nahoru

Objevte krásy starobylého Íránu. Země s velkým kulturním bohatstvím se otevírá turistům

IVAN BREZINA23. července 2017 • 18:00
Objevte krásy starobylého Íránu. Země s velkým kulturním bohatstvím se otevírá turistům
foto: Profimedia.cz

Kdysi nepřístupný Írán se po normalizaci vztahů se západními zeměmi postupně vrací na turistickou mapu světa. Bojíte se sem vypravit? Děláte chybu – někdejší Persie je velmi bezpečná a k cizincům přátelská. Pokud se ale necháte inspirovat, pospěšte si, než ji zaplaví davy západních turistů!

V roce 1751 se v tehdejší Persii dostala k moci dynastie Zandovců, založená lokálním vládcem Kárimchánem. Metropolí perské říše se za jeho vlády stal dnes dvoumilionový Šíráz, v jehož centru začal Kárimchán budovat mohutnou citadelu. Měla se stát stejně důležitou a symbolickou stavbou, jako jsou pro Čechy Hradčany. Dnes je z ní hlavní šírázská atrakce. Vnitřek citadely totiž v rozpáleném městě nabízí rajský prostor plný bazénků s chladnou vodou i zeleně, v pouštním Íránu nebývalé.

Ohňostroj barev výzdoby ostře kontrastuje s fádními barvami pouště, která Šíráz obklopuje. Barevná sklíčka mohou někomu připadat kýčovitá, zkuste se trochu vžít do duše pouštního národa. V jedné z místností citadely najdete figuríny Kárimchána a jeho ministrů. Dynastie Zandovců se ale na trůnu udržela jen necelých padesát let.

Stavitelské umění dávné dynastie obdivujeme jak na pilířích citadely, tak na zbytcích vnitřní výzdoby. Zachovalo se z ní ale málo, protože citadela později sloužila jako vězení. Dnes si tu můžete prohlédnout výstavu starých fotografií, dokumentujících podobu Šírázu na přelomu 19. a 20. století.

Tehdy to bývala vlastně jen větší vesnice v poušti. Tichý svět bazarů, na kterých se zastavovaly karavany putující po Hedvábné stezce, už dávno zmizel. Přímo v citadele sídlí i umělecké dílny, kde se dodnes zachovalo umění dávných řemeslníků. Vázičky a čajové servisy zdobí portréty perských panovníků. Jen nástroje se změnily. Repliky starých pečetidel se už dnes vyřezávají zubařskou vrtačkou. Zájem návštěvníků citadely ale naznačuje, že tradiční umění má dobré šance na přežití. Takhle nevypadá mrtvý skanzen.

Pocta mrtvému poetovi

Kus odtud z rušné ulice vstupujeme do parku. V pavilonu se zelenou měděnou střechou je tu pohřben Háfiz – asi nejznámější básník perské historie. Žil a tvořil ve 14. století. Pro dnešní Íránce to ale ani zdaleka není nudný klasik. Vztah k básníkovi charakterizuje úsloví, podle něhož má každá zdejší rodina doma nejméně dvě knihy: korán a Háfizovu sbírku Díván. Háfizovy verše zná v Íránu prostě každý a jeho šírázská hrobka je vyhledávaným poutním místem. Háfizova zdobeného mramorového náhrobku se chce každý dotknout a projevit tak úctu dávnému poetovi.

O kus dál je klasická perská zahrada, které se podle převládajícího druhu ovocných stromů říká Pomerančová. Pochází z roku 1886 a její zdi zdobí barevné mozaiky s loveckými výjevy. Vstupním pavilonkem projdete do labyrintu salonků se stěnami pokrytými filigránsky vyřezávanými zrcátky a vitrážemi. Bývaly tu reprezentační prostory pro státnická jednání.

Asi největším klenotem Šírázu je ale mešita Násera al-Molka z roku 1888.
Neuvěřitelná stavba zaujme už svou bohatou výzdobou z dlaždic s květinovými vzory a vitrážemi. Pro obyvatele střední Evropy jsou květiny běžnou součástí přírody a nepovažujeme je za nic výjimečného. Když ale žijete v pouštní krajině, máte k nim úplně jiný vztah. Květiny jsou pro Peršany odpradávna jedním z hlavních symbolů ráje a odrazem dokonalosti nebes.

Další pozoruhodnou islámskou stavbou je Páteční mešita v centru šírázského bazaru. Pochází už z roku 894 a zaujme rozlehlou síní podpíranou desítkami nádherně vyřezávaných sloupů. Uprostřed nádvoří stojí takzvaný Boží dům Khodachané ze 14. století, kde se uchovával korán.

Jeden z minaretů nabízí pohled na krytý bazar. Labyrint uliček zastřešují arkády s kopulemi, které nakupující chrání před letním sluncem.

Chaos i řád bazaru

Fenomén bazaru je s dávnou Persií neoddělitelně spojen už proto, že tudy vedla jedna z větví Hedvábné stezky, spojující Čínu se starověkým Římem. Zboží se na trase postupně překládalo a přeprodávalo.

Divíte se, že s íránskými obchodníky nikdy nevyhrajete pomyslnou bitvu ve smlouvání o ceny? Za dlouhá staletí mají tohle umění už prostě v genech.
Nejen šperky, ale i čajové konvice, šátky, ovoce a další zboží vás bude stát vždy víc než místní. Opodál nás udeří do nosu omamné aroma neznámého koření a bylin.

Vůně jsou ale jen jedním z mnoha rozměrů orientálního bazaru. Je to svět sám pro sebe. Od zbytku města ho oddělují brány, platí tu jiná pravidla a koupíte tu jiné věci.

Na rozdíl od moderních supermarketů nebyl bazar vymyšlen geniálním inženýrem, ale vyvíjel se stovky let jako samoorganizující se struktura. Na bazaru proto nečekejte promyšlený architektonický plán, ale bizarní spleť uliček a průchodů. Nepotkáte tu řád jasně oddělených sekcí s různým zbožím, ale jen částečně organizovaný chaos. Základními jednotícími principy jsou neurčitost, nečekanost a neustálá překvapení.

IVAN BREZINA




Diskuse ke článku

 

Starší články Lidé a Země