nahoru

Město Příbor: Navštivte rodiště slavného psychoanalytika Freuda a ochutnejte neřest

Kamila Šimková-Broulová28. července 2017 • 16:25
Město Příbor: Navštivte rodiště slavného psychoanalytika Freuda a ochutnejte neřest
foto: Kamila Šimková-Broulová

Každé město se rádo chlubí svými slavnými rodáky. Když je tento rodák známý po celém světě, pak je důvod hlásit se k němu ještě větší. To je případ i moravského městečka Příbor, rodiště lékaře a zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda.

V loňském roce uplynulo sto šedesát let od narození proslulého psychiatra, a to už je důvod k pořádné slávě. Příborští ji pojali vskutku velkolepě. K vidění je toho však v malebném městě na úpatí Moravskoslezských Beskyd mnohem více. Město Příbor patří mezi vůbec nejstarší na severní Moravě, vzniklo totiž už v polovině 13. století během tzv. velké středověké kolonizace.

První písemná zmínka pochází z roku 1251 a objevila se v listině markraběte Přemysla (pozdějšího českého krále Přemysla Otakara II.). Ještě o pár let dříve tu ale založil tržní osadu hrabě Arnold Huckeswagen a vybral si místo nejen malebné, ale z hlediska dopravy velmi významné. Okolí totiž lákalo k osídlení už od pravěku a vedly tudy i prastaré obchodní cesty spojující oblast Jadranu na jihu Evropy s pobřežím Baltského moře na území dnešního Polska. Roku 1389 získalo město dokonce právo obehnat své hranice hradbami, ale na rozdíl od ostatních svého privilegia nikdy nevyužilo. Dobu založení, tedy třinácté století, v Příboře pamatuje už jen kostel Narození Panny Marie. Dnes je se svou 54 metrů vysokou věží jednou z dominant města.

Příbor leží na obou březích říčky Lubiny nedaleko Nového Jičína a místa, jež bylo za dob České koruny hranicí historických zemí Moravy a Slezska. Rozkládá se zároveň na severních výběžcích Moravskoslezských Beskyd a dohlédnout odtud můžete až na Štramberskou trúbu či staroslavný vrchol Radhoště.

Od 16. století zažíval Příbor nebývalý vzestup, byl největším sídlem biskupského panství Hukvaldy a stal se významným soukenickým exportním městem - navzdory požárům, jež ho několikrát během třicetileté války poškodily. Ostatně i otec Sigmunda Freuda byl jedním z pokračovatelů této tradice. V Příboře si otevřel textilní obchod a byl významným členem soukenického cechu.

Centrum vzdělanosti

Jinou, neméně významnou kapitolou v dějinách města je školství. V 17. století tu byla zřízena piaristická škola. Rozsáhlou barokní stavbu postavenou podle návrhu vídeňského architekta G. P. Tencally založil biskup Karel II. z Liechtensteinu. Svému účelu však sloužila pouhé jedno století, než se stala sídlem českého učitelského ústavu. Když byl roku 1875 ústav založen, stal se Příbor centrem vzdělanosti celé severovýchodní Moravy.

Za dobu jeho existence jím prošla řada uznávaných pedagogů, a tak bylo město nazýváno moravskou Litomyšlí. Dnes jsou prostory historické budovy využívány pro svou výbornou akustiku k pořádání koncertů a najdete tu i vlastivědné muzeum s výstavními sály.

Ovšem nejen duchovní rozkvět byl pro Příbor v uplynulých staletích příznačný. Také jeho architektura se proslavila po celém širokém okolí. Příbor je typickou ukázkou venkovského města se středověkým původem, v němž najdeme hodnotná stavební díla z období renesance i baroka.

Roku 1989 se proto historické centrum s přilehlými uličkami stalo městskou památkovou rezervací, jež chrání i všechny malebné domy na hlavním náměstí. V některých z nich žily osobnosti, jejichž význam daleko překročil hranice města. Tak například v domě číslo 41 v rohu náměstí bydlel v letech 1587-1590 se svou matkou Jan Sarkander, svatořečený v roce 1995, o kousek dál a o dvě stě let později pak rodiče a babička Leoše Janáčka. Sám skladatel se však narodil až v Hukvaldech, kam jako učitel jeho otec právě z Příbora přestoupil.

Milovník bizarních snů

Ve světě však nejvíce proslavil město někdo jiný. Jeho osobnost sem každoročně přiláká stovky návštěvníků ze všech koutů světa.

Sigmund Freud se narodil 6. května roku 1856 Jakubovi a Amálii Freudovým. Přestože strávil v Příboře pouhé tři roky, vytvořil si k tomuto městu silný vztah a ve svých pozdějších spisech se k němu několikrát vracel. Ostatně, ve svém dopise příborskému starostovi roku 1931 píše: „…hluboce ve mně ukryto zůstalo to příborské šťastné dítě, prvorozenec mladé matky, jenž přijal z tohoto ovzduší a z této půdy první nesmazatelné dojmy...“ A třebaže většinu svého života prožil ve Vídni a poslední rok pak v Londýně, Příbor vždy nazýval domovem a Moravu svou rodnou vlastí. Roku 1859 se rodina přestěhovala do Rakouska, jako šestnáctiletý se však mladý Sigmund ještě jednou vrátil do rodného města na prázdniny.

Zamiloval se tu tehdy do sestry svého přítele Gisely. Když však jeho první láska odjela, nešťastný Freud překonával odloučení procházkami po krásné okolní přírodě. Příbor pak už nikdy nenavštívil.

Freudova libůstka

Součástí příprav na loňské oslavy ke 150. výročí narození Sigmunda Freuda byla i rekonstrukce jeho rodného domu v Zámečnické ulici. Dokumenty, které by doložily skutečný vzhled domu, se však nedochovaly v dostatečném množství, a tak celá obnova vycházela ze studií předpokládajících jeho obraz podle dobových zobrazení a historicko-stavebního průzkumu. Vše samozřejmě probíhalo pod dohledem památkové péče a svou architekturou se dům vrací do počátku druhé poloviny 19. století.

Původní rozměry má také interiér domu, přestože je výstava v něm umístěná pojata poněkud netradičně. Je totiž koncipována jako multimediální expozice. Průvodcem je přímo Sigmund Freud v podobě animované figurky, námětově pak vychází scénář z karikatur populárního kreslíře Vladimíra Jiránka. Pokoj v prvním patře má připomínat Freudovu londýnskou pracovnu. Vytahování šuplíků z knihovny, v nichž se objevují nejrůznější myšlenky slavného lékaře, má připomínat „vytahování vlastních vzpomínek“ a přibližovat tak podstatu Freudovy psychoanalýzy.

Originálních dokladů o pobytu Sigmunda Freuda v Příboře je však jen velmi málo, a tak je část expozice „nahrazena“ filmem, který je volným vyprávěním a připomenutím významných a zajímavých památek v Příboře, jež městu dominovaly už v polovině devatenáctého století. Kinosál v přízemí je navíc unikátně vyzdoben Jiránkovými citáty.

Komu by to však přece jen nestačilo a chtěl by se o Sigmundu Freudovi dozvědět ještě více, může navštívit stálou expozici ve výstavní síni už zmiňované budovy někdejšího piaristického kláštera. Slavného rodáka si zkrátka Příborští velmi váží. Jeho jméno nese hlavní náměstí, ulice, hotel i pekárna a od loňského roku také bylinný likér vyráběný podle prastaré receptury či čokoládové pochoutky ve tvaru Freudových tolik oblíbených doutníků nazvané výstižně „Freudova neřest“.

Sigmund Freud byl totiž vášnivým kuřákem. Zaháněl kouřením bolest i strasti, při kouření se koncentroval i odpočíval. Nakonec mu však přivodilo rakovinu čelisti, přesto se doutníků do konce života nevzdal. Ty čokoládové jsou pak zcela originální, jde totiž o ručně vyráběné a ručně balené tyčinky. Přestože jich původně bylo vyrobeno pouhých pět set kusů výhradně jako součást velkolepých oslav, dnes se s jejich výrobou pro velký zájem zejména zahraničních návštěvníků a Freudových příznivců pokračuje. Stejně tak i s přípravou bylinného likéru z deseti druhů bylin podle prastaré receptury, kterou pravděpodobně znal už Freudův otec. Byl totiž jedním z tehdejších degustátorů.

Slavný gauč

„Usaď se a rozjímej, vstaň a konej.“ Tato slova, dokonce hned v několika jazycích, můžeme od loňského roku číst před domem u proslulé Freudovy pohovky. Myšlenka vytvořit pohovku jako umělecké dílo vznikla na jednom setkání příborských živnostníků. Ostatně právě „Neformální cech příborských živnostníků“ usilující o oživení některých tradic, jež město v uplynulých staletích proslavily, byl jedním z hlavních iniciátorů rekonstrukce Freudova rodného domu i všech aktivit spojených s loňskými oslavami. Měděná skulptura je věrohodnou kopií té skutečné, snad vůbec nejslavnější pohovky na světě, kterou právě Freud poprvé v lékařské praxi použil jako součást vyšetřovací metody.

Kamila Šimková-Broulová




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země