další pokus, loď začíná couvat na jih a kapitán opět konstatuje „proskočili jsme“. Vpřed na sever a… ještě kousek… Sakra, už zase jedeme na jih.

Po hodině a půl se podaří nuly konečně na pár vteřin zafixovat – 90° 00´ s. š. a 0° 00´ v. d. Turisté na přídi připíjejí šampaňským, fotí se a vzájemně si gratulují. Pak utíkají do tepla jídelny, konečně se nasnídat. Po výkonu na palubě si to rozhodně zaslouží. Posádka je také šťastná. Mají to za sebou. Teď už jenom dopravit všechny bezpečně zpět. Ale až poté, co skončí party na ledě.

Led okolo severního pólu je hodně popraskaný od dlouhého manévrování a není bezpečný pro vylodění turistů. Proto se ledoborec vrací několik desetin stupně na jih. Kapitán s posádkou vytipovali bezpečnou a pevnou „poljanu“ – relativně rovné ledové pole. Další hodinu trvá příprava vylodění: spustit schody pro turisty z paluby na led a vztyčit stožár s vlajkami států, jejichž občané se výpravy účastní – vlajek se tentokrát na severním pólu objevuje devatenáct, včetně české.

Když je vše hotovo, mohou se vylodit na led i turisté. Jejich pohyb na ledu je vymezen lodí samotnou a ozbrojenými strážci se samopaly. Za tuto pomyslnou hranici nikdo nesmí, ledního medvěda loni potkali až na samotném pólu, proto je potřeba neustálé obezřetnosti.

Turisté se nejprve shromáždí v kruhu okolo stožáru s vlajkami. Stožár symbolizuje severní pól, který je v tuto chvíli již vzdálený několik stovek metrů. Po proslovu vedoucího delegáta cestovky turisté jako jeden velký had obejdou pomyslný severní pól. Svou cestu kolem zeměkoule po rovnoběžce zakončí společným jásotem a aplausem. Další dvě hodiny tráví na ledu fotografováním se s lodí, bez lodi, s ledem a s louží, s tabulí severní pól… Odvážnější se mohou vykoupat.

Posádka v brázdě za zaparkovaným ledoborcem zřídila provizorní pláž. Koberce na ledu, lavičky a schůdky do vody. Turisté, přivázaní na lano, většinou skočí odvážně do vody a pak se velmi rychle vydrápou zpět na led. Voda má 1,45 stupně. Rychle se potom utírají do připravených ručníků a zapíjejí svůj hrdinský čin pravou ruskou vodkou. Tentokrát téměř čtvrtina turistů našla odvahu k ponoru.

Slíbené barbecue se na ledu nakonec nekoná, protože led začíná praskat. Trhliny v ledu se dokážou zvětšit poměrně rychle, až o desítky centimetrů během několika minut. Proto proběhne rychlé nalodění všech a všeho. Turisté si svůj hamburger snědí později v teple jídelny. To už se ledoborec prokousává zpět k jihu.

Rubínová skála

Prospekty cestovní kanceláře vám slibují lety vrtulníkem a zodiakové exkurze, ale na ledoborci se dozvíte, že nic takového plánováno rozhodně není. Prý jste se spletli. Takový program se údajně týká jiných expedic této cestovky. Vrtulníkem poletíte pouze, když zbude čas na vylodění v zemi Františka Josefa.

Máme štěstí. Yamal se zpět pohyboval dostatečně rychle, a tak je možné strávit jeden den v této zajímavé lokalitě. První vylodění probíhá na opuštěné ruské polární stanici. Dřevěné ruiny domků, opuštěná technika a hromady starého ledu na pobřeží jednoho z ostrovů nabízejí dostatek inspirace pro snění a představy, jak se tu asi polárníkům v minulém století žilo.

Druhý výsadek, na mysu Flora, představuje promáčené rašeliniště, mlhu a vysoké útesy.

I toto zastavení se zdá osvěžením po nekonečných ledových pláních. Za zmínku stojí také Rubínová skála, ke které se ledoborec přiblíží na vzdálenost pouhých stovek metrů. Celý manévr probíhá pod dohledem zástupce ruského přírodovědného institutu, protože na skále hnízdí tisíce arktických ptáků.

Od země Františka Josefa je to do Murmanska už jen pár desítek hodin. Ještě dělám malou anketu, proč se lidé vydávají ledoborcem na severní pól. Všichni bez výjimky jsou hodně zcestovalí, přestože jejich životní příběhy jsou rozdílné. „No, musím přece něco utratit, než to odkážu všechno dětem, ne?“ bez úsměvu prohlásí podnikatel z Los Angeles. „Loni jsme navštívili Antarktidu, tak jsme se chtěli podívat letos na sever,“ vysvětluje mladý pár z Indie. „Já už jsem tu popáté, už jsem byl všude, ale tahle cesta mě baví nejvíc,“ tvrdí miliardář z Anglie, který po operaci obou kyčlí téměř nemůže chodit. „Jsem rád, že mě práce přivedla až sem, nikdy bych nevěřil, že polární krajina je tak malebná,“ uzavírá ruský kameraman NBC. A mně nezbývá než s ním souhlasit.

Dana Lipová




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země