Lejla Abbasová

Lejla Abbasová Zdroj: Asante Kenya

Lejla Abbasová na projektech Asante Kenya.
Asante Kenya zorganizovalo sbírku anglických knížek a do Keni se tak dostal i Krteček.
Lejla Abbasová na projektech Asante Kenya.
Masajové v africké Keni.
Masajové v africké Keni.
49
Fotogalerie

Lejla Abbasová: V Keni vypínám evropský model myšlení a jsem šťastná

Známá moderátorka Lejla Abbasová se právě stala podruhé matkou. Mateřské povinnosti jí ovšem nebrání pokračovat ve svých dlouholetých dobročinných aktivitách. Lejla se věnuje podpoře masajských komunit v Keni. Nyní si k tomu přibrala i pořádání akce Kenya Bike challenge. Cyklistický závod přes Masai Maru plnou divoké zvěře ve finále podpoří stavbu knihovny pro domorodé obyvatele. Pokud chcete, můžete jet také!

Co vás přimělo organizovat další dobročinnou akci? Kromě Kenya Bike Challenge už máte vlastní neziskovku Asante Kenya. Neměla jste před porodem už tak dost práce?

To víte, že měla. S Pepou Dresslerem jsem se ale setkala už loni v létě a nápad na společný projekt uzrál v době, kdy jsem o těhotenství neměla ještě ani ponětí… Je to opravdu velký a komplexní projekt, jehož příprava trvala skoro půl roku. 

Čím vás okouzlil Josef Dressler a jak vznikl nápad na tuto spolupráci?

S Pepou jsme se potkali díky účasti v pořadu TV Prima Pevnost Boyard. Byla jsem kapitánkou týmu, který bojoval o peníze na podporu “mého” nadačního fondu Asante Kenya. A Pepa byl členem družstva. Jeden večer jsme se zakecali a zjistili jsme, že máme na spoustu věcí podobný náhled, baví nás ty samé aktivity, v tomto případě kolo. Rozdíl mezi námi je ten, že Pepa je mistrem světa v bike trialu a já zdolávám severní část města Prahy s nákupem a pětiletým synkem v sedačce na elektrickém kole. Ovšem pravidelně a loni na jaře jsem dokonce jezdila každý den skoro 55 km denně.

 Jak bude závod Kenya Bike Challenge fungovat?

Chtěli jsme vymyslet projekt, který v Česku doslova nemá obdoby. Zkombinovali jsme tedy to, co máme rádi, ale také to, co si myslíme, že v neziskovém sektoru chybí. První pilíř je kolo. Druhým je pomoc, já působím v Africe, Pepa dlouhodobě podporuje handicapované cyklisty a vůbec sportovce. Třetí je naše vášeň pro dobrodružství a cestování vůbec, proto Keňa. A čtvrtým je naše přesvědčení, že spousta sponzorů už nechce jen podepsat darovací smlouvu a tak si odbýt “odpustek”. Chtějí být aktivnější, zapojit se do přímé pomoci. Chtějí také vidět, kam jejich peníze směřují, ověřit si jejich efektivní využití. A proto vznikl Kenya Bike Challenge, v jedné větě - 10denní expedice do Keni s pětidenním cyklopřejezdem legendárního ekosystému Masai Mara.

Tahle expedice není jen o pomoci, o poznání Afriky, ale také o poznání sama sebe, protože sranda to určitě nebude. I když, určitě se sejde fajn parta lidí a jsem si jistá, že pro všechny to bude zážitek na celý život. Našich 12 statečných, jak jim interně říkáme, čeká 173 km za pět dní, což nevypadá nijak dramaticky. Ale! Čeká je celkové převýšení 2500 metrů a především horko, které to rozhodně neusnadňuje. Co je ale právě naprosto exkluzivní a jiné, je, že celá expedice končí třídenním pobytem v místě pomoci, tedy u Masajů na hranicích Keni a Tanzánie, pět hodin autem od nejbližšího města.

Jak budou účastníci závodu na místě pomáhat?

Našich dvanáct jezdců pomůže přímo na projektech, na které putují peníze z jejich partnerství v Kenya Bike Challenge. Začnou tedy stavět knihovnu pro základní školu Maasai Academy, koupí se speciální auto k zemědělskému projektu, který jsem teď na tři roky zafinancovala. Naším partnerem se navíc stala Šárka Strachová (Záhrobská), díky níž přivezeme dětem 21 kol. Ty budou děti moci vyhrát v rámci školní soutěže. Naši jezdci tedy povedou s Pepou celodenní cykloworkshop, kde ukážou masajským dětem, jak na kole jezdit a jak se o něj starat. Což je odkaz na třetí pilíř, kam putují peníze z partnerství v projektu - dvouleté následné vzdělávání učitelů Maasai Academy. Mimochodem Šárka je majitelkou kliniky celostní medicíny VO2Max, která věnuje každému jezdci vstupní prohlídku na této klinice, v případě zájmu jim společně s Pepou vytvoří tréninkový plán. A s Pepou jezdci také absolvují Dressler Kemp, což je soustředění, kde se naučí vychytávky s kolem.

se Mara přejet bez střetu se slonem nebo lvem? Kde budou účastníci závodu nocovat?

Přímo do safari parku Masai Mara se na kole ani na motorce nesmí, pouze v autech. Nicméně park je součástí obrovského prostoru, kterému se říká Great Rift Valley. My pojedeme částí zvanou ekosystém Masai Mara, tedy po hranici parku a skončíme v Loita Hills, což je pohoří na hranicích Keni a Tanzánie. Mimochodem místo, kam jedeme, je vzdálené 4 až 5 hodin autem od nejbližšího města. Komunita Masajů tam žije prakticky původním způsobem života. Je to ta Afrika, kterou jsem si kdysi zamilovala, a místo toho jsem dlouhé roky působila v příměstských slumech. Říkám to proto, že nejedeme přímo rezervací, ale na druhou stranu slonovi nebo lvovi nevysvětlíte, že támhle zatím keřem už končí park. V téhle oblasti budeme jen asi dva dny, pak začneme stoupat do hor a tam už je zase jiný ekosystém. Tak jako tak je ale cesta bezpečná. Expedici pro nás připravuje John Blisset, jeden z mála, který se na cyklo- a pěší turistiku v této oblasti specializuje a je hlavně velmi respektován masajskou komunitou. John také zařizuje “ubytování”, tedy spaní v tábořištích, ve stanu, pěkně po staru, pod africkým nebem!

Může se přihlásit kdokoliv, nebo účast v Kenya Bike Challenge předpokládá již nějakézkušenosti s pobytem v Africe? Nebo jsou třeba specifickébikerskédovednosti?

Ani jedno, ani druhé. Terén není extrémně náročný, spíš jde o celkovou fyzičku. Může to zvládnout i necyklista, ale sáhne si na dno, to bez diskuze. Takže výhodou samozřejmě je, když jezdíte na kole, ale nemusíte být nutně závodník, abyste to zvládli. Naopak máme to vymyšlené tak, že kdyby parta jezdců byla hodně nesourodá, máme pro ty zdatnější možnost výletů “na došlapání”. Jinak registrace jezdců probíhá na stránkách kenyabikechallenge.cz, kde je třeba i mapka cesty a veškeré služby, které v rámci balíčku partnerství nabízíme a které jezdce na expedici lépe připraví.

Kteréosobnosti se závodu zúčastní a co myslíte, že je motivovalo?

Naším mediálním partnerem je televize Prima, která ze svých řad vysílá jejich hvězdu Romana Šebrleho. Navíc s námi pojedou dvě reportérky Top Star Magazínu, Lucka Špaková a Zuzka Brzáková, které budou přímo z místa o expedici natáčet reportáže. Rozhodli jsme se z Lucky udělat takový náš lakmusový papírek, zda se z holky, co naposledy šlapala na kole na základce, dá za pomoci našeho balíčku služeb vypiplat cyklistka, která cestu zvládne levou zadní. Lucka bude o své proměně psát blog, na což se obzvlášť těším. Po vstupní prohlídce na Šárčině klinice si ji totiž vezme do parády Pepa, tak uvidíme, zda se zatne a bude plnit tréninkový plán na sto procent.

No a jinak samozřejmě jede Pepa a chci i já. Budu mít ale tříměsíční skvrně, tak uvidíme. Zatím je idea taková, že já pošlapu, v doprovodném autě za mnou pojede přítel s Iman a já budu v kempech kojit a ona bude hodná, bude pořád spát a všechno bude zalité sluncem. Toť plán, že!

Právě jste porodila holčičku Iman, nedonutí vás to zpomalit ultrarychlépracovnítempo?

Donutí i nedonutí. Jsem na volné noze, nemám de facto ani mateřskou. Na druhou stranu výhoda mojí práce je, že je nárazová, po večerech, takže prakticky nezasahuje do chodu domácnosti. Neziskový sektor je ovšem jiná parketa. Když se rozhodnu dát dohromady nějaký projekt, je to klasická projektová manažerská práce s tím, že na ni nemám peníze a musím pokud možno všechno sehnat zadarmo. Já s nadsázkou říkám, že bych byla nejlepší komerční manažer na světě, protože bych si prostě všechno a všechny služby mohla koupit! To přece není žádná dřina! Navíc u Asante jdu do všeho se svojí “tváří”, když se něco nepovede, je to plně moje chyba. I proto, že všechna partnerství sháním já, holky, co mi pomáhají, dělají až produkční práci. Na druhou stranu já mám tu výhodu, že odletím do Keni a slíznu si onu pomyslnou smetanu v podobě toho, že v místě vidím, co jsme dokázali. Najednou mám motivaci jít zase hlavou proti zdi. To ty “moje” holky nemají a proto je budu za ty roky, co se mnou vydržely, nosit na rukou… Ale zpět k otázce - až skončí Kenya Bike Challenge, dám si pohov. To jistojistě. Tenhle projekt je opravdu obří a už na něm makáme půl roku a je to znát. A ještě makat budeme.

Jste známá svou aktivitou na poli dobročinném. Většinou mediálně známá tvář pomáhá, ale stalo se vám někdy, že byla na obtíž?

No… Upřímně otázka je, jestli to není i ta každodennost, že vás lidi prostě na ulici sledují, a je jim samozřejmě jedno, pokud máte den, kdy byste nejradši byli neviditelní… Navíc není cesty zpět, už nikdy nebudu “neznámá”, ať budu dělat cokoliv. Ale obecně mi vadí, když se moje “známost” negativně dotýká mých blízkých. V ten moment jsem naprosto říčná. Oni si moji práci nevybrali, nechápu, proč by je někdo měl vláčet bulvárem. Taky odmítám primárně děti v médiích. Davida vezmu jen na akci, která má smysl. Zatím to byly jen ty nadační.

Kdy jste byla v Keni naposledy a co jste tam zažila zajímavého?

Naposledy jsem byla teď na 12 dní v červnu, těsně před poslední možností létat, v 8. měsíci. Tentokrát byla cesta krátká, leč vydatná. Zafinancovala jsem nákup a dovoz profi mulčovače z Anglie, který slouží ke zpracování zbytků, nejen plodin z pole. Mulčovač je nadrtí, a buď se použijí na hnojení, nebo se nasuší jako krmivo pro dobytek. Taky se mnou cestovala kolegyně Wanda Dvorská, která učila ženy ze šperkařského projektu novému vzoru šperku, tzv. spirále, z jejíhož prodeje bude financován projekt zabývající se ženskou obřízkou. A navíc se otevírala nová budova právě pro šperkařský projekt, která bude sloužit jako zázemí, sklad a prodejna šperků. Také jsem se účastnila historicky prvního setkání místních žen na téma obřízka, které si samy vyžádaly. Bylo to neuvěřitelně emotivní setkání, které snad nastartuje úplně jiný přístup komunity k tomuto rituálu.

Připomeňte, kdy vlastně vzniklo Asante Kenya, za jakých okolností a jak jste od dob založení pokročila?

Asante Kenya vzniklo před 11 lety. V té době jsem ale už 6 let pracovala jako dobrovolník programu Adopce na dálku, díky kterému jsem už opakovaně byla v Keni. Mojí prací bylo vést databázi a komunikaci s rodiči a v Keni “kontrola” adoptovaných dětí. V průběhu let ve mně ovšem sílilo přesvědčení, že bych některé věci ráda dělala jinak. Nenašla jsem v sobě ale odvahu k založení vlastní neziskovky. Až přišla paradoxně nabídka z komerční sféry, která mě k tomuto rozhodnutí dotlačila. Byla mi nabídnuta moderace reality show Big Brother, což pro mě byl tehdy naprosto kontroverzní projekt. Bylo těžké si představit, že bych participovala na zhmotnění knihy, která pro mě v pubertě byla předobrazem katastrofické vize budoucnosti, nebo odkazu nedávné minulosti. Vzala jsem si měsíc na rozmyšlenou, sledovala jsem hodně zahraničních verzí. Především jsem si musela uvědomit, že účastníci jdou do projektu dobrovolně, že je to naopak jejich sen. A já jsem si řekla ok, pro mě je to taky práce, navíc ji použiju jako odrazový můstek pro založení mé neziskovky. Takže se v polovině prosince dotočilo a já den po novém roce odletěla do Keni hledat projekty a v říjnu 2006 bylo Asante Kenya oficiálně na světě.

Poslední tři roky spolupracuji s organizací Redtribe, kterou založili a vedou “bílí” manželé Hennie a Becca, kteří v místě už 8 let žijí. Ti ve spolupráci s Masaji dali dohromady tři projekty, školu, šperkařský projekt a kliniku, které spolu naprosto fantasticky kooperují. A především vychází z potřeb komunity, která na nich aktivně participuje. Já podporuju školu a šperkařský projekt a aktuálně jsem zaplatila tříletý farmářský projekt, který se strašně dobře chytil. Komunita obhospodařuje políčko, které si sama sehnala, a vymysleli k němu nesmírně účinný zavlažovací systém. Výpěstky jdou do školní jídelny a přebytky se prodají na trhu, peníze jdou opět zpět do komunity. 

Jak se podle vás změnila Keňa za tu dobu, co tam jezdíte?

Strašně moc. Vždycky říkám, že v Africe je 50 let jako 300 let u nás. Dávám příklad mého bývalého kolegy. Jeho osmdesátiletý táta ve svých patnácti viděl poprvé bělocha a auto. Když jsem za ním jela poprvé před 10 lety, měl samozřejmě mobil a strašně si přál televizi a počítač. Přestože doma neměli elektřinu, sehnal by si autobaterii, na kterou tehdy frčely všechny africké slumové domácnosti. Takže v nadsázce za dvě generace přeskočil z doby kamenné do doby počítačové. Afričané na rozdíl od nás nezažili žádnou revoluci, ať už průmyslovou, obrozeneckou, sexuální, nemají za sebou žádnou historickou paměť, jak ji známe my. Proto je jejich mentalita, vnímání sociálních vazeb, materiálna a světa naprosto odlišné od našeho. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, že nemá žádný smysl s tím bojovat, snažit se pochopit proč. Teď do Keni přilétám, vypínám evropský model myšlení, nahazuju africký a jsem nejšťastnější na světě. A světe div se, projekty fungují také, sice trošku jinak, než bych si puntičkářsky evropsky představovala, jen já se kvůli nim tak nenervuji.

Sledujete i tamní politickou situaci? V Keni se chystají volby. Půjdou Masajovéz vašich projektů k volbám?

Sleduju. Samozřejmě, že ti, kteří budou mít možnost dorazit do volebních místností, které jsou ve větších městech, určitě volit budou. Pokud tedy nejezdí nějaké přenosné, to nevím, schválně se na to zeptám. Mělo by to totiž v těchto oblastech dost velký smysl. Nicméně tentokrát se čeká, že povolební situace nebude nic moc pěkného. Opozice už minule prohrála a to kvůli zmanipulovaným výsledkům, a pokud to dopadne stejně i teď, jako že určitě ano, čeká se, že nepokoje budou krvavé. Přítel žil v Keni 16 let, má tam stále podnikání a všichni jeho obchodní partneři se stahují, čekají, že to bude mít enormní vliv na ekonomiku. Což má mimochodem už nyní.